Jak hodnotíte výrok Miloše Zemana o tom, že se na území ČR pohybuje potencionální terorista?

Je to zpravodajská informace a prezident by měl se zpravodajskou informací nakládat zodpovědně a ne jako s nějakým politickým materiálem, kterým zvyšuje svou vlastní váhu a viditelnost. Tím výrokem začal podle mého názoru svou volební kampaň. Je to z jeho strany naprosté selhání a zneužití zpravodajské služby pro účely své kampaně.

Není za tím spíše snaha bojovat proti nově zřízenému Centru proti terorismu a hybridním hrozbám?

Jistě, že je. Mám dojem, že se Miloš Zeman toho úřadu z nějakého důvodu velmi bojí. Je to asi proto, že má strach z toho, že by někdo začal verifikovat jeho vlastní výroky.

Takže ten úřad podle vás má smysl?

Nepochybně. Stačí se podívat do Ameriky, jak se tam teď hádají nad výsledky voleb a nad tím, kdo je ovlivnil. Je potřeba se bránit a nečekat, jak to dopadne.  

Odpůrci centra ale říkají, že nelze mít státní patent na pravdu, že pravdu si musí každý najít sám...

Zjišťování pravdy je nejstarší lidská gnozeologická aktivita. My máme vědu, máme data, máme experty, to všechno máme a tím se Evropa odlišuje od islámského světa nebo od komunismu. Kdo si pamatuje komunismus, tak ví, že základní tezí dialektiky bylo, že pravda není. Jestli se někdo bál faktů a statistiky, tak to byli právě komunisté. My jsme schopni dobrat se pravdy nikoliv podle toho, jak je napsaná v Koránu nebo třeba v Komunistickém manifestu a díky této schopnosti je také euroamerická politika ve svém vývoji úspěšná.

Máme zkrátka politiku založenou na faktech, jsme schopni říct, co je pravda a co ne. Další argument je, že jestliže přitahujeme šrouby v ekonomice a chceme, aby byl dohled nad podnikateli, tak není možné si současně myslet, že politici mohou používat demagogii a tvrdit nesmysly a neponesou za to odpovědnost. Musí se i jejich výroky verifikovat.

Je ale potřeba říct, že primárně ten úřad pracuje proti dezinformacím zvenčí. Já také doufám, že ta činnost úřadu pomůže i celkově nějak zvednout úroveň novinářské práce. Když porovnáme i naše nejlepší média třeba se Süddeutsche Zeitung, tak ta úroveň vhledu do problematiky silně ovlivňuje politiku i veřejný diskurs.

Všichni jsme se bavili o tom, proč Tunis nechtěl přijmout zpět toho atentátníka, co najel autem do vánočního trhu. Německá média první, co udělala, bylo, že si rozebrala fakta. Informovala, že Tunis má 4000 bojovníků v řadách Islámského státu. Zhruba 2600 se jich vrátilo do Německa a tamní policie nemá kapacity, aby je všechny hlídala. A věznit bez soudu ty lidi také nelze. Takže jestliže je pro nás Tunis jeden z bodů stability v tom jinak neklidném regionu, tak o musíme přemýšlet i o těchto souvislostech. Němci o tom přemýšlejí, ale třeba v našich médiích jsem takovou úvahu nikde neviděl. Z hlediska hloubky záběru a celkové analytiky jsme pozadu, jsme potom také více zranitelní vůči dezinformacím.

Jaké další bezpečnostní hrozby pro naši zemi potažmo pro Evropskou unii vidíte?

Tento rok jsou volby v mnoha zemích Evropy a je jisté, že Rusko se bude snažit získat politický vliv, tím, že bude destruovat volební procesy v těchto zemích. Oni podporují ty, kteří chtějí rozbití Evropské unie a také podporují vznik nacionalismu v jednotlivých státech.

My se tu hodně soustředíme na vojenské věci, protože tu máme velký deficit v kapacitách modernizace, ale rizika přicházejí i z této strany. Doplňujeme kapacity našich zpravodajských služeb. Schopnost těchto služeb zapojit se do mezinárodní bezpečnostní spolupráce je naprosto klíčová. Tomu právě Zeman dost podrazil nohy tím svým nedávným výrokem.

Žádné z těch rizik nedokážeme čelit sami, ale jen ve spolupráci s Evropou. Jsme na tom bytostně závislí. Severoatlantická aliance definovala kyberprostor jako bojový prostor. Jak jsme viděli v Americe, tak ta bitva už na tomto poli běží. Je potřeba posilovat obranné kapacity v tomto směru. Vše musí mít ústavní parametry, to je úlohou parlamentu, aby nedošlo k zneužití informací.

Jaké riziko představuje naše otevřenost vůči Číně?

Jsme v tom papežštější než papež a ekonomické výsledky neodpovídají povyku, který tu kolem Číny je. Funguje tu asi čínská zpravodajská služba skrytá za obchodní společnost, na Hradě mají svého člověka, jsou tam lidé bez prověrek, to je bohužel smutná realita, ale těžko s tím můžeme něco dělat.

Ukázalo se, že naše společnost má naštěstí zdravější jádro, než se možná myslelo. Pro nás ta rudá komunistická vlajka má zcela jiné konotace, než jak jí třeba vnímají v Londýně. My jsme tu ten komunismus měli. Toto je země, kde se ta komunistická rabovací ideologie stále těžko prosazuje.

Neměli bychom určitě Čínu pouštět do našich strategických podniků. V Německu už to pochopili a řeší to, a já doufám, že naše vláda si je toho vědomá a do citlivých podniků ty čínské investory také nepustí. Díky manželce (Jana Hybášková, velvyslankyně EU v Namibii, pozn. red.) vidím Číňany i z Africké perspektivy. Oni tam jdou po všem, co má nějakou finanční hodnotu, třeba sloní kly, nebo vybíjejí nosorožce. To je spotřebně orientovaná společnost, která je zbavená jakýchkoliv jiných hodnot. Zajímá je spotřeba, prachy a moc.

Jak jsme na tom se stavem naší armády?

Jak jsme se zavázali NATO, máme povinnost budovat naši vlastní obranu. Za tři roky jsme s tím ani nezačali, jsme v tom úplně na začátku a ministerstvo obrany to nezvládá. V roce 2020 máme být na 1,4 procenta HDP, co se výdajů na obranu týče. Tak jsme v roce 2017 na 1,01 miliardy, takže jsme deset miliard pod tím, kde bychom měli být. A to bychom měli být správně na dvou procentech, k čemuž jsme se zavázali. Jenže ministr Stropnický toho prostě není schopen.