Bílý kouř z rakouských hospod možná ohlásil visegrádskou posilu

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Dva měsíce po říjnových předčasných volbách má Rakousko novou vládu. Zástupci lidovců (ÖVP) a svobodných (FPÖ) složili v pondělí do rukou prezidenta Alexandera Van der Bellena slavnostní přísahu. Ujišťují sice o své proevropské orientaci, nicméně všechno nasvědčuje tomu, že uvnitř Evropské unie vyroste Bruselu vedle visegrádské čtyřky další silný odpůrce nefungující evropské migrační politiky.

Rakouský prezident Alexander Van der Bellen při jmenování nové vlády, za ním kancléř Sebastian Kurz a vicekancléř Heinz-Christian Strache

Rakouský prezident Alexander Van der Bellen při jmenování nové vlády, za ním kancléř Sebastian Kurz a vicekancléř Heinz-Christian Strache,zdroj: Profimedia.cz

Šéf lidovců a nový rakouský kancléř Sebastian Kurz ujistil, že alpská republika zůstane orientovaná proevropsky a bude usilovat o Evropu, v níž bude posílen princip subsidiarity. Proevropskou politiku chce potvrdit také svou první zahraniční cestou, jejímž cílem je už v úterý Brusel. Kurz je ve svých 31 letech nejmladším předsedou vlády v Evropě.

Jako ve Vatikánu: Bílý cigaretový kouř hlásí novou vládu a boj proti ilegální migraci

Program, který představil Kurz a vicekancléř a předseda FPÖ Heinz-Christian Strache, neznamená sice žádnou revoluci, ale počítá s reformami. Slibuje zeštíhlení státní správy, snížení daňové zátěže, posílení bezpečnosti a prvků přímé demokracie, zastavení ilegální migrace a přísnější migrační politiku. Vláda chce urychlit azylové řízení, prověřit oprávněnost pobírání sociálních dávek (zvláště u cizinců) a hodlá vyžadovat dostatečnou znalost němčiny u dětí nastupujících do školy. To všechno přibližně odpovídá předvolebním slibům.

FPÖ nakonec přistoupila na to, že v následujícím pětiletém období se v žádném případě neuskuteční referendum o setrvání Rakouska v EU a v dalších mezinárodních organizacích. Vláda rovněž slibuje, že použije všechny diplomatické prostředky k tomu, aby zabránila prodlužování životnosti jaderných elektráren v sousedních zemích. Důsledně také zakročí proti výstavbě úložišť vyhořelého paliva pro jaderné elektrárny v blízkosti svých hranic. Dalšími body programu je odbourávání regulací, flexibilnější pracovní doba nebo rozvoj digitalizace.

Vznik nové rakouské vlády navíc v přeneseném slova smyslu ohlásil bílý kouř. Nikoliv ovšem z lístků pálených ve vatikánských kamnech, ale z cigaret, protože svobodným se podařilo prosadit zrušení plánovaného absolutního zákazu kouření, který měl platit od příštího května. FPÖ argumentovala tím, že by to ohrozilo místní gastronomii.

Strache při představování nové vlády vysvětlil, že je třeba nechat na svobodném rozhodnutí občanů, zda si v lokále budou moci dát ke kafíčku cigaretu, nebo ne. Nekuřák Kurz při těchto slovech nehnul ani brvou.

Je Kahlenberg symbolem silnějšího Visegrádu?

Třebaže Kurz zdůrazňuje proevropskou orientaci, dal jasně najevo, že si nenechá od Bruselu nic diktovat. Koaliční vládu totiž představil symbolicky na Kahlenbergu na okraji Vídně. Právě na tomto vrcholku se Rakousku podařilo s polskou pomocí před více než 330 lety porazit Turky a zastavit jejich expanzi v Evropě.

Kurz místo jistě nevybral náhodou, byť to na dotaz novinářů s úsměvem vysvětlil tím, že právě z Kahlenbergu se naskýtá krásný výhled na Dunaj a na Vídeň a že rakouská metropole zde leží návštěvníkům doslova u nohou.

