Střepy sice znamenají štěstí, ale dlužno podotknout, že jak které. Rozbité zrcadlo sice také přináší spoustu střepů, ale se zcela opačným efektem. Pověra o sedmi letech neštěstí je známá zřejmě už od středověku.

Důvodů je několik. Asi nejčastějším vysvětlením je, že ve 14. století se vyráběla ta nejlepší zrcadla v italských Benátkách. Benátské zrcadlo je ostatně dodnes pojmem. Tamní mistři nanášeli na sklo přísně střeženou speciální směs rtuti a cínu. Pokud se takové zrcadlo rozbilo, uvolnily se jedovaté páry, které mohly způsobit vážné zdravotní problémy, a to po delší časový úsek. Nezřídka to končilo smrtí - a leckdy i několika členů příslušné domácnosti.

Mnozí lidé v tom spatřovali jakési prokletí a onu magickou sedmičku si tam doplnili hlavně proto, že beztak bývala považována za nešťastné číslo a k mýtu o hrozící pohromě se skvěle hodila.

Pomsta ze záhrobí?

Vysvětlení lze možná hledat i v tom, že někteří lidé v odrazu v zrcadle spatřovali svého dvojníka či jakousi spřízněnou duši. Domnívali se, že za její poškození jim hrozí pomsta z onoho světa. Navíc je pravda, že pokud si vsugerujete, že vám nyní hrozí sedm let neštěstí, budete za důkaz této předpovědi pokládat kdejakou pitomost a spatřovat v ní katastrofu kolosálních rozměrů.

Dalším důvodem pověry může být i to, že zrcadlo bývalo v té době poměrně luxusní záležitost a jeho rozbití znamenalo nemalou finanční ztrátu.

Samotná potřeba lidí koukat se sami na sebe je ovšem samozřejmě mnohem starší. Zpočátku jim jako zrcadlo posloužila vodní hladina, později třeba mokré či upravené lesklé kameny. Ve starém Egyptě to býval leštěný kov a Římané už mívali skleněná zrcadla se zadní vrstvou z cínu. S těmi jste ještě tenkrát mohli mlátit, jak jste chtěli – byla napadrť, ale neštěstí nepřicházelo…