Maria Branyas Morera byla americko-španělská žena, která se narodila 4. března 1907 v San Franciscu a zemřela 19. srpna 2024 ve věku 117 let a 168 dní ve španělském Olotu. Dožila se tak věku, který je pro většinu lidí nepředstavitelný – a přesto se její příběh stal klíčem k odpovědím, které vědci dlouho hledali.
Když lidský věk překračuje všechna očekávání
Maria nebyla pouze jednou z mnoha dlouhověkých osob. Od 17. ledna 2023, kdy převzala titul nejstarší žijící osoby světa, až do své smrti patřila do extrémně malé skupiny lidí, kteří překonali hranici 110 let. Statisticky je pravděpodobnost, že se člověk dožije 110 let, menší než jedna ku tisíci – a ještě méně se jich dožije 117.
V porovnání s historickými rekordy je Maria sice nepatrně „kratší“ než francouzská Jeanne Calmentová, která dožila věku 122 let a 164 dní a drží nejvyšší ověřený lidský rekord, přesto je Maria jedna z nejvýznamnějších super-staletnic v historii.
Tajemství dlouhověkosti: genetika, dieta i mikrobiom
Vědci, kteří zkoumali Mariino tělo a DNA, přišli s fascinujícími závěry. Její genom obsahoval vzácné genetické varianty spojené s ochranou srdce, imunitního systému a mozku, což mohlo zpomalit typické projevy stárnutí na buněčné úrovni. Její biologický věk byl podle studií výrazně nižší než její skutečný věk – což je u lidí takto starých velmi neobvyklé.
Navíc její životní styl a strava hrály roli neméně důležitou. Různé zdroje zmiňují, že Maria jedla pravidelně jogurt, ryby a olivový olej, a její mikrobiom ve střevech byl bohatý na prospěšné bakterie, které se objevují spíše u zdravých jedinců než u průměrných seniorů.
Vědci také poukazují na to, že Maria zůstala mentálně bystrá téměř až do konce života, což je u supercentenarianů řídka záležitost. Následující studie publikované v odborných časopisech ukazují, že průzkum její proteomiky, epigenetiky a imunitních systémů nabídnul nové pohledy na to, jak se dá oddělit „stáří“ od „nemoci“.
Co z toho plyne pro nás ostatní?
I když genetickou výbavu nepřepíšeme, Maria se stala inspirací pro další výzkum a praktické doporučení: zdravá strava, pravidelný pohyb, pozitivní sociální vztahy a minimální chronický stres mohou výrazně podpořit kvalitu života v pozdním věku. Její případ je připomínkou toho, že dlouhověkost není pouhá náhoda – ale kombinace predispozic a životních návyků.