Dnes je úterý 28. září 2021., Svátek má Václav
Počasí dnes 13°C Dešťové přeháňky

Poučení z dějin: Spaní při otevřeném okně může způsobit smrt

Poučení z dějin: Spaní při otevřeném okně může způsobit smrt
Heinz Herbert Karry | zdroj: Profimedia

Před čtyřiceti lety byl zastřelen první člen vlády v západoněmeckých dějinách. Pachatele se nikdy nepodařilo vypátrat.

Hesenský ministr hospodářství, přední politik FDP a partajní pokladník Heinz Herbert Karry spal v pondělí 11. května 1981 ve své ložnici vedle manželky Marie, když někdo v pět hodin ráno zamřížovaným, ale otevřeným oknem vypálil ze sousedního pozemku šest ran. Jednašedesátiletého Karryho zasáhly do břicha a nohou čtyři kulky, jedna rána byla smrtelná. Politik vykrvácel a v 6:25 ráno byl v nedaleké nemocnici prohlášen za mrtvého.

Pachatel se v Hofhausstraße ve frankfurtské čtvrti Seckbach zjevně vyznal a čin pečlivě připravil. Použité štafle byly dostatečně vysoké a na jedné straně přesně seříznuté, aby z nich bylo možné bezpečně pálit ze svahu.

Karry byl prvním ministrem v historii Spolkové republiky Německo, který zemřel na následky atentátu. Je pravda, že podobný osud postihl již dříve jiné významné představitele státu, například předsedu berlínského nejvyššího soudu Güntera von Drenkmanna v roce 1974 a spolkového generálního prokurátora Siegfrieda Bubacka v roce 1977, ale také přední průmyslníky, jako byl šéf Dresdner Bank Jürgen Ponto a prezident svazu zaměstnavatelů Hanns-Martin Schleyer (oba rovněž v roce 1977). Ale Karry byl prvním zavražděným členem vlády, byť v tomto případě pouze zemské.

Jaké byly možné motivy?

Vyšetřovacích verzí a možných motivů pachatele či pachatelů bylo několik. Mohlo jít o pomstu levicových radikálů za smrt Sigurda Debuse, pravděpodobného člena teroristické organizace Frakce Rudé armády (RAF), který zemřel 16. dubna 1981 ve vězení po devítitýdenní protestní hladovce.

Dalším motivem činu mohla být Karryho hospodářská politika. Prosazoval totiž jadernou energetiku a v roce 1980 nařídil zahájení výstavby kontroverzní západní dráhy frankfurtského letiště.

Vyloučené nebyly ani více či méně skryté antisemitské motivy, neboť Karry byl židovského původu (nacisté jej poslali na nucené práce a jeho otce do koncentračního tábora), snažil se intenzivně rozvíjet německo-izraelské kontakty a organizoval cesty novinářů do Izraele a další podobné akce. Palestinci v Spolkové republice a jejich němečtí příznivci ho proto považovali za nepřítele, stejně jako neonacisté. Obě skupiny již v Západním Německu antisemitsky motivované atentáty spáchaly: Palestinci například v roce 1972 během letních olympijských her v Mnichově, neonacisté krátce před Vánocemi 1980 v Erlangenu.

Za útokem zřejmě byly Revoluční buňky, šlo o nešťastnou náhodu

Otázka motivu pachatelů se vyjasnila až po několika týdnech – přinejmenším částečně. Nejprve byla nedaleko místa činu nalezena odhozená vražedná zbraň. Šlo o pistoli odcizenou v roce 1970 spolu s dalšími z amerického zbrojního skladu v Butzbachu severovýchodně od Frankfurtu. Jedna z ukradených zbraní byla mimochodem použita v září 1974 při útoku japonských levicových extremistů na francouzské velvyslanectví v Haagu, při němž byla vážně zraněna nizozemská policistka. Za tímto útokem byl známý venezuelský terorista Carlos Šakal.

Podle svědků si pistole z této krádeže pořídilo i několik členů teroristické skupiny Revoluční buňky, která během desetiletého působení v letech 1973-1993 provedla na tři stovky útoků a byla jakousi paralelní organizací ke známější RAF. Koncem května 1981 se pak v jednom knihkupectví v Offenbachu a v redakci levicového frankfurtského městského časopisu Pflasterstrand objevily dva shodné dopisy, v nichž se Revoluční buňky přihlásily k odpovědnosti za Karryho vraždu. Uvádělo se v nich, že Karryho smrt nebyla záměrná a že šlo o nešťastnou náhodu. Střely prý mířily na jeho nohy, aby jej na delší dobu upoutaly na lůžko. Cílem akce prý bylo potrestat ministra za jeho "destruktivní" politiku v oblasti jaderné energetiky a dopravy.

Nic bližšího se o pozadí zločinu nikdy nevypátralo, nikdy z něj nebyl nikdo obviněn.

Zdroje:
Vlastní, Die Welt