Aktivity této jednotky jsou tak tajné, že o nich nemají zprávy ani ostatní operativci GRU, sdělili americkému deníku čtyři pracovníci zpravodajských služeb západních zemí. Skupina funguje nejméně dvanáct let a její agenti cestují Evropou pod falešnými pasy – tak jako Miškin a Čepiga.

Za žiletkovým drátem

Jednotka má sídlo a výcvikové centrum na východě Moskvy v oprýskané budově ze sovětské éry obehnané vysokým betonovým plotem s žiletkovým drátem. Velí jí generálmajor Andrej Averjanov, nositel titulu Hrdina Ruska.

Mezi známé akce dlouho neznámé jednotky patří otrava dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery Julije nervově paralytickou látkou Novičok v anglickém Salisbury v roce 2018. Provedla ji „osvědčená“ dvojice Miškin-Čepiga .

Jednotce 29155 připisují západní zpravodajci také pokus o převrat v Černé Hoře v roce 2016, který měl zabránit vstupu země do NATO. Podezírají ji rovněž z toho, že se pokusila v roce 2015 otrávit bulharského obchodníka se zbraněmi Emilijana Gebreva, který dodával zbraně ukrajinské vládě. Zbraně, které ve Vrběticích vyletěly do vzduchu, byly určeny také pro jeho firmu.

„Je to koordinovaná aktivita. Používají stále stejné lidi,“ řekl předloni k těmto akcím Alex Younger, ředitel britské rozvědky MI6. „Dospěli jsme k poznání, že od GRU pořád hrozí nebezpečí a že pro ně skoro nic není za hranou.“

Neuvěřitelné náhody dvou ‚turistů‘

Mnozí členové jednotky 29155, která měla do roku 1918 jednu ze svých evropských základen ve francouzském Horním Savojsku, podle informací západních zpravodajců pocházejí z řad veteránů. Jsou to lidé, kteří mají bohaté zkušenosti z bojů v Čečensku, Afghánistánu, anebo na Ukrajině.

Do této kategorie patří také Anatolij Čepiga, držitel vysokých státních vyznamenání, která převzal osobně od Vladimira Putina. Investigativní web Bellingcat vypátral, že působil v konfliktech v Čečensku i na Ukrajině. Alexandra Miškina naverbovala rozvědka GRU už jako studenta vojenské lékařské fakulty.

Oba cestovali po Evropě pod falešnými pasy jako turisté. Fakt, že byli na místě atentátu v Salisbury, označili v ruské televizi za „neuvěřitelnou náhodu“. Obdobně by nakonec mohli reagovat rovněž na to, že se před výbuchem muničního skladu pohybovali ve Vrběticích.

Mají ‚vyšší cíl‘ než zabíjet

Na akcích jednotky 29155 je pozoruhodné, že jsou často „nedotažené do konce“. Mnozí západní analytici tím byli zpočátku zmateni. Jen považte – „odpadlík“ Skripal atentát přežil, stejně jako bulharský obchodník Gebrev. A selhal také pokus o převrat v Černé Hoře.

Eerik-Niiles Kross, bývalý šéf zpravodajských služeb Estonska, to vysvětluje tím, že hlavním cílem jednotky není zabíjet. Tím je šířit nejistotu a strach.

„Druh operací, které provádějí, je součástí psychologické války,“ citovaly Krosse newyorské timesy. „Chtějí, abychom na Západě pocítili jejich moc. Je to součást jejich hry.“

Jejich moc jsme pocítili také v Česku. Ačkoli ani výbuchy Vrběticích nevypadají jako vydařená akce nebo hra. „K výbuchům zřejmě nemělo dojít v Česku, ale později při transportu zbraní v jiné zemi,“ řekl Respektu zdroj obeznámený s vyšetřováním. Cílem bylo patrně zničit zásilku zbraní pro Ukrajinu.

První ze dvou explozí v muničním skladu nastala v říjnu 2014 předčasně a nedopatřením. Počátkem prosince, kdy bouchla munice ve druhém skladu, patrně už v Česku neměla být.

Dopadlo to tedy jako vždycky. Tak nějak napůl.