Na čem si smlsli Brežněv, Lenin nebo Stalin? A kdo musel držet dietu?

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Co chutnalo rudým vládcům, kteří svého času měli v rukou moc bezmála nad půlkou světa? Jedli spíš skromně, anebo debužírovali jako carové?

Stalinův slavnostní přípitek na banketu v Kremlu

Stalinův slavnostní přípitek na banketu v Kremlu,zdroj: Profimedia.cz

Mocní tohoto světa si vždy potrpěli na pořádnou žranici. Vzpomeňme třeba jen na Marii Terezii, kterou její lékař podle legendy odnaučoval bezuzdnému hodování tím, že pozoroval, co všechno ztláskala, a ve stejném množství to pak nenápadně házel pod stolem do kbelíku. "Takhle to teď vypadá ve vašem žaludku," prohlásil, když hostina skončila a on jí obsah kýblu ukázal. Prý to pomohlo.

Dnes se dbá spíše na zdravou stravu - a to platí i pro hlavy státu. Nicméně i kremelské zdi pamatují doby, kdy se tu stoly prohýbaly pod tradičními ruskými pokrmy a dalšími dobrotami, které byly všechno jiné, jen ne zdravé. A nejen za cara. Pořádně si dát do trumpety uměli i sovětští vůdci. Tedy přinejmenším ti, komu to zdravotní stav dovolil. Na čem si nejvíc pochutnali?

Kriminál - nejlepší kuchař

Bolševický vůdce Vladimír Iljič Lenin se v jídle ještě držel spíše na uzdě. Činil tak ale výhradně kvůli zdravotním problémům, které začaly už za jeho studentských let. Vybíravý ovšem nebyl a ochutnal všechno, co bylo na stole. Je paradoxní, že nejpravidelnější stravovací režim měl v exilu a v kriminále. Teplá jídla dostával v cele vždy ve stejnou dobu, a když byl ve vyhnanství v sibiřské vesnici Šušenskoje, baštil samé zdravé věci: čerstvé ryby, mléko, tvaroh a maso.

Vladimír Uljanov, vulgo Lenin, měl nejraději pivo, ale nepřeháněl to s ním. A na schůzích s revolučně naladěnými soudruhy si dopřál i koflík kávy. V zásadě si ale potrpěl spíš na čaj. Byl také vášnivý houbař a lovec a svůj úlovek často přinesl kuchaři, který pak pro něj a pro Naděždu Konstantinovnu Krupskou připravoval dietní jídla.

Hostiny a strach z otravy

Je obecně známo, že Josif Vissarionovič Stalin zbožňoval dlouhé hostiny. Ke stolu se obvykle zasedlo pozdě večer a hodovalo se do rozbřesku. Před válkou si dával spíš obyčejná jídla, například mražené šči, tedy tradiční ruskou zelňačku, která se připravovala zvláštním způsobem tak, aby zelí tálo v ústech. Jako správný Gruzín si s chutí dopřál šašlik – z dvoutýdenního jehňátka. A taky měl rád pečené brambory, a proto měl vždy na plotně připravenou čerstvou porci. Na své dače také choval ryby. V případě potřeby mu nějakou vylovili a okamžitě připravili, i když mu chutnaly i uzené.

Těsně před válkou si Džugašvili, vulgo Stalin, oblíbil gruzínské národní pokrmy, zvláště při svátečních příležitostech. Jeho hostiny provázely důmyslné přípitky a na stole trůnily dobroty typu čachochbili (kuře na cibuli a rajčatech), lobio (fazolová polévka), charčo (hovězí polévka) a suluguni (tradiční sýr). Povinné diplomatické recepce Stalin rád neměl a dával si na nich ryby nebo kaviár.

S postupem času se Stalin začal stravovat nepravidelně, během dne spíš něco narychlo sezobnul a zapil to čajem. Navíc měl neustále pocit, že ho chtějí otrávit. Na svých nočních žranicích se proto pro sichr nepouštěl do jídla dřív, než je ochutnali jeho hosté. A otrávení se bál natolik, že se občas snížil i k tomu, že si raději sám uvařil.

