Despotičtí vládci se internetu bojí jako čert kříže. Ke slovu se na něm totiž dostávají i ti, jejichž hlas by jinak nebyl slyšet. Sociální sítě se v tyranských režimech stávají významnou opoziční silou, proti níž se bojuje jen těžko. Pro Afriku to platí dvojnásob.

Říká se, že když pánbůh dopustí, i motyka spustí. I tak mírumilovný nástroj jako motyčka se může stát v případě konfliktu nebezpečnou zbraní, o sekeře či mačetě ani nemluvě. Dá se tomu nějak zabránit? Jeden švýcarský student to zkusil. A zatím zřejmě úspěšně, i když to ještě bude chtít vychytat nějaké mouchy.

Malé území s názvem Bir Tawil leží na hranicích Egypta a Súdánu a ani jedna země o něj nemá zájem. Využilo toho několik lidí, kteří do skal v poušti zapíchli svou vlajku, ale asi nejdál projekt vlastního státu dotáhl Američan Jeremiah Heaton. Zemi prohlásil Královstvím Severního Súdánu, aby jeho dcerka mohla být princeznou.

Je to přesně sedm let, co Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu vydal mezinárodní zatykač na súdánského prezidenta Umara Bašíra za válečné zločiny. Politikovi to zjevně nevadí. Bez větších problémů za tu dobu nalétal tisíce kilometrů na státní návštěvy a předloni ho Súdánci zvolili popáté v řadě.

Už přes 150 tisíc lidí muselo letos opustit své domovy. Úmyslně založené požáry denně zničí až tři vesnice a v uprchlických táborech se šíří spalničky. Myslíte si, že je řeč o Sýrii, Jemenu či Libyi? Kdepak, jde o Darfúr, oblasti na západě Súdánu, kde od roku 2003 stále probíhá první genocida 21. století. V posledních týdnech dosáhlo násilí na civilním obyvatelstvu rozsahu, které nemá od začátku tohoto desetiletí obdoby.