Putinův režim nenasadil lidskou tvář. Perzekvovaného investigativního novináře Ivana Golunova zachránila před vězením série náhod, nikoliv politické tání v zemi.

Zavražděný novinář je osobností roku a zavražděný biskup byl prohlášen za svatého. V obou případech dal zřejmě rozkaz k vraždě panovník.

Jak se z autoritářského vůdce stane takřka přes noc obhájce lidských práv a svobody vyjadřování? Stačí se ve správnou chvíli šikovně chopit vhodné příležitosti...

Málokdy se podaří, aby se z lidské tragédie udělala přes noc fraška. Ukrajinci to před týdnem dokázali. Evropa nevěřícně kroutí hlavou a v Kremlu si pobaveně mnou ruce.

Ruským novinářům jde v jejich vlasti leckdy doslova o život. Na azyl v Česku přitom spoléhat nemohou, často marně čelí zdejší byrokracii. Potvrzuje to i případ známého opozičního novináře Grigorije Paska.

Terčem nevyhlášené války mezi Ruskem a Ukrajinou jsou i novináři, a to na obou stranách. Nejde přitom jen o ty, kdo riskují životy přímo v zóně konfliktu, jak dokládá nedávné zatčení šéfa ruské informační agentury v Kyjevě. Jaké jsou konkrétní zkušenosti reportérů s šikanou a pronásledováním?

Případ německo-tureckého novináře Denize Yücela znovu jasně ukázal, že novinařina prostě je a bude rizikové zaměstnání. Nemusí přitom jít rovnou o reportáže z válečného pole, investigativní práci či působení v zemi, kde svobodě tisku moc nepřejí. Rizika číhají na novináře i tam, kde svoboda patří k nejvyšším hodnotám a kde jí je zdánlivě ažaž.

Dopisovatel německého listu Die Welt Deniz Yücel skončil v Turecku ve vazbě. Důvod? Je podezřelý z členství v teroristické organizaci, což je obvinění, které Ankara proti svým odpůrcům používá velmi často a velmi ráda. Yücel v tom ovšem není sám – v tureckých věznicích sedí 155 novinářů. Nové na tom je pouze to, že tentokrát jde o dopisovatele netureckých novin.