Pamatujete? Tepláky, které nosil každý – a nikdo se za to nestyděl
14. 10. 2025 – 12:47 | Magazín | Jana Szkrobiszová
Nebývaly zrovna vzhledné a dnes na ně mnozí vzpomínají buď s úsměvem, nebo s odporem. Modré tepláky s gumou v pase a koleny vytahanými po jedné cestě na hřiště – symbol doby, kdy pohodlí vítězilo nad estetikou. Byly to „uniformy“ všedních dní: levné, odolné, vždy po ruce. Ať je milujete, nebo nenávidíte, jeden fakt jim upřít nejde: fenomén pohodlí, který se prostě nosil.
Nostalgie naskočí okamžitě: stačí pár vteřin z dobového filmu a vybaví se modré tepláky, které „nosil každý“. V Československu se z nich stala praktická uniforma na doma i ven, hlavně díky masové výrobě státních podniků, zejména Jitexu Písek, který v druhé polovině 20. století patřil k největším textilním výrobcům a chrlil i teplákové soupravy. V závěru 80. let Jitex uvedl dokonce „luxusnější“ tepláky z broušeného froté, i ty však byly nedostatkovým zboží, což jen posílilo jejich kultovní status. V širším pohledu platí, že tepláky vlastnili takřka všichni, ať už kvůli dostupnosti, nebo omezené nabídce jiných volnočasových oděvů té doby.
Proč byly všude?
Protože to byl šatní „švýcarák“. Jedny tepláky zvládly hřiště, brigádu, tělocvik i gauč. Stály málo, vydržely hodně a v éře skromného výběru fungovaly jako civilní uniforma: mínus rozhodování, plus praktičnost. A když se kolena vytahala? Nevadí — aspoň bylo vidět, že žijete.
Tepláky byly ekonomika v kostce: jeden kus, deset použití. Do školy s baťohem, na dvůr s míčem, v sobotu do sámošky pro rohlíky a v neděli na návštěvu k babičce (jen se přehodil svetr „na slušno“). Praly se spolu, sušily se rychle, žehlit je nikdo nenutil. Kdo chtěl být fancy, vzal k nim čisté tenisky a měl rázem „sváteční teplák“.
Byly i demokratické. Sedly študákům, rodičům i dědům, ať už jste měli postavu hokejisty nebo milovníka štrúdlů. Univerzální velikost „S až XL“ vyřešila každé ráno za tři vteřiny. A když dítě povyrostlo, tepláky se dědily: brácha po ségře, bratranec po bráchovi — rodinný koloběh bavlny.
Doba, kdy trendy byly, ale skromnější
Nebyla to dnešní džungle novinek, ale úplná poušť to taky nebyla. V 70. - 80. letech existovaly svébytné proudy: džíny z Tuzexu, šusťákové soupravy, lampasy a barevné bloky, k tomu domácí šití a úpravy. Přesto platilo, že volnočasová „uniforma“ měla nejčastěji jediné jméno — tepláky. Dávaly smysl: pohodlí, funkce, dostupnost v době omezené nabídky a jiných starostí než řešit šířku nápletu.
A fungovaly i psychologicky. Po dni plném povinností stačilo do nich skočit a bylo jasno: konec formálního režimu, začíná „domácí“. Tenhle mentální přepínač zvládaly tepláky lépe než cokoli jiného. Byly to kalhoty se statusem „mám hotovo“.
zdroj:
ChatGPT
Z retro modři do smart-comfy šatníku
Modrá teplákovka možná zůstala na vybledlých fotkách, ale její DNA žije dál. Náplety u kotníků se převtělily do dnešních joggerů, bunda na zip se stojáčkem povýšila na track jacket, kterou klidně oblečete pod kabát. A filozofie „jedna uniforma na všechno“? Přesně to je dnešní smart-comfy: jeden promyšlený set zvládne dopolední pochůzky, odpolední kafe i večerní přesun městem.
Rozdíl je v kvalitě a střihu. Místo tenkého úpletu nastoupily těžší pleteniny, které drží tvar, čisté švy a monochromní paleta (námořní, kobaltová, šedý melír). Lampasy už nekřičí, jen jemně vedou linii; zipy nejsou lacinou ozdobou, ale funkčním detailem. Retro komfort zůstal, přibyl respekt k siluetě a možnost vrstvit: joggery + track jacket + dlouhý kabát a máte outfit, který neurazí ani mimo gauč.
A co barva? Dřívější „školní modrá“ se proměnila v sebejistou navy, která vypadá dospěle s bílými teniskami, ale snese i kožené slip-ony. Výsledek: tomu, čemu jsme se kdysi smáli, dnes tleskáme - jen v lepším materiálu, lepším střihu a s lepším pocitem z toho, že pohodlí už není omluva, ale volba.