Kolem Stalinovy smrti je přitom dodnes řada otazníků a podle některých teorií byl nakonec skutečně otráven.

Dva gurmáni...

Na dobré jídlo si potrpěli i oba Stalinovi nástupci. Nikita Sergejevič Chruščov rád jedl hodně a vydatně. K snídani musela být pořádně omaštěná kaše a po večeři domácí kefír. Stůl se prohýbal pod ukrajinskými varenikami (plněné taštičky), pelmeněmi, nejrůznějšími pirohy a tradičními bliny (palačinkami). Nechybělo ani maso: nadívané vepřové, krvavé klobásy, pečeně a myslivecký kuleš (kuřecí polévka). A rozporuplný sovětský vůdce nepohrdl ani rybou.

Celá Chruščovova rodina nedala zároveň dopustit na domácí zmrzlinu z dílny jejího kuchaře. Na stole muselo být i čerstvé ovoce a zelenina a moučníky všeho druhu. A na banketech snášel personál na stůl kdeco: od candátů a krevet až po kraby a další dobroty.

Také Leonid Iljič Brežněv byl velkým gurmánem a znalcem dobré kuchyně. Na lov si s sebou brával celou rotu kuchařů, kteří byli připraveni připravit mu z fleku čerstvou zvěřinu. Brežněvovi ale chutnaly i jednodušší pokrmy, jako ukrajinský boršč, kurnik (královský piroh) a čerstvá zeleninová polévka. Karbanátky si pan "éto váše dělo" dával také, ale výhradně studené.

Na jídelníček mu pečlivě dohlížela manželka Viktoria. Lékaři mu kromě toho důrazně doporučili zhubnout, z čehož se u něj postupně vyvinula doslova posedlost. Všude byly váhy, a když Brežněv zjistil, že přibral byť jen pár deka, byla to pro něj hotová tragédie. Na sklonku života se proto v jídle velmi omezoval.

...a dva chabrusové

Další dva pánové Kremlu - Jurij Vladimirovič Andropov a Konstantin Ustinovič Černěnko - se na svých židlích dlouho neohřáli - zubatá každému z nich dopřála něco málo přes rok. Ani tomu jídlu moc nedali, protože kvůli svým nemocem museli dodržovat zvláštní dietu. Andropovovi haprovaly ledviny, takže nesolil, a Černěnko skoro celé své třináctiměsíční vládnutí promarodil ve špitále.

Perestrojka i v jídle

První sovětský prezident Michail Sergejevič Gorbačov a jeho manželka Raisa si na nějaké extra výstřelky v jídle nepotrpěli. Obvykle snídali kaši, chléb a sýr, který si Gorbačov zamiloval po zahraničních služebních cestách. S jídlem se zbytečně neplýtvalo. Manželům Gorbačovovým totiž prý bylo líto, když ho hodně zbylo a muselo se vyhodit.

Prezident si s chutí dal šálek kávy, ale při projevech před něj vždy postavili čaj s mlékem - a průběžně dolévali. Raisa Maximovna byla osobním manželovým dietologem a dbala na to, aby mu nedávali tučné maso a moučné výrobky.

Na zahraniční cesty si prezidentský pár vždy bral s sebou jídlo a do některých zemí dokonce i vodu. Na slavnostních banketech Gorbačov rád ochutnal cokoliv, zatímco Raise místo exotiky raději podávali to, na co byla zvyklá.

profimedia-0017447762

Na dortu ve formě Vladimira Iljiče Lenina pracovali moskevští umělci Šabelnikov a Fasenko 24 hodin. Krátce po prezentaci se po dobrotě jen zaprášilo,zdroj:Profimedia.cz

Tagy: Rusko Sovětský svaz zahraničí komunistický režim kulinářství a gastronomie

Zdroje: Vlastní,nazad v sssr