Povídání o dvou významných ženách TGM ovšem začneme opačně, tedy manželkou. Výjimečná žena a prezidentova celoživotní opora Charlotte Garrigue Masaryková (1850 – 1923) byla rodilou Američankou. Nezvyklé příjmení má na svědomí otec Rudolph Pierre Garrigue, zámožný americký obchodník a spolumajitel pojišťovny Germania, původem z francouzského hugenotského rodu. Maminka Charlotte Lydia z chicagských Whitingů, bojovnice za zrušení otroctví černochů a žena se silným sociálním cítěním, se zase hrdě hlásila k předkům z prvních evropských přistěhovalců.

Charlotta, třetí z celkem jedenácti potomků, přišla na svět 20. listopadu 1850 v Brooklynu ve státě New York. Umělecky nadaná dívka se coby skvělá pianistka a obdivovatelka Bachovy hudby vydala v sedmnácti letech na starý kontinent do Lipska. Její přání stát se profesionální klavíristkou však zůstalo nenaplněno - přílišnou pílí si po třech letech "přecvičila ruku", a hraní se musela vzdát. Po návratu do Států tedy alespoň klavírní hru vyučovala. A začala studovat matematiku.

Záchrana paní Göringové

Na Evropu však nezanevřela, a do Lipska občas zajela navštívit staré přátele, především rodinu Göringových, u kterých dříve bydlela. A nejen ona, v dobách svého univerzitního studia pobýval u Göringových i mladý filozof jménem Tomáš Masaryk.

S Charlottou, o níž slyšel mnohé vyprávět, se seznámil během jedné z jejích návštěv. Mladá žena mu imponovala svým mimořádným rozhledem, vzděláním i přirozeným sebevědomím. Dvojici spojovaly společné zájmy a názory a rovněž stejná víra v mravní a demokratické ideály. Vyjádřit náklonnost se ale Masaryk neodvážil. Až jednou.

24. července 1877 si Göringovi spolu s přáteli vyjeli lodí po řece. Paní domácí nešťastně uklouzla a spadla do vody. Všichni kromě Masaryka propadli panice. Ten jako jediný skočil za topící se korpulentní dámou a podařilo se mu ji zachránit. Pod dojmem hraničního zážitku se odhodlal požádat svou vyvolenou o ruku, a Charlotta nabídku přijala.

Rovnoprávnost bez výhrad

Musela ovšem neprodleně zpět do Ameriky. Když Masaryk obdržel zprávu, že se jeho snoubenka zranila pádem z vozu, neváhal a vydal se přes oceán za ní. Přestože loď Herder nebyla v nejlepším stavu, dorazil mladý muž v pořádku do cíle, zato nespolehlivé plavidlo se potopilo hned při následné plavbě. Ve Státech Masaryk s radostí zjistil, že se Charlotta uzdravila, a dvojice začala plánovat sňatek.

Otec Garrigue příliš nadšený nebyl, a dceři svatební úmysly rozmlouval s poukazem na propastné rozdíly mezi svobodomyslnou Amerikou a rakousko-uherskou monarchií. Charlotta si však stála za svým, a tak svatba nakonec proběhla 15. března 1878 v New Yorku. Jako výraz obdivu ke své ženě a z přesvědčení o rovnoprávnosti pohlaví připojil Masaryk manželčino příjmení ke svému. Vzniklo tak ono slavné "TGM".

Charlotta následovala svého muže do Vídně, kde se ovšem příliš dobře necítila. Těšila se tedy do Prahy, kde byl Masaryk roku 1882 jmenován profesorem filozofie. Naučila se výborně česky a s chutí se zapojila do místního společenského života, o němž psala články do amerických novin. V jejich domácnosti se setkávaly přední osobnosti české vědy a kultury.

Charlotta se zapsala do Amerického klubu dam, založeného Vojtou Náprstkem, s nímž se Masarykovi spřátelili, a vřele se zajímala se o vše možné od ženského školství, dělnického hnutí až po hudbu Bedřicha Smetany. A starala se o své děti. Prvorozená Alice se narodila již v roce 1879, o rok později Herbert, roku 1886 Jan. Čtvrtá Eleanor (1890) se dožila pouhých čtyř měsíců. A v roce 1891 na svět přišla Olga. Poslední Hana bohužel rovněž zemřela v kojeneckém věku.

Rovnoprávnost manželů se ovšem týkala i péče o děti, a tak TGM uměl své děti přebalit i nakrmit. Už ve vídeňských parcích vzbuzoval pohoršení svou jízdou s kočárkem. Dcera Olga zase ráda vzpomínala na "projížďky" v otcově knihovně - na objemných svazcích Aristotelova díla.

Rukopisy, hilsneriáda i vlastizrada

Časy relativní pohody ukončil rok 1886. Rodina se stala terčem nenávisti celé české společnosti, když se Masaryk pustil spolu s filologem Gebauerem a historikem Gollem do "bitvy o Rukopisy". Tvrzení, že Zelenohorský a Královédvorský rukopis jsou falzifikáty, rozpoutalo téměř hysterické reakce. TGM byl nucen vzdát se místa vedoucího redaktora Ottova slovníku naučného, a rodina se musela vystěhovat z prostorného bytu na Královských Vinohradech, neboť pan domácí byl zastáncem pravosti Rukopisů.

