Z dnešního pohledu je s podivem, že navzdory všemu byl u nás tehdy bolševický vůdce a zakladatel sovětského státu Vladimír Iljič Lenin i 44 let po své smrti stále ještě vzýván jako jakási morální autorita, která měla jakoby zázrakem obživnout a zastavit sovětské tanky. Pokud tedy vůbec mohl "obživnout" někdo, kdo navěky "žil, žije a bude žít", jak nám sovětští soudruzi léta vtloukali do hlavy, a jehož mumie nota bene nyní již bezmála sto let dlí v mauzoleu u kremelské zdi. A jak se zdá, ještě tam nějakou dobu ležet bude.

Ponechme stranou, že před pěti lety v průzkumu nezávislého střediska Levada označilo 56 procent Rusů paradoxně právě Leonida Brežněva za nejlepšího vládce země ve 20. století. Lenin skončil s 54 procenty až druhý. A zatímco toho prvního v listopadu 1982 řádně pohřbili (i když jim rakev vyklouzla a do hrobu se ani tak nespustila, jako spíše spadla), ten druhý stále láká i tak trochu straší turisty na moskevském Rudém náměstí. Z jeho obličeje se pravidelně odstraňuje plíseň a celé tělo se příležitostně vykoupe v glycerínu, aby se nezačalo rozkládat. Ale přesto je mrtvola i po těch letech v překvapivě dobrém stavu.

Nikdo z předních ruských politiků zatím neměl koule na to, aby nechal tělo komunistického vůdce Uljanova (vulgo Lenina) řádně pohřbít a tuto bizarní turistickou atrakci zrušil. Takový krok prý není na pořadu dne, dokud neodejde pokolení pamětníků, jak prohlásil nynější pán Kremlu Vladimir Putin, který má Leninovu hrobku tak říkaje v předsíni.

O zrušení mauzolea se mluví tři desítky let, nikdo si na to ale netroufá 

Diskuse o uzavření mauzolea a uložení Leninova těla do rodinného hrobu Uljanovových na Volkovském hřbitově v Petrohradu se konají periodicky už od 80. let. Téma už během perestrojky nesměle nadhodil sovětský prezident Michail Gorbačov. Znovu s tím pak přišel Boris Jelcin, jemuž po zhroucení Sovětského svazu připadalo nevhodné mrtvolu vystavovat.

Podle průzkumů zůstávají Rusové v této otázce rozděleni, pro pohřbení Lenina je jich o něco více než polovina. Putin ovšem opakovaně řekl, že k této záležitosti je nutné přistupovat opatrně a její řešení ruskou společnost rozdělit nesmí. Zvlášť když v zemi roste počet lidí, kteří Leninovu roli v ruských dějinách vnímají pozitivně. O tom svědčí i fakt, že proti strhávání jeho soch a pomníků se staví osm z deseti obyvatel země, třebaže Leninovo dílo a činnost tragicky poznamenaly na dlouhá desetiletí stovky milionů lidí po celém světě.

Leninovy sochy dodnes zdobí ústřední náměstí ruských měst, jejich hlavní ulice často nesou jeho jméno. Putin přesto svůj negativní postoj k bolševickému vůdci nijak neskrývá. Nedávno o něm prohlásil, že v ruské říši způsobil rozvrat. "Položil atomovou bombu pod budovu, která se nazývá Rusko, a ta se pak rozpadla," řekl doslova.

Na samotném vystavení mumie ovšem současný prezident nic zvráceného nevidí. "Lenina uložili do mauzolea - jak se to odlišuje od ostatků pravoslavných svatých?" ptal se v nedávném dokumentu, v němž vyslovil tezi, že komunismus a křesťanství vycházejí ze stejných principů. "Zásady budovatelů komunismu? Je to primitivní výtah z Bible, nic nového si nevymysleli," řekl Putin, sám bývalý agent KGB. "Mnozí tvrdí o mauzoleu, že nesouvisí s tradicí. Přijďte do Kyjevskopečerské lávry nebo se podívejte, co je v pskovském klášteře či na hoře Athos. Tam jsou relikvie svatých," podotkl Putin.

