Gurmánský zázrak jménem sabich aneb Jak chutná Izrael

- Magazín autor: Zdeněk Gazur

Když se řekne Izrael, člověku vytane na mysl hlavně vleklý konflikt mezi Izraelci a Palestinci, všudypřítomné napětí a vzduchem létající rakety. Jenže už se trochu zapomíná na to, že je to i země plná vynikajícího jídla, skvělého pití a pro Evropana exotických vůní, které si zapamatuje na celý život.

Izrael je proslulý válečným konfliktem s Palestinci a penězi, ale i tamní výborná kuchyně stojí za pozornost

Izrael je proslulý válečným konfliktem s Palestinci a penězi, ale i tamní výborná kuchyně stojí za pozornost,zdroj: ThinkStock

Pokud plánujete cestu do Izraele a alespoň vzdáleně vám něco říkají slova falafel a hummus, je skoro vaší povinností kromě návštěvy pískových pláží Tel Avivu, Mrtvého moře a biblických památek také ochutnat, jak vaří místní. Jestli totiž máte rádi exotická jídla vonící Blízkým východem, budete nadšeni. Na stravování v McDonaldu nebo v pizzeriích raději rovnou zapomeňte.

Je vlastně skoro jedno, jestli na oběd zajdete do jednoho z bezpočtu místních "fast foodů" v ulicích Tel Avivu a Jeruzaléma, nebo zavítáte do něčeho víc na úrovni. Výhoda pouličních kiosků s jídlem je v tom, že v nich jí skoro každý. Pokrmy jsou proto vždy čerstvé a také lákavě vypadají. To samé platí i o zelenině a všech přísadách, které do vybraného jídla dostanete.

Ceny nejsou vůbec vysoké, a to ani na české poměry. Budete-li mít štěstí, narazíte na vydatnou porci falafelu za šest šekelů (asi 35 korun), který může být chutnější než ten o pár metrů vedle za devět. V restauracích jsou jídla o dost dražší, a přitom podobně kvalitní. Platíte totiž hlavně za to, že vám jídlo někdo přinese přímo pod nos. Ale proti gustu…

Žádné supermarkety

Samostatnou kapitolou jsou obchody s potravinami. V Česku najdete na každém rohu velký supermarket, kde se na ploše desítek metrů čtverečních nabízí všechno možné i nemožné. To v Izraeli zas tak obvyklé není; pár menších supermarketů najdete spíš na okrajích měst, blíže centru jsou menší prodejny typu našich Žabek. A pokud máte problém s tím, že u nás jen obtížně narazíte na hummus nebo sezamovou pastu tahini, v Izraeli ho rozhodně mít nebudete.

Tam, kde Čech v regálech obyčejně nachází tvarohy a tatarky, vidí Izraelec regály vyskládané krabičkami hummusu nepřeberných chutí od různých výrobců, leckdy i za směšný peníz. A tím to pochopitelně nekončí: koupit si k svačině můžete i sezamovou tahini pastu dochucenou citronovou šťávou a římským kmínem, petrželový salát tabouleh a mnoho dalšího. Čerstvá lokální zelenina je už samozřejmostí: se shnilotinami, které člověk vidí na pultech českých supermarketů, se to vůbec nedá srovnávat.

Ráj na jazyku jménem sabich

Když se zeptáte Izraelce, jaké je jeho nejoblíbenější fastfoodové jídlo, čekali byste zástupce všeobecně známé dvojky falafel – šawarma. Odpověď ale často bývá úplně jiná: sabich. Toto zaklínadlo přitom zní spíše jako biblické jméno než cosi, na čem si pochutnáte při procházkách ulicemi Tel Avivu.

Zadáte-li slovo "sabih" do Wikipedie, složení tohoto hitu izraelské pouliční kuchyně vás možná trochu zklame, ale jen do té doby, než ho sami ochutnáte. Představte si vynikající domácí pita chleba, do kterého jsou naskládané šťavnatý smažený lilek, salát z okurek, rajčat, cibule a papriky, vejce natvrdo, nakládané okurky a pálivé papričky. To vše je zalité hummusem, tahini a úžasnou hořkokyselou mangovou omáčkou amba.

sabih

sabih,zdroj:Profimedia.cz

Po prvním soustu pochopíte, proč je podlaha posetá zeleninou a kusy vajec. Tohle jídlo se nedá jíst jinak. A kdyby náhodou dalo, rozhodně byste si to v tu chvíli nepřáli, jelikož tento způsob konzumace k zázraku jménem sabich prostě patří. Nemůžete přestat, a když musíte, je to jen proto, abyste si každé sousto doplnili o další várku amby či kyselé papričky. Pokud sabich jednou ochutnáte, velmi rychle ho zařadíte na horní příčky izraelské fastfoodové hitparády.

