Byl 12. říjen 1990 a vrcholný politik CDU a ministr vnitra Wolfgang Schäuble se dostavil na předvolební setkání se zhruba třemi stovkami lidí v bádenském Oppenau do hostince pivovaru Bruder. Asi půldruhé hodiny trvalo vystoupení této hvězdy křesťanských demokratů a předpokládaného nástupce kancléře Helmuta Kohla, který 3. října dotáhl do konce smlouvu s vládou NDR, jež byla předpokladem pozdějšího sjednocení Německa.

Po skončení mítinku Schäuble v davu lidí vyrazil čtyři minuty po desáté hodině večer k východu, ale tam už nedošel. Protlačil se k němu muž v kožené bundě a zasáhl ho dvěma výstřely z revolveru do čelisti a do páteře. Ochranka 36letého střelce Dietera Kaufmanna zadržela, ten ale stihl vystřelit ještě potřetí a zranit jednoho z jejích členů.

Čín šílence

Schäuble byl okamžitě převezen do univerzitní kliniky ve Freiburgu, kde mu lékaři sice zachránili život, ale politik zůstal ochrnutý. Přesto se šest týdnů po atentátu vrátil do ministerského úřadu.

Při výslechu na policii vyšlo najevo, že to Kaufmann nemá v hlavě v pořádku. Tvrdil, že stát mučí občany tím, že je vystavuje elektrickým a zvukovým vlnám. Tajní agenti státu podle něj záměrně působí obyčejným lidem značnou elektrolytickou bolest, mimo jiné ve dvanáctníku a v hlavě. Atentátník také vypověděl, že se ho stát snažil sexuálně vzrušit. Za jednoho z hlavních viníků označil Schäubleho a tehdejšího kancléře Helmuta Kohla, který měl být jeho dalším cílem. Zbraň ukradl svému otci.

Kaufmann byl drogově závislý a po několika pokusech o sebevraždu se léčil na psychiatrii. Jako drogový dealer byl v roce 1982 zadržen ve Španělsku a paradoxně to byl právě Schäuble, kdo vyjednal, aby si trest mohl odsedět v Německu. Ve vězení byl do roku 1988.

Divoký začátek devadesátek

Kaufmann byl po atentátu sice obviněn, ale protože se prokázalo, že je schizofrenik a že není za svůj čin odpovědný, byl na dobu neurčitou umístěn na psychiatrii. Na podzim 2004 byl propuštěn, ale trvale se léčil a v roce 2019 zemřel. Restaurace, kde došlo k atentátu, je dnes domovem pro seniory.

Schäuble skončil na invalidním vozíku, rozhodl se ale pokračovat v politické práci. V této turbulentní době to ovšem nebyl jediný útok na německého politika. Pětadvacátého dubna 1990 pobodala duševně nemocná atentátnice sociálnědemokratického kandidáta na kancléře Oskara Lafontaina a necelý rok nato byl zavražděn šéf úřadu pro privatizaci majetku bývalé NDR Detlev Karsten Rohwedder.

Úctyhodná politická kariéra

Vystudovaný právník Schäuble byl členem Křesťanskodemokratické unie (CDU) od roku 1965, jako třicetiletý byl v roce 1972 poprvé zvolen do Spolkového sněmu. Koncem roku 1984 se stal šéfem úřadu spolkového kancléře a o pět let později ministrem vnitra. Od roku 1991 byl předsedou parlamentní frakce, v roce 1998 po volební porážce konzervativní unie dokonce předsedou CDU. O rok později jej v této funkci vystřídala Angela Merkelová. V jejím kabinetu pak Schäuble působil znovu jako ministr vnitra, v letech 2009 až 2017 jako ministr financí a následně se stal předsedou Spolkového sněmu.

Kdysi oblíbený politik si přitom jako ministr financí neudělal právě nejlepší jméno a i kvůli aféře s nejasnými stranickými sponzory si vysloužil nelichotivou a nevkusnou přezdívku Rollstuhl-Goebbels (Goebbels v kolečkovém křesle). Poslanecké křeslo ovšem Schäuble loni v září obhájil, takže 19.  listopadu oslaví ojedinělý rekord: Půl století ve funkci poslance Spolkového sněmu.