Opatrně s dospívajícími. Ovlivňujeme kariéru i celý život, ví mládežnický trenér

ROZHOVOR - Magazín autor: Ondřej Novotný

Snaží se z dětí na trénincích dostat maximum a "vyrobit" z nich vrcholové sportovce. Často však za cenu urážek a ponižování. O přístupu mládežnických trenérů se na veřejnosti příliš nemluví, přitom mnohdy mohou za psychické problémy, které se nevyhýbají ani úspěšným sportovcům. "Trénování v mládí je chůze po tenkém ledě, zejména u ženského sportu," říká vedoucí trenér tenisové školy slavného českého klubu I. ČLTK Praha Jan Pecha.

Podívej se na sebe, jak jsi odporná a tlustá, slýchávala Gabriela Koukalová od svého trenéra v pubertě. V dospělosti sice vyhrávala závody a byla miláčkem biatlonového publika, v soukromí však bojovala se sebevědomím

Podívej se na sebe, jak jsi odporná a tlustá, slýchávala Gabriela Koukalová od svého trenéra v pubertě. V dospělosti sice vyhrávala závody a byla miláčkem biatlonového publika, v soukromí však bojovala se sebevědomím,zdroj: Profimedia.cz

Sportovci, nebo spíše sportovkyně začali své "sportovní dětství" a to, jak je poznamenal přístup jejich trenérů, odhalovat teprve nedávno. Ať už je to moderní gymnastka Monika Míčková, či naposledy biatlonistka Gabriela Koukalová, podle níž trenérův přístup vedl k jejím pozdějším problémům s bulimií.

"Zasedl si na mě tak, že mi na přípravě ve Švédsku hodil jídlo do záchodu. Jindy mě stavěl před zrcadlo, abych se na sebe podívala, jak jsem odporná, nechutná a tlustá," popisuje Koukalová ve své knize Jiná zkušenosti s trenérem Jindřichem Šikolou, který ji vedl během juniorských let.

Čtyřiatřicetiletý Jan Pecha trénuje v I. ČLTK Praha už deset let, účastnil se řady tuzemských i zahraničních konferencí. Své profesi se dlouhodobě věnoval i na Fakultě tělesné výchovy a sportu, kde absolvoval postgraduální doktorské studium.

S přípravou mládeže má tedy bohaté zkušenosti a uvědomuje si, jak důležitá – a mnohdy podceňovaná – role mládežnického trenéra je. "Má velký vliv na další vývoj kariéry i života. Musí být svým způsobem přísný, ale zároveň brát v potaz psychosociální i fyziologické změny, k nimž dochází při růstu sportovkyň. Je důležité, aby byl poučený a uměl na tyto změny reagovat."

  • Jsou čeští trenéři poučení?

Myslím, že sebevzdělávání mezi nimi moc nefrčí. A ani to nemusí stačit. K informacím, které si najdete, musíte být kritický. Vytřídit si to, co je relevantní.

  • Dá se tento kritický přístup naučit?

Byl jsem na fakultě dlouho, tak mě v tom řada lidí ovlivnila. Třeba docent Dovalil, jeden z našich mentorů, nebo profesor Slepička. Učili nás pořád nad něčím přemýšlet a pochybovat. I díky tomu jsem možná schopný o informacích přemýšlet a brát si z různých oborů. Třeba jak se rozpoznávají talenty v jiných odvětvích – v letectví, medicíně, hudbě. Ale zkušenosti jsou stejně k nezaplacení, až s nimi člověk dospívá. Pozná, že ne vše je černobílé.

  • Spoustu trenérů má sice dlouholetou hráčskou praxi, ale chybí jim trenérské vzdělání…

Když se bývalý hráč stane mládežnickým trenérem, může to být neskutečné. Když se to tedy podaří. Jenže pak do toho přicházejí věci jako komunikace s rodiči, na kterou nemusí být zvyklý. Kdo ví, jak by trénoval takový Roger Federer. Třeba by to vůbec neuměl. Je skvělé dostávat k mládežnickým sportovcům bývalé hráče, kteří mohou fungovat jako vzory, ale druhá věc je jejich vzdělávání.

pecha_2

Vedoucí trenér tenisové školy českého klubu I. ČLTK Praha Jan Pecha,zdroj:Archiv

  • Daří se spojovat zkušenosti z aktivního sportu se vzděláváním?

Dnes máte buď bývalého profíka, který říká, že ostatní trenéři jsou vědci, nebo vědce, kteří říká, že oni jsou 'chytrý jak rádio' jenom proto, že dřív sami hráli. Mně se to snad daří oběma směry. V současnosti máte velké možnosti. Na všechno jsou videa na YouTube, je si musíte zanalyzovat, jestli jsou dobrá, nebo špatná. To je nejdůležitější – propojovat vědomosti s praktickými poznatky. Hlavní obsah výuky na fakultách by měl spočívat v tom, abychom se naučili, jak se učit.

  • Může ale škola připravit člověka na to, jak řešit kritické situace nebo jak být citlivý ke svěřencům?

Když studujete a je vám dvacet pětadvacet let, tak si ty situace představíte jen stěží. Praxe vás naučí daleko víc. Trenérovi ujedou nervy a řekne něco nevhodného. A svěřenkyně si to pamatuje, je to pro ni šok. Trenéra společnost odsoudí, že je blb, jak se zachoval. Ale probíralo se někdy někde, jak se k tomu má přistupovat?

  • Předpokládám, že to by se mělo dělat právě na fakultách…

Ano, doufejme, že se tam k tomu bude přistupovat častěji. Souvisí to s obecně nastaveným systémem vzdělávání. U trenéra fotbalistů na určité úrovni je podmínkou, aby měl profilicenci. V tenise takové nařízení od federace v Česku není, přitom třeba v Německu je to striktní. Z hlediska jednotlivých svazů by mohla být kritéria přísnější. Ale vzdělání není všechno, člověk musí čerpat i ze své intuice. Uvědomit si, že když někomu řeknete, že je moc malý, tak ho to může semlít.

  • Kde nabrat takovou intuici?

S tím se musíte trochu narodit. Někdo má od začátku k trénování dětí respekt, nechce to dělat. Mě to baví. Trénovat, i se tím zabývat. Vnímat a pozorovat. V tenise je toho k pozorování hodně: fyzické aspekty, taktika, není to jako běh na 100 metrů. Člověk se pořád učí.

  • Jaký mají svěřenci k mládežnickým trenérům vztah?

Až rodičovský. Pro děti jsou vzorem. Proto by to trenér neměl brát jen jako práci, ale mít výchovu mladých sportovců rád. Na něm totiž kolikrát závisí, jestli bude mít dítě daný sport rádo. Když to přeženu, tak trenér by měl dítě fascinovat. Když budu hrát s dítětem a zahraju úder mezi nohama, tak mě bude brát stejně jako Federera. Jména bývalých hráčů jsou důležitá spíš pro rodiče.

  • Jak může volba trenéra ovlivnit život sportovce?

Je to jako na škole. Když budete studovat a chytnete přísného učitele, tak někteří lidé budou chtít skončit už v prváku. Ve sportu to taky hodně lidí zabalí brzo.

Tagy: Česko domácí české tenistky čeští sportovci čeští tenisté děti a rodina sport a rekreace český trenér

Zdroje: vlastní