Asi jsem celoživotní smolařka na muže. O zájem jsem nikdy neměla nouzi, ale udržet si vztah, ve kterém bych byla opravdu šťastná, to pro mě bylo skoro jako sci fi.Poprvé jsem se vdala už ve dvaceti a brzy nato porodila dvojčata. Tlak spojený s výchovou dětí byl obrovský a náš vztah to bohužel neustál. Po deseti letech jsem znovu vstoupila do manželství, tentokrát s o něco starším, vyzrálejším mužem. Jenže i ten vztah se časem proměnil. Z partnera se stal někdo, kdo mě chtěl ovládat do posledního detailu. Došlo to tak daleko, že mi vyčítal i obyčejnou kávu s kamarádkou. A tehdy jsem si řekla dost. Už nikdy se nevdám.

Magazín

Zbyněk (59): Celý život jsem netušil, že ji mám. A když jsem ji konečně poznal, zlomilo mě to

Hledala jsem lásku přes internet

Moje nejlepší kamarádka Jana se jednoho dne rozhodla, že mi pomůže najít skvělého muže. A protože na náhody nevěří, rovnou mě zaregistrovala na všechny možné seznamky. Byla jsem překvapená, kolik zpráv mi během pár dnů přišlo, a tak jsem začala randit.

Děti už jsou téměř dospělé a já si stále častěji říkala, že nechci zůstat navždy sama. Jenže jsem netušila, jak náročné a občas vyčerpávající to celé může být. Přemáhat se, abych dokončila rande s někým, u koho mi už po pár minutách bylo jasné, že to nikam nepovede, se stalo takřka rutinou.Těch večerů, kdy jsem se snažila být milá, i když bych nejradši odešla po předkrmu, jsem zažila nespočet. A nakonec jsem si musela přiznat, že tahle cesta zřejmě nebude ta pravá.

Magazín

Kateřina (63): Manžel mi v pátek třináctého donesl rozvodové papíry. Důvod mě dost pobavil

Moje nejlepší kamarádka se rozhodla vzít můj milostný život do vlastních rukou

Jana se ale nevzdávala. Sama byla podruhé šťastně vdaná a moc si přála, abych i já poznala podobnou radost a klid, jaký našla s Ondrou. „Petruš, víš, co nás s Ondrou napadlo? Máme skvělého kamaráda Pepu a je sám. Seznámíme vás,“ oznámila mi nadšeně ve chvíli, kdy jsem už definitivně házela flintu do žita a seznamky považovala za uzavřenou kapitolu.

No co naplat, zkusila jsem to. Jenže upřímně? Bylo to snad ještě horší než schůzky s neznámými muži z internetu. Jana se nás totiž snažila neustále, nenápadně stmelovat – zůstávali jsme náhodou o samotě, vytvářela situace, kdy jsme se měli letmo dotknout, nebo spolu sdílet jeden dezert. Celý večer připomínal romantickou komedii, jen bez té chemie.

Na jeho konci jsem jí musela opět říct větu, kterou nechtěla slyšet: „Jani, Pepa pro mě prostě není. Kouří, je líný a já potřebuju vedle sebe někoho, kdo má chuť žít naplno.“Zklamaně se s Pepou rozloučila. A já měla pocit, že na mě přestala koukat jako na projekt „zachraňme Petru před samotou“.

Magazín

Lucie (43): Tehdy jsem ji nenáviděla, dnes bych dala cokoliv, abych to změnila

Konečně jsem našla muže svých snů

Do třetice přišla moje nejlepší kamarádka s dalším nápadem: „Půjdeme balit chlapy do baru.“ A tak jsme vyrazily, krásné, navoněné, plné energie.

Hned napoprvé jsme narazily na partu mužů, kteří tvrdili, že jsou piloti a slaví comeback jednoho z nich. Mě zaujal Adam, opálený, charismatický a prý pilot. Nechala jsem se od něj hýčkat, sklenička střídala skleničku… a večer skončil u mě doma.

Byla jsem z toho v šoku. Nikdy dřív se mi to nestalo. Ale tentokrát jsem měla pocit, že to není jen flirt. Domluvili jsme si další schůzku a pak další.

„Vau, chodím s pilotem,“ říkala jsem si nadšeně a běžela si koupit novou garderobu. Každý večer jsem se snažila být okouzlující. Jen mi vrtalo hlavou, že ani po měsíci nikam neletěl. Ale neřešila jsem to. Byla jsem zamilovaná a chtěla si to užít.

Magazín

Petr (33): Po velké tragédii mě vyhodil na ulici. A přesto všechno čekal, že mu budu říkat pořád táto

Zase jeden z těch, kdo mě zklamal

Jednoho dne mě napadlo, že bych s Adamem mohla někam letět. Udělat si romantický výlet, třeba jen na pár dní, tam, kam mě "dopilotuje". Když jsem mu to navrhla, úplně zbledl. Nechápala jsem, co se děje. A pak ze sebe nesměle vypravil: „Víš, Petruš… a vadilo by ti, kdybych vlastně nebyl úplně pilot?“ Zůstala jsem na něj zírat. „Jak to myslíš?“

„Ten večer, co jsme se potkali, jsem se jen připojil ke klukům. Jsme bývalí spolužáci. Já... doopravdy pracuju na letišti, ale nakládám kufry do letadel. Taky jsem kdysi studoval na pilota, ale školu jsem nedokončil.“ V tu chvíli jsem cítila, jak ve mně všechno vře. Celý měsíc mě tahal za nos, nechal mě věřit pohádce, chlubila jsem se přátelům, že chodím s pilotem... a přitom mě jen vodil za nos. Bez dalších slov jsem ho vyhodila z bytu. Tohle nebylo jen malé nedorozumění. Byla to zrada, která bolela.

Tento příběh vychází ze skutečné události našich čtenářů, jména osob byla změněna z důvodu zachování jejich soukromí.