Poté, co se po ruském útoku na Ukrajinu stáhly z ruského trhu oblíbené limonády Coca-Cola, Fanta a Sprite, představila například firma Očakovo novou řadu nealkoholických nápojů s názvy CoolCola, Fancy a Street. Nejen že jsou příchutí podobné svým světovým vzorům, ale zcela nepokrytě je kopírují i svým vzhledem.

Popularita americké Coca-Coly samozřejmě není nijak zvlášť nový fenomén. Černou bublinkovou limonádu si už před druhou světovou válkou oblíbili Němci, od roku 1940 však pobočka v Essenu měla zásadní problém: V rámci embarga dovoz limonádového koncentrátu do nacistického Německa značně drhnul.

Šéf pobočky Max Keith a jeho ředitel vývoje Wolfgang Schetelig proto hledali nějakou alternativu – výhradně pro německý trh. Surovin bylo málo, a tak nakonec vymysleli limonádu ze syrovátky (té bylo z produkce sýrů dost), cukru, zbytků jablek a nejrůznějších ovocných koncentrátů z Itálie. Jak později Keith přiznal, byl to v podstatě nápoj „ze zbytků ze zbytků“. A protože vymyslet takový jakž takž poživatelný lektvar vyžadovalo notnou dávku „fantazie“, název pro nový produkt se přímo nabízel: „Fanta“. Autorem názvu byl mimochodem šéf prodeje Joe Knipp.

Tehdejší Fanta samozřejmě neměla s tou dnešní chuťově pranic společného, ale pít se zřejmě dala. V Německu šla velmi dobře na odbyt, i když se často používala především v kuchyních jako sladidlo, protože cukru byl nedostatek.

Po vstupu USA do války pak byla produkce Coca-Coly v Německu zcela zastavena a tamní pobočka vyráběla pouze Fantu. Po válce, když se Coca-Cola opět vrátila na německý trh, byla produkce Fanty zastavena. Obnovena byla až v roce 1955 jako reakce na vznik nových druhů nápojů konkurenční Pepsi-Coly. Tehdy už šlo o pomerančovou limonádu (s použitím italských pomerančů), jak ji více či méně s drobnými odlišnostmi známe dnes.