Kahlenberg je ale známý hlavně tím, že zde Habsburkové 12. září 1683 s pomocí polského krále Jana III. Sobieského osvobodili Vídeň z druhého osmanského obležení a zahájili postupné vytlačení Turků zpátky k Bosporu. Bitva tak v podstatě předznamenala začátek konce osmanské říše. Však také Turecko ostře protestovalo proti nové rakouské vládě, která je jednoznačně proti vstupu Turecka do EU.

Silný polský muž Jaroslaw Kaczyński by se nepochybně po vzoru krále Jana rád stylizoval do role zachránce Západu před muslimským nebezpečím. To se mu asi nepodaří, nicméně lze očekávat, že nová rakouská vláda bude usilovat o užší spolupráci s visegrádskou čtyřkou a bude se sebevědomě stavět proti nynější migrační politice Evropské unie a Německa. Nehledě na to, že existují i obavy z příliš proruského postoje FPÖ, která by si strašně moc přála zrušení sankcí proti Moskvě. To ale Kurz odmítá.

Možná se bude unii ještě hodně stýskat po kompromisu, který za vydatné kritiky ze strany Evropské komise a Německa navrhl minulý týden na summitu EU předseda Evropské rady Donald Tusk. Již před vrcholnou schůzkou připomněl, že dvouletý mimořádný program, v jehož rámci si měly ostatní země EU převzít z Itálie a Řecka až 160 000 migrantů, nebyl úspěšný. Čtvrteční debata podle něj ukázala shodu států na tom, že přerozdělování není řešením nelegální migrace. Tím má podle něj být lepší ochrana vnější hranice EU, lepší návratová politika a spolupráce se zeměmi původu migrantů.

Při pohledu na nový vídeňský kabinet si nyní možná i Tuskovi kritici uvědomí, že migrační politika šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera a německé kancléřky Angely Merkelové je nadále neudržitelná.

Nová epocha rakouské politiky, anebo hromada prázdných cigaretových krabiček?

Je samozřejmě zatím těžké odhadnout, jestli s novou vládou začíná nová epocha rakouské politiky. Je sice pravda, že Kurz vyšel svému koaličnímu partnerovi možná až příliš vstříc (FPÖ získala křeslo ministra vnitra, obrany a zahraničí), stoosmdesátistránkový vládní program ale žádný radikální odklon doprava neslibuje a Rakousko zůstává stabilním demokratickým státem.

Na tom nic nemění ani fakt, že proti kabinetu s účastí FPÖ, která bývá označována za krajně pravicovou, protestovalo v pondělí v centru Vídně několik tisíc lidí.

Vznikem nové vlády končí po téměř jedenácti letech období, kdy v Rakousku vládla velká koalice sociálních demokratů (SPÖ) a lidovců. V té poslední byl Kurz ministrem zahraničí, nyní tedy nahradil ve funkci sociálnědemokratického kancléře Christiana Kerna, jehož SPÖ odchází do opozice. Však si také Kern nezapomněl rýpnout, že ze slibů nové koalice zůstane leda tak hromada prázdných krabiček od cigaret.

Svobodní si dávají nášup

Čtrnáctičlenný kabinet ÖVP a FPÖ zdaleka není tak radikální, jak jej prezentují některá média. Především je třeba si uvědomit, že nová středopravá vláda odpovídá výsledkům říjnových voleb do Národní rady (parlamentu), v nichž ÖVP zvítězila s poměrně velkým náskokem před SPÖ a FPÖ. Více než polovina poslanců za ÖVP se dostala do parlamentu poprvé a poprvé je ve funkci i sedm z osmi členů nové vlády za lidovce, čtyři z nich jsou ženy.

Koalici vytvořily dvě strany, které spolu daly dohromady parlamentní většinu a našly dostatečnou programovou shodu. Personální složení a politické směřování se sice někomu nemusí líbit, nicméně je třeba obojí respektovat.

