Vysoko v sytě zelených horách Raubu je ucítíte dřív, než je uvidíte. Závan pronikavého puchu přinese ranní větřík, a stejně rychle ho zase odvane, ale omyl je vyloučený: tato část Malajsie je zemí zaslíbenou durianu.

Britský přírodovědec Alfred Russel Wallace ho v 19. století označil za "krále ovoce", ovšem intenzivní pach durianu - pro někoho příjemný, pro jiného nesnesitelný - vedl k jeho zákazu v hotelích a veřejných dopravních prostředcích na mnoha místech Asie. Známy jsou i případy evakuací letišť či nemocnic právě kvůli durianu.

Nicméně v Číně se v posledních několika letech vytvořila něco jako kultovní posedlost durianem, především odrůdou Musang King, která se pěstuje prakticky výhradně v Malajsii. A kde je čínský apetit, tam jsou i peníze.

V kopcích Raubu i všude jinde po této zemi v jihovýchodní Asii začali farmáři a majitelé půdy likvidovat tradiční plantáže sloužící k pěstování kaučukovníků a palmy olejné, aby místo toho mohli vysadit domácí plodinu - tropický durian.

Nádech mandlí, nebo pukavec?

"Když jsem s tím začínala, všichni mi říkali, že na pěstování durianu se nedá nic vydělat, ale teď se situace úplně obrátila," řekla Lindsay Gasiková, která o tomto druhu ovoce napsala knihu a provozuje durianové tematické okružní jízdy po Asii.

"Zacházím s durianem jako s vínem, protože je jako víno - je to živoucí organismus, který se během svého života mění a fermentuje, a proto s jeho chutí můžete udělat spoustu věcí. A myslím si, že právě díky tomu jsou někteří lidé durianem tak posedlí," dodala.

Zápach durianu je nechvalně proslulý, ale k jeho rozporuplnosti přispívá také jeho chuť, která je zároveň sladká i slaná. Wallace ji popsal jako "sytý krém vydatně ochucený mandlemi". Durian už ovšem byl přirovnáván také k nemytým nohám, karamelovému pudinku, zmrzlině či zkaženým vejcím.

Ať už je jeho chuť jakákoli, čínští zákazníci ji milují: durianové dorty, zmrzlina i sladkosti raketově stoupají na žebříčku obliby a několik restaurací se dokonce specializuje na durianovou pizzu. Poptávka po durianu vyhnala jeho cenu během posledních čtyř let až na dvacetinásobek.

V Malajsii si farmáři mnou ruce. V současnosti je Thajsko jedinou zemí, která může vyvážet celé plody durianu do Číny. Ale malajsijská a čínská vláda podepsaly dohodu, na jejímž základě bude moci od ledna příštího roku vyvážet do Číny celý durian také Malajsie - ať už čerstvý, nebo mražený.

Třicetinásobek ceny

I když je exportní trh s durianem pro Malajsii hodně nový - poprvé začal kolem roku 2012 - usiluje vláda o to, aby se odrůda Musang King stala jednou z nejvyváženějších komodit. Prakticky jediným odběratelem má být Čína a někteří předpovídají, že by durian mohl být pro Malajsii lukrativnější než palmový olej.

"V Číně se durian stal symbolem společenského postavení a poptávka po něm je obrovská, zvláště mezi mladší generací," řekl Adrian Yeo, jehož firma Durian Wonderland nyní vlastní šest farem, které v Raubu pěstují odrůdu Musang King.

Ještě před deseti lety měli malajsijští pěstitelé durianu štěstí, když dostali dva malajsijské ringgity (asi 11 korun) za kilogram. Nyní se odrůda Musang King prodává až za 60 ringgitů za kilogram, což je výnosnější než palmový olej a kaučuk, jejichž ceny se v posledních několika letech propadly.

Pěstování durianu s sebou ovšem nese o dost víc starostí než pěstování palmy olejné nebo kaučukovníku. Mezi stromy jsou rozvěšené sítě, které zachycují padající ovoce, aby se nepoškodilo nárazem o zem. Durian se totiž netrhá, ale čeká se, až sám spadne, aby byl dokonale zralý. A po farmách pobíhají psi, jejichž úkolem je zahánět opice. Těm sice durian nechutná, ale baví je otrhávat jeho plody ze stromů a házet je na zem.