"Podle zvuku můžeme odhadnout typ letadla a předvídat tak ničivost dopadů bomb," vysvětluje Raíd Saleh, vedoucí Syrské civilní obrany známé jako Bílé helmy. Tým dobrovolných záchranářů vznikl v roce 2013 a za tu dobu jeho téměř tři tisíce členů zachránily z trosek po náletech 60 tisíc lidí napříč povstalci ovládanou částí Sýrií.

Syrská vláda je na území, které má pod kontrolou, nepustí. Považuje je za zrádce placené Západem (provoz organizace dotují mezinárodní organizace, ale i americká Agentura pro mezinárodní rozvoj), případně je podezírá ze spolupráce s džihádisty.

Bílé helmy jsou ale striktně politicky neutrální, jejich muži neozbrojení a zachraňují všechny lidi bez rozdílu - civilisty, povstalce i vládní vojáky. Jejich mottem je citát z Koránu: "Zachránit život je jako zachránit celé lidstvo."

Stávají se přitom někdy sami terči, při záchraně životů jich zemřelo už nejméně 130. Za svou práci už dobrovolní záchranáři dostali obdobu Nobelovy ceny za mír Right Livelihood award a jsou nominovaní i na tu "pravou" (petici podepsalo 200 tisíc lidí). Televizní kanál Netflix o jejich práci v Halabu (Aleppu) natočil dokument s názvem Bílé helmy.

Mezinárodní zájem sice pomáhá organizaci dokumentovat útoky na syrská města a předávat informace za hranice, ale zároveň se kvůli zahraniční pozornosti stala terčem vládních a ruských náletů. Jen v posledních dnech prý ruské nálety zničily tři ředitelství civilní obrany v Halabu.

Syrská armáda zároveň někdy na povstaleckém území používá systém dvojích náletů – počká, až se na místo seběhnou lidé, zejména tedy Bílé helmy, a bombardér přiletí podruhé.

Žádní profesionálové, jen muži, co chtějí pomáhat

I když o své práci muži z bílých helem mluví jako o nejnebezpečnější na světě, stále se do jejich řad hlásí další dobrovolníci. Většina z nich se ještě před lety nesetkala s oběťmi bombardování, nikdy nevyhrabávali lidi z trosek, do války pracovali třeba jako pekaři, dělníci, obchodníci nebo holiči. I Saleh se dříve živil jako obchodník s elektronikou.

Na začátku tak neměli žádné zkušenosti a nevěděli ani pořádně, jak postupovat. Nikdo jejich činnost nekoordinoval. Šlo jen o skupinky mužů, kteří se se rozhodli v zemi zůstat a místo bojování pomáhat.

V roce 2013, krátce poté, co se k dobrovolníkům Saleh přidal, vybombardovala letadla trh v Darkusu, zemřelo tehdy nejméně 112 lidí. "Smrad spálených těl byl všude, cítili jsme se bezmocní. Zachránili jsme jenom dva nebo tři lidi. Bylo to deprimující," vzpomíná Saleh.

Výcvik v hledání osob v sutinách domů

Pomohl bývalý britský voják James Le Mesurier, který de facto stál u zrodu Bílých helem. Začal v Turecku organizovat výcviky pro jednotlivé záchranářské skupiny, které v syrských městech působily. Saleha na cvičení jako zástupce vyslali jeho kolegové. Na praktických školeních se naučil, jak vyhledávat v troskách, jak postupovat a jak poskytovat základní pomoc raněným po bombových útocích.

Po Salehově návratu se začaly díky Le Mesurierovi dobrovolnické záchranářský týmy v severní Sýrii spojovat a koordinovat svou činnost. V roce 2014 sjednotily uniformy a dohodly se, že budou vystupovat jako jednotný subjekt – Syrská civilní obrana. Saleha jako nejzkušenějšího zvolili její členové ředitelem.

Postupem času se Bílé helmy v pátrání po lidech zavalených v sutinách stávají lepší a lepší. Zatímco v roce 2013 tehdy v Darkusu zachránili dva tři lidi, loni při náletu na stejném místě vyhrabali ze sutin 120 živých lidí během čtyřiadvaceti hodin.

"Někdo si může myslet, že to, co děláme, je hrdinské. Ve skutečnosti je to ale až k nevíře skličující. Vytahujeme těla z trosek. Nevíte, jestli jednoho dne některé z nich nebude patřit vaší sestře, bratrovi nebo kamarádovi. Pokud ale Syřané nepomohou Syřanům, kdo jiný přijde?" říká Saleh.