Svobodní se na vládě podíleli už v letech 2000 až 2005. Tehdy vyvolalo vytvoření kabinetu ÖVP a FPÖ masové demonstrace a země EU uvalily dokonce na Rakousko sankce. K těm se připojilo i Česko, které v té době ještě v EU nebylo. V roce 2005 se od FPÖ odštěpil Svaz pro budoucnost Rakouska (BZÖ), jehož členové zůstali ve vládě, a zbytková FPÖ odešla do opozice. Od roku 2007 už vládly Rakousku jen velké koalice sociálních demokratů a lidovců.

Novou vládu bychom měli kritizovat za to, co udělá, a nikoliv za to, čím je. Demokracie ani právní stát ohroženy nejsou, což vlastně nebyly ani za první koalice ÖVP a FPÖ za Wolfganga Schüssela před sedmnácti lety. Tehdy přitom některé evropské politické špičky, jimž se takové spojení nelíbilo, reagovaly sankcemi, což bylo nespravedlivé a byla to chyba, která se zřejmě už nyní nebude opakovat.

Nelze než kroutit hlavou nad hysterickými reakcemi některých médií, politiků nebo demonstrantů, kteří vytahují jakési nacistické a fašistické paralely a vyhrožují pomalu občanskou válkou jen proto, že FPÖ má pod palcem veškeré ozbrojené sily v zemi – vnitro a obranu – a zároveň bude mít přístup k tajným službám. Nehledě na to, že ministrem vnitra se stane zastánce tvrdé linie v FPÖ Herbert Kickl.

Leccos chce vláda dělat lépe, nikoliv jinak

Možná se ale u našich jižních sousedů rýsuje nový politický styl spolupráce mezi kancléřem, vicekancléřem a prezidentem, který by mohl mít mnohem větší vliv, než si ještě donedávna sám dokázal představit.

Vágním úkolem prezidenta je zabránit v nekonečných rozhovorech tomu nejhoršímu a snažit se situaci dovést k nejlepšímu možnému výsledku. A přesně to Alexander Van der Bellen udělal: při jednáních s Kurzem a Strachem vytvořil příznivé klima a eliminoval rizika pro funkční právní stát. Předem vyloučil ty nejradikálnější politiky z FPÖ a prosadil řadu svých podmínek - mimo jiné i to, aby rezort vnitra a spravedlnosti neměla stejná partaj.

Potlesk za to ovšem nesklidil. Levicoví politici i média se domnívají, že měl svobodným úplně zabránit ve vstupu do vlády a jít klidně i do konfrontace, jako kdysi jeho předchůdce Thomas Klestil. Zapomínají přitom na to, že sociální demokraté se vzniku nové koaliční vlády ani nepokusili zabránit, a nezmiňují se ani o tom, že Klestil byl svého času v podstatě bezmocný.

Kurz si ovšem dobře uvědomuje, že největším nebezpečím pro něj nyní jsou přehnaná očekávání, která se s jeho kabinetem spojují. Při představení vlády dali se Strachem jasně najevo, že nechtějí dělat všechno jinak, ale leccos chtějí dělat lépe.

Strache si neodpustil ani vtípek, že z vytvoření vlády bude mít radost především maminka neúspěšného prezidentského kandidáta za FPÖ a čerstvého ministra infrastruktury Norberta Hofera. Ten totiž ohlásil, že se nebude holit, dokud nebude mít Rakousko novou vládu. "Prostě jsme z něj nechtěli mít Krakonoše," vysvětlil Strache. Kurz se jen krátce usmál. Signalizoval tím, že se snaží brát na svého koaličního partnera ohledy. Alespoň prozatím a i při slabších vtipech.

Tagy: Rakousko zahraničí Evropská rada evropská politika rakouská politika rakouský prezident

Zdroje: vlastní,Die Welt,Kurier,Die Presse,FAZ