Předseda Zelených Matěj Stropnický nedávno vzbudil rozruch tím, že oznámil změnu strategie své strany. Ze všeho nejdřív to napsal na Facebook a dodal, že nastává konec poučování, konec okrajovostí, konec kontroverzí a návrat k podstatným věcem.

V připojeném rozhovoru pro Aktuálně.cz řekl, že se Zelení shodli na tom, že v jejich volebním programu nebudou tři témata: gender, squatting a migrace. Nevíme, jaké debaty o tom ve straně vedly, výsledný dojem ovšem je, že Zelení jsou strana, ve které o tom hlavním rozhoduje předseda.

Možná opravdu o změně strategie probíhala celostranická diskuze a Zelení se na ní dohodli. To, co vidíme my jako veřejnost, je však počínání předsedy strany. Přitom to šlo udělat i jinak. Místo facebookového statusu, zmíněného rozhovoru a následného vysvětlování v médiích, to vše bylo možné zvládnout během jedné tiskové konference. 

Na ní by kromě předsedy mohli promluvit i další zástupci a zástupkyně strany a přehledně a vcelku představit, o co jde. Zároveň by bylo dost prostoru na vysvětlení nejasností, které kolem obratu Zelených panují. Působilo by to mnohem čitelněji a připraveněji než jako zmatená záležitost jednoho muže, o které nikdo neví, co si myslet.

Ještě lepší by přitom bylo k tomu využít lednový sjezd strany, nebo počkat a změnu strategie představit až spolu se samotným volebním programem, který stále ještě není veřejný, takže se vede debata o něčem, co ještě nikdo neviděl. 

Zákeřná slovíčka "vždy" a "jakékoliv"

Hlavní problém, kromě zmatenosti a neprofesionality, je v tom, že Zelení a jejich předseda se teď zdají být nekonzistentní. Stropnický zdůrazňuje, že Zelení jsou strana, která jasně respektuje soukromé vlastnictví, ale říká to stylem, jako by si Zelení sypali popel na hlavu a couvali ze svého v lednu schváleného dlouhodobého programu, kde se píše: "Budeme také prosazovat omezení vlastnického práva v případech, kdy vlastník o nemovitost nepečuje ani ji nevyužívá."

Přitom je přece možné říct, že strana respektuje soukromé vlastnictví, ale zároveň chce, aby existovaly mechanismy, jak dotyčného přimět k tomu, aby se o svůj majetek i staral. Není nutné se hned kát a dávat zpátečku. Podobných příkladů nekonzistence existuje víc. Patří mezi ně i přístup k Autonomnímu sociálnímu centru Klinika na Žižkově, kdy Stropnický rovněž v rozhovoru pro DVTV řekl, že iniciativa udělala chybu, když neopustila objekt poté, co jí skončila nájemní smlouva.

V takovém případě ale Stropnický neměl iniciativě po vypršení smlouvy pomáhat a usilovat o převedení budovy v Jeseniově ulici na město, aby tam Klinika mohla zůstat i nadále. Nyní to vypadá, jako by předseda Zelených změnil postoj k celému autonomnímu centru.

A podobným způsobem lze pokračovat. V dlouhodobém programu Zelení mají, že budou "vždy" vystupovat proti "jakékoliv" diskriminaci na základě genderové identity. Stropnický nyní prohlašuje, že Zelení nechtějí lidem říkat, jak mají mluvit, a gender v tomto smyslu ve volebním programu mít nebudou. Takže jazyková diskriminace je najednou pro předsedu Zelených přijatelná?

Banda pragmatiků? 

Stropnický změnu strategie Zelených vysvětluje tím, že některé dříve avizované postupy bylo třeba přehodnotit a strana se tak rozhodla reagovat na zpětnou vazbu, která se jí dostala od veřejnosti. Na to mají Zelení právo, ale styl, kterým to strana, a především její předseda dělá, může vést k tomu, že většina voličů jen nechápavě zakroutí hlavou a v tom lepším případě si řekne: Zelení neví, co chtějí. V tom horším je napadne, že se jim podbízí a že jde pouze o další bandu pragmatiků a vyžírků, která chce jen ke korytům.

Ještě horší by ovšem bylo, kdyby to, co Stropnický říká, nebylo výsledkem debaty, která se uvnitř strany vedla, ale kdyby současná strategie byla velké části Zelených vnucena a ve skutečnosti stranickou diskuzí neprošla.

Když Stropnický v lednu 2016 kandidoval na předsedu Zelených, mluvil ve svém kandidátském projevu o tom, že se ve straně za poslední rok rozproudila programová diskuze. Stropnický tehdy zjednodušeně hovořil o třech názorových platformách: levicové, liberální a konzervativní.

Důležitá zpětná vazba

Předsedou se stal mimo jiné díky podpoře levicového proudu. Pro Zelenou revizi, která levicový proud v Zelených zastupuje, byl symbolem a zároveň i reálnou cestou k tomu, aby tento proud ve straně získal dominantní postavení.

Pokud by Stropnický ztratil jeho podporu, může si tím pod sebou podřezat větev. Samozřejmě je možná také varianta, že naopak získá zastání u dvou zbývajících stranických proudů. To by ale znamenalo celkový posun Zelených zpátky do středových pozic, kterým se aktuálně stále ještě vymykají. Hodně také záleží na tom, zda se Stropnickému podaří přivést stranu do poslaneckých lavic. Kdyby se to povedlo, zřejmě by mu velká část Zelených leccos odpustila.

Z toho, co se proslýchá, se zdá, že by Stropnickému prospělo, kdyby více naslouchal ostatním členům a členkám své strany a zpětné vazbě, které se mu prý dostává. Pro vnějšího pozorovatele to není nic překvapivého. Na mnoho lidí, kteří by jinak měli tendenci se Zelenými sympatizovat, jejich předseda působí povýšeně a arogantně, jede si svou a když ho někdo přeruší, vypadá podrážděně a netrpělivě.

Možná se mu křivdí, ale pokud si Stropnický vezme tento názor k srdci, určitě si neuškodí. Třeba se pak dočkáme i toho, že oznámení o nové strategii Zelených se nám dostane nikoli z facebookového profilu předsedy, ale prostřednictvím oficiální tiskové konference strany.