Byl to důmyslně vypracovaný obchod, který měl přinést patnáctimilionový zisk, a následovala rozsáhlá akce, která v dějinách české kriminalistiky tehdy neměla obdoby. Je to zatím největší uzavřený případ falz obrazů v Česku.

Zajištěno bylo více než 100 padělaných obrazů autorů 20. století, mezi kterými nechyběl Čapek, Lhoták, Valtr, Zrzavý, Kodet a další.

"Vše se odehrálo během roku 2004 a rukama mi během několikaměsíčního pátrání po pravosti a padělcích prošly desítky originálů i padělků signovaných Jan Zrzavý a Kristián Kodet. Mnohé padělky byly tak dokonalé, že pravost některých svých obrazů nebyl schopen určit ani sám Kristián Kodet, tedy jeden z žijících padělaných autorů," vzpomíná Mgr. Ivana Turková, znalkyně oddělení fyzikální chemie Kriminalistického ústavu Praha.

Obchod s padělanými obrazy tehdy stál na třech lidech. Na malíři Liboru Prášilovi, znalci umění Janu Trojanovi a jeho synovi Janovi, který zadával téma malby plagiátů a následně je prodával otci, čímž se díla dostávala do oběhu.

"Pravost děl je obvykle stvrzena soukromými znalci. Ti pravost posuzují na základě vizuálního cítění a svých zkušeností a znalostí autora, například podle vrstvení barev a tahů štětcem. Problém byl v tom, že se na trhu náhle objevilo velké množství obrazů jmenovaných autorů. A to bylo nápadné. Pokud se za nějaký čas objeví jeden neznámý obraz již nežijícího mistra, nemusí to nikoho překvapit, pokud se však náhle objeví desítky obrazů, navíc od různých velmi dobře prodávaných autorů, je to podezřelé," dodává Turková.

Obvyklá praxe nespočívá v tom, že by se jen kopírovaly známé obrazy, ale vytvářejí se napodobeniny na motivy, které technikou, malbou i barvami mají zapadat do rukopisu zájmových autorů.

Síla paprsků

Pokud se do rukou pražského kriminalistického ústavu dostane obraz ke zkoumání, je třeba nejprve provést jeho podrobnou vizuální prohlídku a následně fotodokumentaci, a to nejen ve viditelné oblasti záření, ale i v UV a IR oblasti. Pak začíná vlastní práce, kdy znalci odebírají vzorky a provádějí jednotlivé analýzy.

"Při pátrání po pravosti obrazů využíváme i RTG záření. V rentgenovém průsvitu obrazu můžeme odhalit různé podmalby, díky radiografickému kontrastu i například porovnat techniku malby sporného obrazu s originálem. Tak například zjistíme, že pod malbou je jiná malba, která byla přemalovaná, nebo z ní byly použity jen určité části, a další byly dodatečně domalovány," popisuje specialistka.

Tato část zkoumání je důležitá. "Část padělatelů k vytvoření falza používá staré desky či plátna, která zakoupí na internetu, v antikvariátech či starožitnictvích. To proto, aby materiál, na nějž dílo tvoří, přibližně odpovídal době vzniku originálů a padělek tak působil věrohodně. I z toho důvodu je při pátrání věnovaná značná pozornost zadní části obrazu. I zde mohou být indicie, které napoví, zda dílo je, či není pravé, například razítka z výstav, ručně psané poznámky, věnování a podobně. Součástí zkoumání může být i rám obrazu," upřesňuje Turková.

Plátnu je při analýze věnována též velká péče. Padělatelé jsou při své práci velmi důslední. A tak kromě zakupování starých bezcenných děl, která přemalovávají, také kupují plátna, která vypadají jako stará, nebo je různě upravují.

"Technik, kterými lze docílit dojmu, že plátno je staré, je mnoho, někdo třeba plátno máčí do výluhu z nikotinu, aby získalo správnou nažloutlou patinu," říká odbornice. Znalci však dokážou odhalit i tyto praktiky.

Pokud to případ vyžaduje a umožňuje, zapojují se do ověřování pravosti díla i písmoznalci, kteří se zaměřují na signaturu autora. Práci mají ztíženou kvůli tomu, že signatura není běžným podpisem, kde se dá posoudit mimo jiné dynamika a tah. Signatura je ve výsledku vlastně malování podpisu štětcem. Zkoumá se tak hlavně velikost, tvar, poměr písmen a celkový sklon písma.

