Pacienti s transplantovaným orgánem se shodují na podivném faktu

Vědecké studie z posledních let přicházejí s tvrzeními, která znějí jako zápletka hororového filmu. Někteří pacienti po transplantacích orgánů totiž nezažívají jen fyzickou úlevu či zlepšení zdravotního stavu, ale i změny, které jsou mnohem hlubší a pro řadu z nich těžko vysvětlitelné. Patří mezi ně nové chutě, dosud neznámé emoce, změny osobnosti, nové záliby, a dokonce i pocity, které připomínají vzpomínky, jež ve skutečnosti nepatří jim.

Řada pacientů věří, že tyto změny přicházejí přímo z orgánu, který obdrželi. A právě tato možnost je pro vědce i laickou veřejnost fascinující i zneklidňující zároveň. Objevují se případy, kdy se nové preference příjemce nápadně podobají těm, které měl dárce ještě za svého života. Fenomén je nejčastěji hlášen u transplantací srdce, což někteří výzkumníci vysvětlují tím, že srdce má vlastní nervovou síť a komunikuje s mozkem intenzivněji, než se dříve předpokládalo. Změny však uvádějí i příjemci ledvin, plic či dokonce transplantovaných tváří, čímž se možnosti rozšiřují i mimo jediný orgán.

Významná zpráva publikovaná začátkem letošního roku zkoumala 74 transplantací uskutečněných během posledních deseti let, z toho 23 transplantací srdce. Mezi popsanými případy se objevil devítiletý chlapec, který obdržel srdce tříleté dívky, jež tragicky zemřela po utonutí v rodinném bazénu. Chlapec přitom neměl ani nejmenší tušení o okolnostech dárkyniny smrti. Po transplantaci se však u něj náhle objevil extrémně silný strach z vody, který nedokázal nijak racionálně vysvětlit. Tento příběh zůstává jedním z nejcitovanějších argumentů ve prospěch teorie o přenosu paměti.

zdroj: Profimedia.cz

Další případ zahrnoval univerzitního profesora, který dostal srdce policisty zabitého ve službě střelou do obličeje. Po operaci začal příjemce zažívat epizody, během nichž před očima viděl intenzivní záblesk světla, doprovázený pocitem pálení v obličeji. Tyto zážitky se objevily, aniž by měl jakékoli informace o tom, jak dárce zemřel. Vědci k tomu dodávají, že srdce obsahuje neurony podobné neuronům mozku, a obousměrná komunikace mezi oběma orgány je komplexnější, než se kdysi věřilo.

Příběhy pacientů a sporné vysvětlení vědců

Výzkumy uvádějí i další případy, které působí až neuvěřitelně. Jedna žena, tanečnice a choreografka, která si před transplantací zakládala na zdravém životním stylu, po propuštění z nemocnice pocítila náhlou a nezvladatelnou touhu zajít do fastfoodu a objednat si kuřecí nugety. Před operací přitom podobné jídlo vůbec nejedla. Později se ukázalo, že její dárce – mladý muž – měl u sebe v bundě v den své smrti nedojedené nugety.

Další zaznamenaný případ se týká devětadvacetileté ženy, která dostala srdce devatenáctiletého vegetariána. Po operaci přestala jíst maso, přestože dříve neměla k vegetariánství žádný vztah. Když se postupně objevovaly další podobné příběhy, začali se vědci zabývat otázkou, zda by buňky transplantovaných orgánů mohly uchovávat určité typy informací, které se pak nečekaně projeví u příjemce.

Někteří odborníci tomu přisuzují velký význam a upozorňují, že orgány mohou být vybaveny mechanismy, o nichž zatím víme jen málo. Jiní však tato tvrzení odmítají. Skupina vědců z McGill University v Kanadě tvrdí, že jde o náhodné shody okolností a že změny v chování lze snadno vysvětlit psychologickou reakcí na život zachraňující operaci, dlouhodobou rekonvalescenci či vlivem stresu. Konkurenční studie zase upozorňují, že samotní pacienti často už před transplantací přemýšlejí o tom, zda se po ní změní. Tyto obavy pak mohou neúmyslně formovat jejich chování a preference.

Přesto je téma natolik komplexní, že jednoznačná odpověď zatím neexistuje. Vědci, kteří se fenoménem zabývají, zdůrazňují nutnost rozsáhlého interdisciplinárního výzkumu, jenž by dokázal rozklíčovat možné mechanismy přenosu informací mezi orgány a mozkem a lépe porozumět tomu, jak se naše identita formuje. Podle nich může hlubší poznání těchto procesů vést nejen ke zkvalitnění péče o pacienty po transplantacích, ale také k lepšímu pochopení samotné lidské existence a její podstaty.