Tělo mělo zůstat uchováno jako pomník revoluce

Protivládních bouří v Rusku vyvolaných pokračující válkou a hladem využil Lenin v roce 1917 ke státnímu převratu - Velké říjnové socialistické revoluci. Po podepsání Brestlitevského míru v březnu 1918 bolševici rozehnali Ústavodárné shromáždění, když v něm nezískali většinu. Znárodnili půdu a velké podniky a zavedli rudý teror, s jehož pomocí se začali vypořádávat s opozicí. Nechvalně proslulou se stala tajná policie Čeka založená na Leninův popud. "Musíme zabavovat veškeré obilí a všechen majetek vzpurných kulaků, věšet jejich vůdce," přikazoval například Lenin podle historika Dmitrije Volkogonova. Zdůrazňoval také, že "čím větší množství reakcionářských kněží a reakcionářské buržoazie bude zastřeleno, tím lépe".

Lenin zemřel ve třiapadesáti letech 21. ledna 1924 a jeho vdova Naděžda Krupská už tehdy žádala, aby byl pohřben vedle své milované maminky. Jeho kolegové z politbyra ale byli jiného názoru a usoudili, že tělo musí zůstat zachováno jako pomník a symbol revoluce.

Uchováním mrtvoly byli pověřeni experti Vladimír Vorobjov a Boris Zbarský. Odstranili krev, vnitřní orgány a další tělesné tekutiny. Pak se vaskulární systém naplnil speciálním roztokem a tělo se naložilo do alkoholu, glycerínu (to brání dehydrataci), octanu a formalínu, který vyhubí bakterie, aby se nešířily plísně. Tmavé skvrny se později odstranily pomocí kyseliny octové a peroxidu vodíku.

Důležité bylo také zajistit, aby se nepropadly oční důlky. Namísto 'originálů' do nich proto vědci vsadily umělé oči. Obočí, knír a bradka zůstaly netknuty, stejně jako genitálie – ty ale samozřejmě k vidění nejsou. Dodnes ovšem zůstává záhadou, kam se podělo Leninovo srdce.

Nabalzamované tělo bylo zprvu uloženo v dřevěném mauzoleu, které později nahradila kamenná budova. Ta je součástí kremelského areálu zařazeného do seznamu UNESCO, v letech 1953-61 v ní bylo uloženo i tělo diktátora Josifa Stalina.

Leninova mumie byla původně vystavena ve vojenské uniformě, tu ale před vypuknutím druhé světové vyměnili za civilní oblek. Tělo odvezli z mauzolea jen za druhé světové války – kvůli obavám z německých náletů. Dnes zůstává předmětem pravidelné péče balzamovačů a jeho udržování přijde ročně Kreml v přepočtu zhruba na pět milionů korun.

Konzervace ostatků se postupně stala unikátním experimentem v oblasti balzamování. Je považována za vzor pro další komunistické představitele, kteří skončili stejně. Ať už šlo o Stalina, Ho Či Mina, Mao Ce-tunga, Kim Ir-sena a některé další. A v mauzoleu koneckonců skončil na téměř 30 let i antikomunistický diktátor Ferdinand Marcos, i když jeho tělo soukromě uchovávala ve svém domě na severu Filipín jeho vdova Imelda, dokud tamní vláda před dvěma lety konečně neudělila souhlas s pohřbem s příslušnými poctami na hřbitově hrdinů v Manile.

Leninův mozek předmětem dalšího zkoumání

Než nabalzamovali Leninovo tělo, otevřeli mu vědci lebku a opatrně z ní vyjmuli mozek. Sovětský režim chtěl totiž přijít na kloub tomu, v čem tkvěla údajná genialita komunistického vůdce.

