Medvědí máma roku. Samice v Arktidě adoptovala cizí mládě a dojímá vědce

V kanadské Arktidě se odehrál příběh, který i zkušené vědce donutil na chvíli zapomenout na statistiky, grafy a tvrdá data. Samice ledního medvěda, známá pod označením X33991, udělala něco, co se u tohoto druhu téměř nevidí – přijala cizí mládě a začala se o něj starat, jako by bylo její vlastní. V prostředí, kde často rozhoduje síla, hlad a neúprosný boj o přežití, působí podobné chování skoro jako malý zázrak.

Vše se odehrálo v oblasti západního Hudsonova zálivu poblíž města Churchill v Manitobě, které je mezi biology považováno za jednu z nejdůležitějších laboratoří pod širým nebem. Lední medvědi se zde sledují už téměř padesát let a patří k nejlépe zdokumentovaným populacím na světě. Právě díky tomu si vědci všimli drobného, ale zásadního detailu – k jedné medvědí rodině někdo přibyl.

Na jaře byla samice zaznamenána při východu z mateřského doupěte. Měla u sebe jediné mládě, které bylo označeno a zařazeno do dlouhodobého výzkumu. Nic nenasvědčovalo tomu, že by šlo o výjimečný případ. O několik měsíců později se ale tatáž medvědice objevila znovu – tentokrát se dvěma mláďaty podobného stáří. Jedno bylo označené, druhé ne. Právě tehdy výzkumníkům došlo, že jsou svědky adopce.

Když i lední medvěd ukáže jemnější stránku

Lední medvědi jsou často popisováni jako symbol surové síly Arktidy. Jsou vrcholovými predátory, schopnými zabíjet mláďata jiných medvědů i vlastního druhu, a v krajních případech se uchylují ke kanibalismu. O to větší pozornost vzbudil fakt, že samice místo agrese zvolila péči.

zdroj: Profimedia.cz

Z více než 4 600 medvědů sledovaných v této oblasti jde teprve o třináctý zaznamenaný případ adopce. To z něj dělá skutečnou biologickou raritu. Vědci zatím přesně nevědí, proč k podobnému chování dochází. V některých starších případech se ukázalo, že biologická matka adoptovaného mláděte byla stále naživu a došlo spíše k nechtěné záměně vrhů. Jindy mohlo mládě skutečně osiřet a jeho pláč nebo bezradné chování spustilo silný mateřský instinkt jiné samice.

U X33991 zatím odpověď chybí. Právě proto výzkumníci odebrali genetické vzorky adoptovaného mláděte a snaží se zjistit, zda jeho biologickou matku znají a zda by mohla být stále naživu. Je ale možné, že celý příběh zůstane navždy zahalený tajemstvím, ztraceným někde mezi ledem, větrem a nekonečnými pláněmi severu.

Malé tlapy, velká šance na život

Obě mláďata jsou podle odhadů stará 10 až 11 měsíců a působí zdravě, silně a dobře živeně. To je samo o sobě dobrá zpráva, protože první rok života je pro ledního medvěda nejtěžší. Přibližně polovina všech narozených mláďat se dospělosti nikdy nedožije. Zima na mořském ledu, náročný lov tuleňů a následné dlouhé letní období bez potravy představují extrémní zkoušku i pro ty nejsilnější jedince.

Data z GPS obojku ukazují, že trojice už se přesunula na mořský led. Právě tam se odehrává klíčová část výchovy. Mláďata se drží těsně u matky, sledují každý její pohyb, učí se, kdy čekat u dýchacích otvorů tuleňů, kdy vyrazit a kdy šetřit síly. Často se dělí o kořist, kterou matka uloví, a postupně si osvojují dovednosti, bez nichž by v Arktidě neměla šanci přežít.

Očekává se, že s matkou zůstanou ještě zhruba další rok a půl. Do té doby bude jejich svět relativně bezpečný – alespoň na poměry Arktidy. Právě mateřská péče dramaticky zvyšuje jejich šance na přežití, i když statistiky zůstávají neúprosné. Z dosavadních třinácti zaznamenaných adopcí přežily do dospělosti pouze tři.

Přesto tento příběh působí jako malý paprsek světla v době, kdy lední medvědi čelí stále většímu tlaku kvůli změnám klimatu a úbytku mořského ledu. Připomíná, že i u druhu, který si spojujeme hlavně s drsností a bojem, existuje prostor pro chování, které je překvapivě něžné, pečující a – ano – trochu roztomilé. Dvě malé chlupaté koule, držící se po boku trpělivé matky, jsou důkazem, že i v nejtvrdších podmínkách si příroda občas dovolí být laskavá.