Písničkář Tomáš Klus se rozhodl bojkotovat Andreje Babiše a jeho holding, který se aktuálně nachází ve svěřenském fondu. Jeho postoj zaslouží pozornost. Není zase tak obvyklé, aby si někdo takovým způsobem komplikoval život a připravoval se o peníze a další užitečné benefity (například rozhovory v médiích).

Samozřejmě je možné namítnout, že Klus svým chováním nemálo pozornosti a příznivců získá, takže si ve výsledku zase tolik neuškodí. Ale přesto: kdyby jako známý a úspěšný zpěvák své zásady a politické názory do byznysu, kterým se živí, netahal, měl by to jednodušší a peníze by se mu vydělávaly snáze.  

Na Facebooku svůj přístup shrnul takto: "Mám ve své smlouvě o dílo klauzuli, kterou si vyhrazuji právo nehrát tam, kde tečou Šéfovy peníze. Připojuji k tomu nyní i svůj bojkot Mafry a všech bezskrupulózních, konkurenci a životní prostředí likvidujících podniků Velkostatkohnojaře. (zasmlouvované akce, kde je Mafra mediálním partnerem, rušit nemohu, ale zahrnu tuto výjimku do smluv budoucích)".

Dodejme, že Mafra vlastní i hudební televizi Óčko, Rádio Impuls a také se hovoří o tom, že se chystá koupit českou divizi vydavatelství Bauer Media, do níž spadají například časopisy Rytmus života, Žena a život či Cosmopolitan.

Odmítání uzenin a tiskovin 

Své rozhodnutí Klus odůvodnil tím, že si chce zachovat možnost svobodně mluvit. Jinak řečeno, kdyby na jedné straně Babiše kritizoval, a na straně druhé spolupracoval s jeho bývalými firmami nebo od nich dokonce bral peníze, snadno by se dalo poukázat na jeho pokrytectví a nevěrohodnost. Ostatně právě svoji nedůslednost si písničkář uvědomil a výsledkem je výše zmíněný bojkot.

Otázka je, jaký má význam, zda může něco změnit nebo jde jen o to zachovat si čisté svědomí. Takový bojkot může mít různé podoby a připojit se k němu může každý, kdo nesouhlasí s Babišovým politickým tažením a obává se toho, jakým způsobem koncentruje moc a jak své impérium dále rozšiřuje.

Můžeme přestat kupovat třeba jeho uzeniny a tiskoviny, nečíst je a nebrat je vážně. Leckdo to už dělá a věnuje pozornost tomu, aby si náhodou nekoupil něco od Babiše. Tomáš Klus je jen o něco viditelnější a nebojkotuje premiérův holding z pozice spotřebitele, ale zpěváka, kterého zpívání živí.

Lidí, kteří si od Babišových bývalých firem berou peníze nebo se díky němu či s jeho přispěním dostávají k významným funkcím, je docela velké množství. Ti všichni se případně mohou vydat zpěvákovou cestou.

Kritika za to, že Babišovi pomáhá a kryje mu záda, se například objevila i v souvislosti s nastupující ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou. Také ona a spolu s ní celá sociální demokracie mohla zvolit bojkot, ale raději se rozhodla přijmout Babišovu nabídku a vstoupit do vlády.

Morálka a zištné motivace 

Je na každém, kdo má s Babišem a jeho stylem práce problém, aby zvážil, zda mu stojí za to pochutnávat si na Kosteleckých uzeninách, kupovat noviny spadající do jeho holdingu nebo pro něj dokonce pracovat, případně kývnout na Babišovu nabídku kandidovat za hnutí ANO na pražského primátora, stát se ministrem v jeho vládě anebo s ním vlézt do vládní koalice. Každý si může říct, že se mu jeho politické angažmá příčí a nechce ho podporovat ani nepřímo jedním z uvedených způsobů.

Takový postoj je opravdu v první řadě spíše morální než politický. Člověk ho volí především proto, aby se zachoval, jak považuje za správné, než že by očekával, že tím Babišovi kdovíjak uškodí a ukončí jeho politickou kariéru. Zároveň však má i svůj politický dopad.

Klus a další přinejmenším přispívají k tomu, že z bojkotu Andreje Babiše a jeho světa se stává téma, a pokud by se do něj zapojilo větší množství lidí, Babiše by se to skutečně dotklo. Minimálně by se mu ještě hůř než dnes sháněli kandidáti na různé posty.  

Zpěvák si uvědomuje, že když svůj bojkot Babiše vezme vážně a něco mu obětuje, dodá svým politickým názorům na váze. Už to nejsou jen slova, kterých se vyprodukuje libovolné množství, ale činy, které by dělat nemusel a které nepramení ze zištných motivací. Klus má pravdu v tom, že kdyby měl plná ústa kritiky předsedy hnutí ANO, a přitom třeba pro jeho zaměstnance pořádal koncerty, všechno jeho snažení o změnu by to relativizovalo a oslabovalo.  

Touha chopit se příležitosti  

Sladit své chování se svými názory, případně vůbec začít zkoumat, zda naše hodnoty, stanoviska a jednání nejsou v rozporu, je pokaždé trochu znepokojující a nepříjemné. Je logické, že to leckoho svádí k tomu, aby se některými otázkami raději nezabýval a nedumal nad nimi.

Nejsou to jednoduché situace. Má se člověk stát ministrem a získat možnost měnit věci k lepšímu a prosazovat v řadě ohledů to, co považuje za správné, ale zároveň být ve vládě s premiérem, který podle jeho názoru poškozuje právní stát a má autoritativní sklony? Navíc cokoli se dotyčnému povede, bude i Babišovým úspěchem a přispěje k tomu, že si udrží voličskou podporu a z politické scény jen tak nezmizí.

Taková rozhodování nejsou snadná. Často v nich nakonec převáží vlastní ambice a touha chopit se příležitosti, která se může objevit jen jednou. Není snadné odlišit, kdy si člověk něco nalhává a kdy opravdu jedná podle toho, jaké řešení je podle něho správné. A je dobré připustit, že i řadoví zaměstnanci na jednotlivých ministerstvech, případně v Babišových médiích bez ohledu na to, co konkrétně v nich mají na starosti, podobné dilema mohou mít.

Na každém nakonec je, jak velké a nepříjemné kompromisy udělá a zda se bude či nebude chovat způsobem, který se jemu samotnému nezamlouvá. Záleží, kde má dotyčný hranici, za kterou už nepůjde, a zda třeba najde dost odvahy podat výpověď, když firmu, ve které pracuje, koupí někdo, s kým nechce mít nic společného.

To vše se samozřejmě týká jen těch, kteří stejně jako Klus mají pocit, že Andrej Babiš spíš škodí, než prospívá. Ovšem podle volebních preferencí je stále velké množství lidí, kteří si myslí pravý opak. A nutno dodat, že nic není černobílé. Babišův nástup může mít přinejmenším ozdravný vliv na ostatní politické partaje.