Nejšťastnější zemí na světě bylo před několika dny už potřetí v řadě vyhlášeno Finsko. Za ním následovalo Dánsko, Švýcarsko, Island či Norsko. Na spodním konci žebříčku pak najdeme země, jako jsou Afghánistán, Jižní Súdán, Zimbabwe či Rwanda.

Žebříček nejšťastnějších zemí světa sestavuje každý rok OSN ve své Světové zprávě o štěstí. Sestavován je podle šesti klíčových proměnných. Patří mezi ně: příjem na osobu, svoboda činit klíčová životní rozhodnutí, důvěra, délka života ve zdraví, sociální podpora a štědrost.

V časech pandemie však některé faktory hrají větší roli, jiné naopak ustupují do pozadí. Ve Finsku je vyzdvihována záchranná sociální síť a další podpůrné systémy, které svoji funkci plní dlouhodobě. Zvlášť významné jsou ale v dobách krize.

Zdravotní péče a sociální odstup

Důležité je kvalitní veřejné zdravotnictví. Finové věří v jeho kvalitu a dostupnost. Stejně tak ví, že pokud přijdou o práci nebo onemocní, mohou se spolehnout na síť sociálního zabezpečení. Když ztratí příjem, neskončí bez prostředků.

Spokojenost a kvalita života ovšem nezáleží jen na zdravotní péči, vzdělávacím systému či podpoře v nezaměstnanosti. To platí ještě více v době pandemie. Zásadní je, nakolik fungují a pomáhají obce, církve, různé spolky a nakonec i sami lidé. Občané se mohou sami organizovat a nabízet a poskytovat pomoc ve svém okolí, která je v těchto časech potřebná.

Virus se žádné zemi nevyhne jen proto, že je na jedné z předních příček zmíněného žebříčku. Tváří v tvář pandemii nestačí ani vysoká úroveň zdravotní péče. Klíčový je dnes sociální odstup, sebeizolace, karanténa a další opatření, která pomůžou zastavit šíření infekce. 

Tato opatření je těžké vyhlásit a někdy ještě těžší je dodržovat. Zároveň jsou velmi drahá, vedou však k záchraně lidských životů. Jak konkrétní země v současné krizi obstojí, se proto odvíjí i od toho, jak dobře fungující a efektivní mají vládu, která tato opatření uvádí do praxe.

Například současný chaotický stav ve Spojených státech odráží nízkou důvěru občanů v to, že jim vláda pomůže a zajistí potřebnou zdravotní péči. K uklidnění nevedou ani polovičatá opatření státu.

Vzájemná důvěra a pocit sounáležitosti  

Když nějaká pandemie  - tak jako v případě koronaviru - ohrožuje zdraví a příjmy občanů, jsou na tom lépe společnosti, ve kterých si lidé vzájemně důvěřují. Pak přirozeně hledají a nacházejí cesty, jak napravit způsobené škody a vrátit vše co nejdříve do normálu.

Paradoxně to může vést i ke zvýšení spokojenosti. Přitom na začátku nebylo nic pěkného: nákaza, omezení pohybu a nejisté vyhlídky. Má to jednoduché vysvětlení. Lidé mají dobrý pocit z toho, jak si všichni najednou pomáhají, starají se o sebe a snaží se těžkou situaci překonat. Přináší to pocit sounáležitosti a hrdosti na to, čeho můžeme společně dosáhnout. Dokonce to může zastínit i materiální ztráty.

Pokud Finové věří, že nejen jejich vláda, nýbrž všichni společně udělají během pandemie maximum proto, aby z ní vyvázli, významně to přispívá k jejich celkové spokojenosti a přesvědčení, že celou situaci zvládnou.

Šití roušek a společné zpívání v Česku  

Stojí za zmínku, že žádná z největších ekonomik na světě nepronikla do první desítky nejšťastnějších zemí. Velká Británie se propadla ze 13. příčky na 15. Německo už druhý rok zůstává na 17. místě. Také Japonsko, Rusko a Čína dále klesají a vzdalují se první padesátce.

Oproti tomu České republika si vede stále lépe. Ze 156 zemí se letos umístila na 19. místě. Přitom loni se nacházela na 20. příčce, předloni na 21. a v roce 2016 dokonce na 27.

V naší zemi v posledních týdnech zavládla nebývalá atmosféra solidarity a vzájemné pomoci. Přihlásilo se spoustu dobrovolníků. Všichni dělají, co můžou. Šijí roušky nejen svým znáným, ale i naprosto cizím lidem, nakupují seniorům, nebo dokonce zásobují celníky a policisty na hranicích teplým jídlem. A to nemluvě o těch, kteří jsou v první linii: lékaři, sestřičky, hasiči atd. - těm patří náš obdiv a velký dík.

Myslíme na své blízké a kolegy. Navzájem se povzbuzujeme. Jsme k sobě pozorní. Ozýváme se těm, se kterými jsme delší dobu nebyli v kontaktu. Společně zpíváme píseň Zdeňka Svěráka "Není nutno". Něco takového Česká republika už dlouho nezažila. Nezbývá než si držet palce, aby nám to vydrželo co nejdéle. A třeba napřesrok v žebříčku nejšťastnějších zemí zase o něco poskočíme, protože v tom nejsme sami. Dnes už to víme a můžeme mít z toho radost. Držíme totiž při sobě.