Pracovníci místní knihovny si totiž milého pana Finleyho vymysleli. Nikoliv z recese, ale ve snaze zachránit knižní fond. Ten je totiž spravován počítačovým systémem, který nemilosrdně vyřazuje veškeré čtivo, co si lidé nepůjčují. A protože to je stroj, je mu úplně jedno, jestli půjde do stoupy brak nebo hodnotné literární dílo.

Šéf knihovny pan George Dore a jeho asistent Scott Amey dali svému fantómovi adresu, smyšlené číslo řidičáku, zanesli ho do kartotéky a nechali ho půjčovat knížky. Spousty knížek ze všech možných žánrů, které si sice nikdo nepůjčuje, ale byla by jich věčná škoda, řekli si oba pánové. Byl mezi nimi třeba Steinbeckův román Na plechárně nebo dětská knížka o tom, jak funguje sluch.

Kdo by čekal, že úřady samozvané zachránce kulturního dědictví pochválily a daly jim třeba i metál, ten by se zatraceně přepočítal. Když celá věc s panem Finleyem v listopadu na základě anonymního udání praskla, ředitel Dore si musel balit kufry.

Zapírat nemělo cenu: Audit ukázal, že "Chuck Finley" (jméno si vypůjčili od bývalého hráče baseballu) si během jediné hodiny stíhal vypůjčit i vrátit desítky knih. Suspendovanému panu řediteli nepomohl ani argument, že by vyřazené kusy musel třeba později dodatečně přikupovat, ani tvrzení, že podobná praxe funguje i v jiných městských knihovnách. Konkrétně ovšem žádnou nejmenoval, jak informoval deník Orlando Sentinel.

Pokud mluví pravdu, je to smutné. Funguje tady systém rozhodující jen na základě suchých dat a má přednost před zdravě uvažujícími knihovníky, kteří se tomuto systému mohou dostat na kobylku jedině podvodem. Možná jde o předzvěst toho, před čím varuje astrofyzik Stephen Hawking. Podle něj vědecký pokrok přivede lidstvo do záhuby a do 100 let roboti skoro ve všem nahradí a překonají lidi.

Lidský duch ale nad strojem zatím vítězí, jak dokazuje případ z floridského Sorrenta. A pokud se ptáme, jak oba "pachatelé" vůbec mohli přijít na nápad, jak oblafnout počítač, odpověď je nasnadě: Jak jinak, než zase četbou knížek.

Před dvaceti lety vyšel Connie Willisové sci-fi román Bellwether (v roce 1997 za něj byla nominována na Cenu Nebula), který podobnou praxi popisuje. V něm ale hlavní postava Sandra Fosterová tuto strategii používá proto, aby v knihovně zjistila, jak vznikají trendy. Bellwether označuje právě osobu udávající trend a používá se pro ovci, která má na krku zvon a vede celé stádo. Ví, kudy se má jít, a to ještě dříve, než to zjistí ostatní. Je možné, že někým takovým je právě pan ředitel Dore - jen jsme to ještě nepoznali.