Člověka můžete zapíchnout propiskou. Anebo říznout listem papíru. Vězní zase dokážou vyrobit smrticí nástroj z kdečeho - ať už to jsou fungující kuše nebo třeba bodné zbraně z kartáčku na zuby. Už v Murphyho zákonech se dočteme, že když nemáme po ruce nic jiného než kladivo, připadá nám kdeco jako hřebík. Není tedy nic neobvyklého na tom, že se předměty, které denně používáme, stávají v případě konfliktu zbraní.

V mnoha krizových oblastech Afriky jsou problémem právě mačety. V Jižním Súdánu jde o nezbytný pracovní nástroj při sekání travin nebo úrody. Jakmile ale vypukne válka, slouží mačety k zabíjení.

Jak účinně nahradit mačety?

Jeden švýcarský student se ve zprávách Amnesty International dočetl o hrůzách, jaké si lidé způsobují právě mačetami. Uvědomil si, že je třeba vymyslet nástroj, který by mačetu dokázal nahradit a s nímž by případně nebylo možné nikoho zranit – a už vůbec ne usmrtit.

Nápadů měl Manuel Wüst několik. Přemýšlel například o pile, která by měla ostří vybavené senzorem. Ten by měl jasně poznat rozdíl mezi dřevem a pokožkou a řezat výhradně dřevo. Další variantou byly nástroje s alarmem, který by se spustil pokaždé, když by někdo opustil bezpečnou pracovní zónu. A možností byl i velký, elastický řezací nástroj, který by fungoval jen v případě, že by jej ovládali tři až čtyři lidé zároveň.

To ale všechno vypadalo příliš komplikovaně. Pak Wüsta napadlo, že nejlepší bude umístit prostě nebezpečně řezné a sečné plochy jinam. Aby byl nástroj zkrátka uvnitř ostrý, ale navenek měkký, kulatý a tupý, a tudíž neškodný. Udělat jakousi mačetu naruby.

Věc konzultoval se soudními lékaři. Na jejich radu se zaměřil na to, aby jeho vynálezem hlavně nešlo bodat do hrudního koše a aby nemohl poranit na krku. Nástroj měl také být lehký a kompaktní, aby s ním nešel zasadit tvrdý úder.

Wüst spolupracoval rovněž se švýcarskou humanitární organizací Medair, která působí mimo jiné v Jižním Súdánu. Ta sice zásobovala zdejší uprchlíky po občanské válce nejrůznějším potřebným vybavením, ale nikoliv mačetami nebo jinými nástroji, s jejichž pomocí by si mohli tito lidé postavit ze dřeva, větví a travin nouzové obydlí typické pro zdejší oblast.

Mačeta naruby?

Nakonec tedy Wüst vytvořil něco (k vidění zde), co má nahradit mačetu, srp nebo pilu. Ta jeho pila sice na první pohled vypadá celkem nebezpečně, ale pokud s ní někdo silou zatlačí na lidskou pokožku, měla by se zlomit.

Zneužití nástrojů samozřejmě nadále nelze zcela vyloučit. Mohly by se třeba použít k mučení, ale jako útočná zbraň jsou naprosto nevhodné. Wüst si samozřejmě uvědomuje, že jeho vynález nikdy nebude tak efektivní jako mačeta, a nedělá si velké iluze o tom, že ho budou lidé skutečně masově používat.

Organizace Medair proto v létě v uprchlickém táboře v jihosúdánské Jubě vyzkoušela vynález v praxi. Místní obyvatelé s ním byli v zásadě spokojeni, jen muži si stěžovali, že držadlo je příliš malé. Své nástroje ale Wülst stále chápe jako prototyp a usilovně pracuje na jejich vylepšení, tentokrát s pomocí profesionálních designérů. Zároveň hledá výrobce, který by je mohl produkovat ve velkém.

Držme mu palce. Občanská válka v Jižním Súdánu trvá už čtyři roky. V konfliktu mezi armádou a protivládními povstalci už zahynuly desetitisíce lidí a třetina původně dvanáctimilionové populace nejmladšího státu světa utekla ze svých domovů. Etnické násilí zmítá Jižním Súdánem takřka od jeho vzniku v roce 2011, rozsah občanské války násilnosti nabraly poté, co prezident Salva Kiir propustil viceprezidenta Rieku Machara.

Rozdělení země přitom kopíruje etnické hranice mezi skupinou Dinků, k níž patří Kiir, a Nuerů, z níž pochází Machar. Do bojů se ale postupně zapojovaly nové frakce, což komplikuje dojednání míru. Od roku 2013 bylo podepsáno několik dohod o zastavení bojů, žádné se však nedodržovaly.