Tímhle billboardovým heslem chtěl Andrej Babiš signalizovat, že jeho hnutí - a samosebou zejména jeho vůdce - budou dělat slušnou a odpovědnou politiku bez lží, podrazů, hulvátství. Zkrátka, že budou hrát fair play.

Poté se dostal na světlo Babišův trik na unijní dotace (Čapí hnízdo), vyšla najevo finta, jak se vyhnout daním (korunové dluhopisy), a objevily se nahrávky odhalující Babišovy zásahy do obsahu médií z Mafry i vulgarity vůči partnerům z vlády. A tak mají děti dost dobrých důvodů, aby se za nynějšího premiéra styděly.

Ti, kteří z dětských let mezitím vyrostli, by se za Babišovu partu kluků a holek z plakátů mohli stydět a zlobit především kvůli tomu, že se nestará o to, aby měli vyhlídky na slušnou státní penzi.

Jak projíst budoucnost

Národní rozpočtová rada tento týden ve své zprávě varovala vládu, že veřejné finance nejsou dlouhodobě udržitelné. Ve své analýze dospěla k závěru, že při stárnutí populace a současné daňové, výdajové a penzijní politice by veřejný dluh v roce 2068 stoupl na 230 procent hrubého domácího produktu (HDP).

Rada upozornila, že po roce 2030, kdy začnou do důchodu odcházet silné ročníky – Husákovy děti – se citelně zvýší podíl důchodců v populaci. Tím pádem se nebude dostávat peněz na důchody. Řešením je důchodová reforma, která do systému státních penzí dostane peníze ze soukromých zdrojů.

Jenže skutečná důchodová reforma z Babiše a spol. nekápne. Není prostě tématem, za které se dají brát hlasy v příštích volbách. Ty získáte, když peníze před volbami rozdáte na okamžitou spotřebu bez toho, abyste se staral, z čeho budete financovat provoz státu za deset nebo dvacet let.

Nedejte se přitom mýlit programovým prohlášením Babišovy a Hamáčkovy vlády, v němž kabinet ujišťuje: "Chceme důchodovou reformu. Chceme konkrétní kroky bez zdlouhavých a neplodných diskusí." Mimochodem, totožné ujištěni obsahovalo také programové prohlášení Sobotkovy a Babišovy vlády. Sám Babiš už jako ministr financí oznámil, že reformu předloží. Nepředložil.

Kabinet ve spolupráci s parlamentem a s Babišovým souhlasem však zrušil pokus vlády Petra Nečase o fond s dobrovolnými příspěvky v kombinaci s příspěvky státu (druhý pilíř). Babiš ho přitom v kampani před pěti lety chtěl rozšířit a udělat ho povinným (důkaz ve videu).

zdroj: YouTube

Co je ale nejhorší: Vláda ke druhému pilíři nepředložila alternativu. Sama přitom netratila. Naopak, ušetřila na státních příspěvcích střadatelům. Tím získala peníze, za které koaliční strany mohly kupovat volební dárky, třeba slevy na jízdné.

Ukázkový příklad politického obžerství. Říká se tomu také "projídat budoucnost".

Čas prchá

Když se stočí řeč na penzijní reformu, Babiš obvykle začne mluvit o tom, že jeho cílem je oddělit důchodový účet od státního rozpočtu. Fajn, bude zřejmé, kam sociální odvody směřují. Neřeší se tím ale základní problém – jak nalít do penzijního systému víc peněz.

První dáma českých financí Alena Schillerová k penzijní politice vlády minulý týden poznamenala: "Shodli jsme se, že se musí urychleně provést analýza, jakým způsobem vůbec funguje důchodový systém."

U Jóviše, copak vláda neví, jak penzijní systém funguje?!? Analyzovalo ho a navrhovalo v něm změny od roku 2004 několik vládních komisí. Dokumenty jsou dostupné na internetu. Kde je zakopaný pes se bod po bodu dozvíte třeba zde.

Babiše však bota netlačí. Sociální demokraty jakbysmet. A tak budou analyzovat, debatovat… No a pak nastane čas předvolební, kdy na takové podružnosti, jakou je penzijní reforma, už politici nebudou mít ani pomyšlení.

Čas přitom plyne… V případě důchodů bych volil trefnější přirovnání, které používal jeden z mých učitelů na střední škole: Čas prchá, jak splašená mrcha. Čím víc bude vláda (budou vlády) odkládat reformu blíž k datu odchodu Husákových dětí na penzi, tím bude bolestivější – pro státní finance i většinu z těch, kteří se na důchod chystají.

Když bude mít reforma výrazné zpoždění, nezbude než upravit parametry důchodového systému – výrazně zvýšit odvody (potažmo snížit čistý plat) a posunout věk pro odchod do důchodu kamsi k… řekněme ke kremaci.

V opačném případě se poměr výše penzí vůči platům sníží až o desítky procent.

Sami sobě

Zpět k otázce z titulku: Stydí se děti za Babiše?

Určitě mají dost dobrých důvodů k tomu, aby se styděly. A jednou na něm nejspíš nenechají nit suchou – zejména v případě, že ani pobabišovská vláda neprosadí penzijní reformu a ony se spolehnou na státní penzi.

Že by se nakonec Babiš a spol. přece jen osmělili a svůj penzijní slib z vládního prohlášení splnili? Na to bych nevsadil ani zlámanou kačku.

Rada, jak se s takovou liknavostí vyrovnat, je prostá: Pošlete vládu (vlády) na Macháčkův palouk a udělejte si vlastní penzijní reformu (Inspiraci najdete třeba tady, nebo zde, případně tu). Čím dřív, tím líp.