Všechno začíná nevinně. On se o svou mámu stará, často jí volá, občas k ní zajedete na oběd. Na první pohled vlastnosti ideálního muže- citlivost, rodinný typ, ohleduplnost. Jenže po čase si všimnete, že bez jejího souhlasu neudělá ani krok. Že když něco navrhnete, odpoví: „Musím se zeptat mámy.“ A v tu chvíli se ozývá alarm: žijete s dospělým mužem, nebo s chlapcem, který nikdy skutečně neopustil rodné hnízdo?

Psychologové tomu říkají nedokončené odloučení, tedy proces, kdy muž sice fyzicky dospěje, ale emočně zůstane uvězněn v roli dítěte. Takový vztah s matkou se nepozná podle věku ani bydliště, ale podle toho, jak hluboko zasahuje do jeho rozhodování, sebevědomí a partnerského života.

1. Jeho svět řídí matčiny pokyny

„Máma říkala, že ty tapety se nehodí.“ „Máma by těžce nesla, kdybychom se přestěhovali.“ „Máma radí, že bychom ještě měli počkat s dětmi.“ Za těmito větami se skrývá víc než respekt, jde o závislost. Když se muž nedokáže rozhodovat sám, protože potřebuje schválení zvenčí, nevstupujete do vztahu dvou rovnocenných lidí, ale do trojúhelníku, v němž má navrch jediný člen.

2. Potřebuje být stále jejím „malým chlapcem“

Takzvaný maminčin synáček často vyrůstal v rodině, kde chyběly hranice. Zvykne si, že jeho hlavním úkolem je naplňovat matčiny potřeby- být její oporou, společníkem, náhradou partnera. Psychologové mluví o fenoménu zvaném emoční incest. Takový muž se i v dospělosti snaží svou matku chránit, rozveselit nebo potěšit i za cenu, že tím zradí vlastní ženu.

3. Sdílí s ní všechno, i to, co by mělo zůstat mezi vámi

„Máma říkala, že jsi komplikovaná.“ Pokud zná jeho matka detaily vašich hádek, plánů, dokonce i intimního života, nejde o blízkost, ale porušení hranic. Váš vztah ztrácí soukromí, stává se veřejnou záležitostí rodinné rady, kde vy jste vždycky „ta druhá“. A jednoho dne zjistíte, že tchyně mluví v množném čísle: „My s Tomáškem jsme se rozhodli, že…“

4. Potřebuje její souhlas k vlastní radosti

Povýšení v práci, nový byt, dítě… to všechno má cenu jen tehdy, když to má „maminčino razítko“. Bez jejího požehnání se neumí těšit, protože jeho vnitřní kompas se neřídí podle sebe, ale podle ní. Láska k vám může být opravdová, ale pořád bude filtrována přes jedno velké „co by na to řekla máma?“

5. Nedokáže říct „ne“

Slíbil vám společný víkend, ale máma si zrovna vzpomněla, že potřebuje opravit plot. Ne že by s vámi nechtěl jet, jen neumí odmítnout. Cítí se provinile, kdykoli má dát přednost vlastnímu životu. A v tom je největší tragédie těchto vztahů, kdy si on sám často neuvědomuje, že místo svobody volí loajalitu ke svému dětství.

Co s tím?

Nemá smysl soupeřit s jeho matkou. Je to boj, který nelze vyhrát. Jediné, co můžete udělat, je jasně stanovit hranice, mluvit o svých pocitech a pozorovat, jestli je ochoten poslouchat.Vztah s mužem, který se neumí odpoutat od své matky, je především zkouškou jeho i vašich hranic. Láska nemůže růst tam, kde má někdo jiný klíč k vašemu společnému prostoru. Dospělý vztah vzniká až tehdy, když se oba partneři umí postavit na vlastní nohy, a zároveň se k sobě vracet ne ze závislosti, ale ze svobodné volby. Kdo se neumí od své matky skutečně odpoutat, bude vždycky stát jednou nohou v minulosti a druhou v přítomnosti, kterou ale nikdy nenaplní.