"V případě zkoumání padělků Jana Zrzavého bylo pátrání zpestřeno tím, že malíř během svého života několikrát měnil svou signaturu. V některých obdobích se podepisoval jako Zrzavý, jindy jako Zerzavý, používal 'perličkové' písmo, a podobně. To práci samozřejmě komplikovalo," dodává odbornice.

Barvy pod mikroskopem

Při pátrání o pravosti děl nesmí zůstat stranou ani použité barvy a barevné pigmenty. Chemickým rozborem se porovnává obsah pigmentů a dalších barvicích složek, pojiv i závěrečný krycí lak. Ke zkoumání se odebírají vzorky menší než špendlíková hlavička. Oděry se dělají nejčastěji v místě pod rámem, v jeho těsném okolí či ve vytipovaných volných plochách obrazu tak, aby nedošlo ke změně v celkovém působení obrazu.

"V odebraných vzorcích pod mikroskopem sledujeme průřez barevnými vrstvami obrazu. Část vzorků jde i na chemickou analýzu. Při té porovnáváme složení barev z originálů a podezřelých děl, nebo ze sporných děl a materiálů, které byly nalezeny v ateliérech podezřelých. Mnohdy je právě složení barev důležitým důkazem. Tak tomu bylo i v případě padělatele Prášila ve zmíněném případě. I jeho usvědčily kromě jiného použité pigmenty," doplňuje Ivana Turková.

I u barev se padělatelé snaží dosáhnout autentičnosti napodobovaných děl. A fantazie padělatelů je bezbřehá - od nejrůznějšího míchání barevných odstínů s obsahem směsi pigmentů, až po nákup a míchání staromistrovských pigmentů. Další poměrně častou fintou je "staření" obrazů třeba temperací maleb v píckách či sušárnách.

Malířské palety zajištěné u podezřelé osoby | zdroj: Kriminalistický ústav Praha

Mimochodem jeden z posledních případů organizovaného podvodu a padělání výtvarného díla se v loni začal projednávat u Krajského soudu v Plzni. I zde šlo o padělání na zakázku s využitím napodobení technik a motivů známých světových autorů z první polovina 20. století. Mezi zájemci, kteří skupině naletěli, byl i komunistický europoslanec Miloslav Ransdorf. Spolupachatelem a autorem padělků mistrovských děl byla mladá, dosud neznámá malířka.

Padělají se i sochy a drahé kameny

Nejen obrazy jsou přitom předmětem zájmu padělatelů a podvodníků. Objevují se i falzy plastik. V tomto případě znalci zkoumají použité materiály, jejich celistvost, studují kombinaci použitých materiálů i jejich vrstvení. Své místo v posudku má i porovnávání získaných fragmentů a torza fragmentů.

Stranou zájmu padělatelů nezůstávají také ani drahé kameny. "Substituce levnějších materiálů za drahé kameny se týkala rozsáhlá kauza z devadesátých let minulého století, kdy bankovní domy vzaly jako protihodnotu množství oceněných drahých kamenů. Jak se následně ukázalo, kameny sice odpovídaly deklarovanému minerálu, avšak jejich kvalita byla o mnoho řádů nižší, než na kterou byly oceněny, takže pro bankovní domy byly téměř bezcenné," vysvětluje Ivana Turková.

Před dvěma lety zkoumali znalci šperky, které zabavila Česká obchodní inspekce během kontrol v několika zlatnictvích v Praze a v dalších městech České republiky. U všech vytipovaných a zajištěných šperků byla zjištěna záměna broušeného kamene, čímž kámen neodpovídal deklarovanému zboží.

"Šperky měly být osazeny českými granáty, akvamaríny, citríny. Zkoumáním jsme zjistili, že oblíbenou substitucí českých granátů – pyropů, je almandin, což je sice granát, ale jiného složení a pocházející ze zahraničí. Krásné modré akvamaríny byly ve špercích nahrazeny topasy s pravděpodobnou úpravou ozářením, synteticky vyráběnými spinely a i kubickými zirkoniemi, které se vyrábí ve všech možných barevných varietách," uzavírá znalkyně. 

Autorka je externí spolupracovnice redakce Petra Hátlová