Výrobci mobilních telefonů už několik let usilují o technologii, která umožní jejich zákazníkům platit v obchodech přímo mobilním telefonem. Ve Spojených státech, ale například i ve Velké Británii,  Japonsku nebo Jiří Koreji, se tyto „mobilní peněženky“ zabydlují poměrně rychle. Službu Apple Pay momentálně využívá na 220 000 obchodníků a zaregistrováno je v nich několik milionů zákazníků.

V případě všech podobných „západních“ služeb je ale vyžadováno propojení účtu s kreditní kartou, bankovním účtem nebo jiným zavedeným platebním systémem, například PayPalem. Jde tedy o služby závislé na produktech třetích stran a jejich nevýhodou je i to, že po obchodnících vyžaduje speciální terminály, kterými mohou platby přijímat.

Budoucnost v Africe

Představte si ale systém, ke kterému by vám stačil opravdu jenom mobilní telefon. A to nikoliv drahý smartphone od určité značky, ale doslova jakýkoliv přístroj, včetně starých tlačítkových modelů. Vaše platby by navíc nemuseli přijímat jen certifikovaní obchodníci, ale jakýkoliv jiný uživatel systému. A to nejlepší nakonec – vybrat si ze svého účtu papírové peníze byste mohli prakticky kdekoliv, v kamenných obchodech i u mobilních „agentů“.

To co zní jako hudba vzdálené budoucnosti ve skutečnosti už od roku 2007 spolehlivě funguje v Keni. Tato východoafrická země s více než 40 miliony obyvatel zažívá celosvětově největší experiment s virtuálním platebním systémem. A dosavadní zkušenosti naznačují, že jeho pozitivní dopady si nejvíce užívají ty nejchudší vrstvy obyvatel.

Keňský systém se jmenuje M-Pesa a pro Safaricom, největšího telefonního operátora v zemi, jej po technologické stránce připravil britský Vodafone. Hlavní motivací byl fakt, že naprostá většina Keňanů nemá svůj vlastní bankovní účet a platby na dálku probíhaly v zemi často tak, že plátce dal peníze v hotovosti třeba řidiči autobusu a řekl mu, že na té a té zastávce bude čekat člověk, který si je převezme. Není třeba dodávat, že finance se často ztrácely a že tímto způsobem probíhalo i obrovské množství podvodů.

Díky podpoře zahraničních mobilních operátorů se ale v Keni rychle rozšířily mobilní telefony – už v roce 2007 je vlastnilo na 80 procent populace. Safaricom v M-Pesa zavedl svým způsobem virtuální měnu, kterou mohou využívat takřka všichni. Základem bylo vybudování sítě 85 000 agentů, kteří, s nadsázkou řečeno, fungují jako „lidské bankomaty“. Jde o obchodníky, od lékárníků po holiče nebo stánkaře, u kterých je možné nabít si M-Pesa účet výměnou za peníze v hotovosti. Převod na virtuální měnu probíhá anonymně a vše je, na rozdíl od zakládání bankovního účtu, velmi rychlé. Agenti samozřejmě fungují i v opačném gardu a je možné si přes ně peníze z virtuálního účtu i vybrat.

Pomáhá chudým

Zabezpečení plateb v telefonu je zajištěno tajným PIN číslem, které má každý uživatel k dispozici. Poslání peněz z jednoho telefonu na druhý zabere jen pár sekund a pomocí M-Pesa je možné platit i účty státním institucím, včetně daní.

Systém M-Pesa používá v Keni více než 19 milionů lidí, což představuje zhruba 90 procent dospělé populace. Platforma se postupem času rozšířila a dnes je možné přes M-Pesa přijímat i výplaty ze zaměstnání, zakládat v něm spořící účty a dokonce i úvěry. Právě dostupné úvěry, jejichž úroky jsou nižší než u bankovních půjček, umožňují obrovskému množství keňských vesničanů přístup k lepšímu životu. Za půjčené peníze nakupují například dobytek nebo solární panely, které jim zajistí soběstačnost i v těch nejodlehlejších oblastech. M-Pesa rovněž pomáhá rozvoji podnikání.

Proč už není i nás?

Vedle Keni se M-Pesa prosadil velmi rychle i v Tanzanii a Vodafone jej postupně uvedl i v dalších zemích. Zde už ale systém nezaznamenal takový úspěch jako ve své „domovině“. Zatímco například v Afghánistánu je M-Pesa ještě relativně využívaná, v Jižní Africe, od které si Vodafone hodně sliboval, se neprosadila. Aktuálně využívá systém jen něco přes milion Jihoafričanů, což je vzhledem k počtu obyvatel nízké číslo.

Zde také leží důvod, proč se M-Pesa zatím nerozšířila i do vyspělého světa. Provozovatelé systému se totiž domnívají, že za neúspěchem v Jižní Africe stojí dva faktory. Prvním je vysoký počet obyvatel s vlastním bankovním účtem. V Jižní Africe jich je přes 70 procent a přidaná hodnota M-Pesa je pro ně tudíž poměrně nízká. Druhým faktorem, který brání rozšíření M-Pesa ve vyspělejších zemích jsou regulace bankovních institucí, které činí systém nákladnějším, než je v Africe.

M-Pesa se navzdory tomu šíří dál. V roce 2014 se systém poprvé představil v Evropě, konkrétně v Rumunsku. Na hodnocení úspěchu je ještě brzy, ale už nyní se spekuluje o tom, že by se systém mohl v brzké době rozšířit i do dalších zemí východní Evropy.