Hbité ruce kuchaře

Abyste však dosáhli kompletního gastronomického vzdělání, musíte vyzkoušet místní šawarmu. Jde o blízkovýchodní variantu kebabu či gyrosu, má však svá specifika, a proto je důležité ji vnímat jako zcela svébytné jídlo. Zatímco v Česku jsou obrovské válce masa na vertikálních grilech poskládané většinou z telecího či kuřecího, v Izraeli se často setkáte s masem jehněčím či krůtím.

Maso vám hbitý kuchař nasází do menšího kulatého pita chlebu a hojně doplní zeleninou, jakož i všudypřítomným hummusem, tahini, ambou a na přání také chilli omáčkou. Příjemnou zprávou pro milovníky pálivých jídel je, že místní chilli omáčka není onou sladkou červenou hmotou, s níž se tak často setkáváme v našich asijských bistrech, ale pikantní pastou z chilli papriček a olivového oleje.

Pravá izraelská šakšuka_2

Pravá izraelská šakšuka,zdroj:Archiv

Další pochoutkou, kterou rozhodně stojí za to ochutnat, je šakšuka. Víceméně je to lečo s blízkovýchodním nádechem, které má původ v Tunisku. Oficiálně je šakšuka sice snídaňové jídlo, ale pozor - zasytí vás i k obědu nebo večeři. Její příprava je přitom velmi jednoduchá a stejně tak rychlá. Stačí vám jen česnek, loupaná rajčata, vajíčka, paprika, cibule, koření a olivový olej.

Izrael se špetkou Etiopie

V Izraeli žije spousta přistěhovalců z Etiopie, a to nejen z řad etiopské židovské komunity. V jižní části Tel Avivu, mezi vlakovou stanicí Hagana a starobylým přístavem Jaffa, je dokonce celá africká čtvrť, ve které se nachází několik zajímavých restaurací s tradiční etiopskou kuchyní. V malé restauraci jménem Tenat, kterou vlastní dva bratři z Etiopie, můžete ochutnat autentické etiopské menu skládající se z placky indžera, která je ozdobena směsí čerstvých chilli papriček, zeleniny a kaše z čočky a cizrny či osmaženými houbami a speciálním africkým kořením.

Indžera, placka mírně nakyslé chuti, tak zároveň slouží jako talíř, příbor a chléb. Připravuje se smícháním těsta miličky habešské s vodou. Směs se pak několik dní fermentuje a poté se nalije na pánev, kde se z ní upeče široká tenká placka podobná palačince.

Takhle to vypadá v kuchyni etiopské restaurace Tenat v Tel Avivu_2

Takhle to vypadá v kuchyni etiopské restaurace Tenat v Tel Avivu,zdroj:Archiv

Toto nevšední jídlo můžete zapít vychlazeným etiopským pivem Dašen nebo St. George. Majitelé restaurace vyrábějí dokonce i pivo vlastní, které je však dosti kořeněné a velmi odlišné od piva evropského typu. Jeden z bratří se však netají tím, že jeho vzorem jsou sládkové z pivovaru na pražském Břevnově, kterým by se chtěl jednou přiblížit.

Ležák, tmavé nebo pšeničné. A super kluby

Nenechte se však mýlit, také Izraelci dělají pivo, a rozhodně ne špatné. V zemi je několik větších pivovarů produkujících chuťově průměrná, nicméně osvěžující piva, ale také spousta menších pivovarů, jejichž produkce je o mnoho zajímavější. Vzhledem k tomu, že Izraelci pivo milují, není divu, že kromě klasického ležáku Makkabi, Nešeru či tmavého Goldstaru naleznete v obchodech i na čepu třeba vynikající pšeničné pivo Šapiro. A při troše štěstí narazíte i na světlé či tmavé pivo Taybeh, které vyrábí pivovar ve stejnojmenném palestinském městečku na západním břehu Jordánu.

Se skvělou nabídkou piv a ojedinělou atmosférou kombinující prvky Blízkého východu a evropského klubového undergroundu se může pochlubit mimo jiné jeruzalémský podnik Sira, který připomíná vyhlášené pražské kluby. Mimo koncertů a vystoupení djs tam můžete narazit třeba i na autorská čtení.

Na co máte dneska chuť

Noční život v Izraeli je nejvíc vidět přímo v ulicích měst. Díky středomořskému klimatu a faktu, že v Izraeli neplatí po desáté hodině noční klid, jsou zahrádky restaurací a hospod plné až do rána. Místní navíc často nezůstávají na jednom místě, ale korzují mezi svými oblíbenými bary, jejichž hustota na metr čtvereční je zhruba stejná jako v ulicích Žižkova.

Sečteno a podtrženo: Chcete-li navštívit zemi dýchající pradávnou historií, vykoupat se ve Středozemním, Mrtvém a Rudém moři, ještě si pochutnat na vynikající orientální kuchyni, vydejte se na dovolenou do Izraele. Nebudete litovat.

Reportáž z Izraele připravili: Zdeněk Gazur, Josef Liska

Tagy: Izrael kulinářství zvyky a tradice zajímavosti a kuriozity národní kuchyně

Zdroje: Vlastní