Po vyjmutí ležel orgán jako celek dva roky ve formaldehydu a nikdo si netroufal na něj sáhnout. Až v roce 1926 byl rozlousknutím záhady Leninovy výjimečnosti pověřen německý neurolog Oskar Vogt. Ten už dlouho předtím zastával názor, že mezi strukturou mozku a inteligencí existuje přímá souvislost. Rozdělil tedy mozek na čtyři části a každou z nich pak nechal nakrájet na 7500 mikroskopicky tenkých plátků. K tomu bylo potřeba zkonstruovat speciální kráječ – podobný těm, jakým u řezníka plátkují salámy.

Některé plátky byly obarveny na černo nebo na fialovo, aby bylo možné je zkoumat pod mikroskopem. Zbytek se uchoval, aby mohly nad mozkem případně bádat i příští generace. Původně skromná laboratoř určená ke zkoumání Leninova mozku se časem rozrostla v celý vědecký ústav. Ten zkoumal i mozky dalších revolucionářů či vynikajících umělců.

Vogt a jeho tým sovětských vědců strávili studiem plátků celé roky a snažili se z nich vyčíst něco smysluplného. Výsledky jejich výzkumu byly nakonec sepsány do čtrnácti svazků. Vogtovo dílo ale nebylo nikdy zveřejněno, stejně jako výsledky práce vědců, kteří přišli po něm.

Leninův mozek? Samá voda, velké pyramidové neurony, hmotností spíš podprůměr

Proč se vlastně Sověti tolik báli zveřejnit výsledky výzkumu? Důvod je prostý: Leninův mozek byl totiž úplně stejný, jako jakýkoliv jiný. Teprve v roce 1993 směl expert Oleg Adrianov publikovat příslušný materiál, v němž mozek přirovnal k vodnímu melounu – je z 95 procent tvořen tekutinou. A třebaže ten Leninův měl nezvykle velké pyramidové neurony, na jeho vnitřní mechanismus to nemělo vliv. Adrianov se tedy nedomnívá, že by vůdce proletariátu byl bůhvíjaký génius.

V roce 2010 pak výzkumnice Monika Spivaková publikovala knihu, podle níž Leninův mozek vážil méně, než stanovila tehdejší norma průměrnosti: měl 1340 místo 1400 gramů. Problém představovalo i poškození šedé hmoty. Sovětští učenci byli nuceni tvrdit, že jde o následek "pracovního přetížení a těžkých podmínek ilegální práce, věznění, vyhnanství a exilu". Rozsáhlé poškození a demenci v posledních letech života sovětského idolu přitom podle některých hypotéz způsobila paralyzující neurosyfilida.

Za oficiální příčinu Leninovy smrti sice byla označena cerebrální arterioskleróza, o skutečné příčině ale existuje mnoho spekulací: od pohlavní choroby, přes mozkovou mrtvici až po možnost, že byl otráven. V posledních letech života mu prý lékaři předepsali lék, který se používal k léčení syfilidy, ale obsahoval arzen.

Lenin tedy leží v mauzoleu dál. Jeho mozek, rozkrájený na třicet tisíc kousků, je ale uložen ve vědeckém ústavu asi půldruhého kilometru odtud. Nikdo zatím nenavrhl mozek a tělo opět sloučit. Ale třeba se jednou někdo odhodlá obojí společně pohřbít.

Poslední přímá potomkyně Leninovy rodiny, dcera Leninova mladšího bratra Olga Uljanovová, zemřela v březnu 2011 ve věku 90 let. Ještě za života označovala za zločince ty, kdo chtěli jejího strýčka odstranit z mauzolea a pohřbít. Na druhou stranu označila za chybu, že z něj komunisti udělali ikonu a ideologicky deformovali a zfalšovali jeho myšlenky. Tvrdila také, že Lenin nikdy nesouhlasil s tím, že bolševici v roce 1918 vyvraždili celou carskou rodinu.