"Šlápněte na plyn, ať uděláme sedm milionů". Tahle věta se objevila ve zpěvníku buršáckého spolku Germania z Vídeňského Nového Města (Wiener Neustadt). Očividnou narážku na holokaust a počet židů zabitých během 2. světové války v tom vidí snad všichni – kromě samotných buršáků.

Buršáci byli původně studentské spolky, jejichž tradice v Německu sahá až do počátku 19. století. Liberální tendence u řady z nich postupně vystřídal silný nacionalismus a antisemitismus. V době třetí říše se jich mnoho přiklonilo k nacismu. V Rakousku mají dodnes vliv v nejvyšší politice.

Buršáckých organizací je v Rakousku i Německu řada. Některé z nich sledují tajné služby pro podezření z extremismu.

Kauza "zpěvníček" praskla těsně před zemskými volbami v Dolním Rakousku, které se konaly o uplynulém víkendu. Členem zmiňovaného buršáckého spolku byl i lídr kandidátky Svobodných Udo Landbauer.

Dobře oblečený třicátník s vizáží popové hvězdy se hájil, že k buršáckému spolku sice patří, ale že s texty, které se vysmívají holokaustu, nemá nic společného.

Rakušané jako fiktivní národ?

Není to zdaleka poprvé, co se buršákům "přihodilo" něco podobného. Předloni své členství v buršáckém spolku Marko-Germania musel vysvětlovat i tehdejší kandidát na prezidenta za Svobodné (a současný rakouský ministr dopravy) Norbert Hofer.

Kandidoval na nejvyšší ústavní post, jeho spolek má ale ve stanovách mimo jiné napsáno, že Rakušané nejsou národ.

Tuhle kauzu tehdy Norbert Hofer ustál (byť prezidentské volby nakonec prohrál) a podobně jako dnes Landbauer i Hofer tvrdil, že se se zmíněnými myšlenkami ("rakouský národ je fikce odporující dějinám") neztotožňuje a že u buršáků najdete "dobré i špatné lidi, tak jako všude jinde."

Lidí jako on – tedy buršáků – je ve vedení strany Svobodných celá řada. Publicista Hans-Henning Scharsach ve své loňské knize spočítal, že buršáci mají pod kontrolou šest z devíti zemských organizací Svobodných v Rakousku a že se k nim hlásí dvě třetiny předsednictva strany.

Po parlamentních volbách loni v říjnu také zasedlo v parlamentu rekordní množství buršáckých poslanců za Svobodné. Je jich 20 a tedy zhruba každý desátý poslanec ze všech zákonodárců.

Provokatéři s chrpou

Výraznější prostor pro buršáky se otevřel po roce 2005, kdy se se Svobodnými rozešel Jörg Haider a stranu převzal Heinz Christian Strache.

Svobodní od té doby pečlivě trénují tanec na hraně zákona. Strache dal třeba na svůj Facebook tu část rakouské hymny, která se používala v éře austrofašistického stavovského státu.

Nebo si politici Svobodných připnuli na klopu chrpu, kterou ve stejné éře Rakouska používali ilegální nacisté jako poznávací znamení. Celou dobu jsou také Svobodní ostře protiimigrační stranou, která se pravidelně negativně vymezuje vůči islámu.

Když Svobodné přizval koncem loňského roku do vlády vítěz parlamentních voleb, šéf rakouských lidovců Sebastian Kurz, čekalo se, jestli to stranu spíš zkultivuje nebo naopak utrhne ze řetězu. První koalice lidovců a Svobodných po roce 2000 totiž Rakousko dočasně dostala do mezinárodní izolace.

K diplomatickým sankcím se tehdy hlásilo i Česko pod vládou Miloše Zemana, který Svobodné označil za postfašistickou stranu. V roce 2016 ale Zeman podpořil kandidáta Svobodných Norberta Hofera v boji o post prezidenta a přijal ho během kampaně i na Pražském hradě.

Koncentrovat uprchlíky? Nic ve zlém

Loňský návrat koalice lidovců a Svobodných vypadal klidněji. Výjimkou byl Izrael, který v reakci na novou rakouskou vládu odmítl spolupracovat s těmi jejími ministry, které nominovala strana Svobodných, právě kvůli jejich blízkosti ke krajní pravici a řadě antisemitských excesů politiků Svobodných, například na sociálních sítích, ale i jinde (viz zmiňovaná kauza textu o milionech mrtvých a šlapání na plyn).

Izraelský bojkot se týká i rakouské ministryně zahraničí Karin Kneisslové, které izraelská média vyčítají, že kdysi srovnala sionismus s nacismem. Sama ministryně tvrdí, že její výrok byl vytržený z kontextu.

Novopečený ministr vnitra za Svobodné Herbert Kickl zase vyvolal vlnu kritiky, když v souvislosti s žadateli o azyl navrhoval, aby se "koncentrovali" na určených místech.

I v téhle větě mnozí viděli narážku na koncentrační tábory a nacismus. Obavy, že Svobodní vládním angažmá ztratí veškeré zábrany, potvrzují i další indicie.

Jak si to nerozházet se sousedem

Ani současnému Rakousku se nevyhýbají útoky na novináře. Den předtím, než během sčítání hlasů po českých prezidentských volbách ve štábu Miloše Zemana napadli jeho příznivci několik novinářů, se na Facebooku v Rakousku objevila výzva k mobbingu jedné z reportérek deníku Der Standard Colette Schmidtové.

"Tohle je Colette. Colette píše pro tyhle noviny a ráda si bere politiky Svobodných na paškál. Jestli jí chcete něco vzkázat, pište sem," napsala mládežnická organizace RFJ blízká Svobodným a zveřejnila všechny dostupné elektronické kontakty na dotyčnou novinářku.

Šéf Svobodných Heinz Christian Strache se minulý pátek sice distancoval od "antisemitismu, rasismu a totalitárního myšlení". Háček byl v tom, že svůj projev pronesl především právě k buršákům.

Strache totiž vystoupil na tradičním "Plese akademiků". Ten pořádá právě strana Svobodných, dříve se mu říkalo "buršácký ples" a dlouhá léta slouží jako tradiční místo setkávání krajně pravicových buršáků (i čestných hostů z krajně pravicových stran ze západní Evropy) na prestižní adrese ve vídeňském Hofburgu. Také proto ples tradičně doprovázejí velké pouliční protesty a letošek nebyl výjimkou.

Rakouští ministři za Svobodné jsou teď navíc i partnery ministrů z Česka. Kabinet Andreje Babiše tak bude v sousedním státě jednat i se zástupci krajní pravice. Jak se ke Svobodným staví vláda hnutí ANO v demisi, se na HlídacíPes.org dočtete v příštích dnech.

Vojtěch Berger pro Ústav nezávislé žurnalistiky