Kritička jakéhokoliv pokrytectví s mottem "hlavní je víra v osobního Boha a v nesmrtelnost duše" tuto dobu ustála. Podstatně horší časy nastaly za tzv. hilsneriády na přelomu století. Uznávaný profesor veřejně vystoupil na obranu nespravedlivě obviněného židovského mladíka Leopolda Hilsnera i proti rozšířené pověře o rituální vraždě.

Nevyřešený kriminální čin se přelil do největších českých antisemitských nálad 19. století. Na Jihlavsku, odkud zavražděná Anežka Hrůzová pocházela, házeli po Masarykovi kamením, studenti ho vypískávali z přednášek. Dětem bylo vyhrožováno ve škole a Charlottu napadl zfanatizovaný dav na ulici.

Tehdy TGM vážně přemýšlel o emigraci. Statečná manželka jej přesvědčila o opaku. "Tvé místo je tady v českém národě, musíš tady zůstat a při hájení pravdy nesmíš ustoupit." A Masaryk zůstal.

Sama na válečné hrůzy

Odejít však musel po vypuknutí první světové války. V nepřítomnosti byl za velezradu odsouzen k smrti. Charlotta s cejchem manželky vlastizrádce zůstala pod policejním dohledem se třemi dětmi v Praze. Příchozím zakazovala hovořit o manželových politických aktivitách, aby nemohla nic vyzradit ani pod silným nátlakem.

A ten byl trvalý, často s celonočními policejními prohlídkami. K tomu všemu hrůzy války i osobního života. Na skvrnitý tyfus zemřel syn Herbert, dcera Alice byla zatčena a osm měsíců vězněna, Jan odešel do armády. Olgu měl naštěstí u sebe manžel v emigraci.

Vše si vybralo svou daň. Charlotta trpěla srdeční slabostí a upadla do těžkých depresí. Hospitalizována byla ve veleslavínském sanatoriu, a kvůli ochraně před dalším pronásledováními navíc zbavena svéprávnosti. Odtud ji manžel vyzvedl teprve po svém návratu. 14. listopadu 1918 byl zvolen prezidentem nové Československé republiky.

Kolo štěstěny se otočila, a přes noc byla z vlastizrádkyně první dáma. Charlotta se však už nikdy úplně nezotavila. Reprezentační povinnosti přebrala dcera Alice a matka střídavě pobývala v Lánech a v sanatoriu. Občas se ale na veřejnosti objevila, a tehdy ji vítaly nebývalé ovace, jako například na sokolském sletu v roce 1920.

Zasáhla ještě do tvorby první ústavy, kde se podařilo uzákonit zrovnoprávnění mužů a žen. Československé dámy navíc jako jedny z prvních v Evropě získaly volební právo.

V září 1922 postihl Charlottu těžký srdeční záchvat, na jaře následujícího roku pak mozková mrtvice. Zemřela v Lánech 13. května 1923. 

Z bohatství do nouze

Nejen Charlotta však život TGM významnou měrou ovlivnila. Tou druhou, vlastně první ženou byla jeho matka. Terezie Masaryková, rozená Kropáčková (1813 – 1887), narozená 4. srpna 1813, pocházela ze zámožné měšťanské rodiny. V rodných Hustopečích byl její otec hostinským a řezníkem. Terezie zde absolvovala německou dívčí školu a následně se zapojila do rodinného podnikání.

Rodiče však předčasně zemřeli a děti se ocitly v nouzi. Terezie odešla sloužit jako kuchařka, nejprve do Vídně, později do Hodonína. Tady se také roku 1848 seznámila s "uherským Slovákem" Jozefem Maszárikem-Masarykem (1823 – 1907), uznávaným "koňařem" po svém otci, dědovi i pradědovi z Kopčan.

O deset let mladšímu panskému kočímu vzdělaná a energická Terezie imponovala. Dobře si spolu rozuměli, a tak 15. srpna 1849 následovala svatba. Pouhých sedm měsíců nato se 7. března 1850 narodil Thomas Johann, tedy Tomáš Masaryk.

Syn Žida či rovnou císaře?

A tady je kámen úrazu, či spíše živná půda pro spekulace o "pravém" otci prvního prezidenta. Kdo jím měl být? Nejprve židovský podnikatel Redlich, u něhož Masarykova matka sloužila. Antisemité tím rádi vysvětlovali angažovanost TGM v hilsneriádě.

Novější fabulace je odvážnější - skutečným otcem nebyl nikdo jiný než samotný císař. A jak k této cti nebohý František Josef přišel? Jako devatenáctiletý měl navštívit Hodonín a do svého notesu si později zapsal slova: "Kropaczek, erl.(erledigt)", tedy Kropáček/Kropáčková, vyřízeno. Což prý znamená, že o potomka z jeho mimomanželského poměru s Terezií Kropáčkovou je postaráno.

Kromě Tomáše měla rodina další čtyři potomky, z nichž dospělosti dosáhli pouze Martin a Ludvík. Rodiče se snažili zajistit dětem co nejlepší vzdělání, tedy hlavně maminka. To především ona má zásluhu na synových studiích. A také na jeho zbožnosti, k níž ho vedla, přestože v dospělosti TGM u katolické víry své matky nesetrval.

Maminka, "kápo v domě", jak syn žertem vzpomínal, zemřela coby třiasedmdesátiletá 22. dubna 1887. Její fotografie vedle obrázku dcery Alice tvořila trvalou výzdobu ložnice prvního československého prezidenta v Lánech.