Ovar, tlačenka, jitrnice, huspenina, jelita, či zabíjačkový guláš neodmyslitelně patří k domácím zabíjačkám. Problémem ale je, kdo si na tom všem vlastně pochutná. Podle zákona je může sníst jen ten, kdo je na zabíjačce skutečně doma. Příbuzní, nebo sousedi můžou na výslužku zapomenout. Pokuta deset tisíc korun by měla rozdávajícího odradit. V praxi se děje pravý opak.

V Česku nedáme na domácí zabíjačky dopustit. Ministerstvo zemědělství odhaduje, že se u nás ročně porazí přes sto tisíc prasat mimo jatka, z toho celá pětina u drobných chovatelů. Veterinární správa nemá šanci zhruba dvacet tisíc domácích zabíjaček ohlídat.

V roce 2014 udělila na pokutách za chyby na domácích zabijačkách 120 tisíc korun, což znamená pouze jednotky případů. Aby její inspektoři za doprovodu policie vyrazili na kontrolu, musí tomu předcházet udání.

Výslužka známým a příbuzným přitom není jediným způsobem, jak se dostat za hranu zákona. K zabíjačce musíte mít řádné povolení, nahlásit ji sedm dní dopředu a poslat takzvané vedlejší produkty jako oči, lebku, či míchu do kafilerie. Celková pokuta za porušení zákona se může vyšplhat až do výše 300 tisíc korun.

Podvádí i starostové obcí

Pokud návrh novely veterinárního zákona projde, bude od příštího roku rozšířená výslužka na "blízké osoby", které nemají bydliště v místě, kde se konala zabíjačka. Ministerstvo zemědělství se chystá změnit kontroverzní část o výslužkách a v podstatě legalizovat to, co v podstatě všichni stejně dělají.

Novela ale nepočítá s tím, že by se mohla vrátit i takzvaná vesnická zabíjačka. Veřejné zabíjačky jsou totiž také protizákonné.

V platnosti zůstane pravidlo, že prase musí být napřed poraženo na jatkách a teprve potom může být dál zpracováno na veřejnosti. Jedinou výjimku, kdy může být zvíře zabito mimo jatka, jsou právě domácí zabíjačky a řeznictví.

Jenže podobně jako v případě výslužky se v praxi nikdo nad tímto zákonem nepozastavuje a obecní zabíjačky na návsích jsou pravidelnou součástí života na vesnicích. Aby se starostové vyhnuli problému se zákonem, uchylují se často k tomu, že pořadatelem akce je oficiálně soukromá osoba, která si pořídí prase a zabíjačku provede na návsi před hospodou. Obecní úřad pak dělá, že se ho to netýká, protože jde o soukromou záležitost. A pokud to nikdo nenahlásí, vše se obejde bez problémů. 

Mýtus zlého Bruselu

Protizabijačkové zákony, které potírají tradice české vesnice, ale příčí se i zdravému rozumu, ale výjimečně nejsou výmyslem byrokratů z Bruselu, jak se řada lidí mylně domnívá. Pořádání domácích zabíjaček se řídí veterinárním zákonem, který byl naposledy upraven v roce 1999. Tehdy vedl vládu současný prezident Miloš Zeman, který rád přiživuje spekulace o tom, že Evropská komise nám vnucuje kdeco. Pravdou je, že vstup do unie pět let po přijetí veterinárního zákona neměl na zabíjačky žádný vliv.

Zákon ale nevymyslela Zemanova vláda, pouze aktualizovala více než 50 let starou verzi. I když Češi považují domácí i obecní zabíjačku za své kulturní dědictví, pravdou je, že desítky let porušujeme svůj vlastní zákon. Evropská legislativa nechává zabíjačky takříkajíc v rukou každého státu.

Zajímavý na tom všem je "práskačský" aspekt. Většina Čechů ani netuší, že za obdarováním sousedů, příbuzných a známých jelítky a jitrničkami porušuje zákon. Veterinární správa zase není tajná policie, aby osobně kontrolovala každou nahlášenou zabíjačku, natož ty prováděné úplně načerno.

Pokud se proto chystáte pořádat zabijačku, nezapomeňte pozvat sousedy, aby se vám nestalo, že vás jeden z nich, kterého jste opomněli, nahlásí. Absurdní zákon sice v podstatě vybízí k jeho porušování, ale - řečeno s nadsázkou - pomáhá udržovat dobré sousedské vztahy.