Lučištník, který vyděsil Sověty

V době války na Ukrajině projíždí Ruskem „jaderný“ vlak, který patří k jednotkám zodpovědným za ruský jaderný arzenál. Do pohybu se dala také ponorka Belgorod s podmořskými jadernými drony.

Do toho NATO pořádá pravidelné každoroční cvičení, které je zaměřeno na vedení operací s jadernými zbraněmi skladovanými v západní Evropě.

Exercise Steadfast Noon is NATO’s annual exercise focusing on nuclear deterrence capabilities.
Find out about it here: https://t.co/cZS1RuwJjm#DeterandDefend #NATO pic.twitter.com/Z0chzYNCnf

— SHAPE_NATO Allied Command Operations (@SHAPE_NATO) October 14, 2022

Je to výbušný koktejl, který navozuje otázku: Jak daleko jsme vlastně od jaderného konfliktu?

Patrně nejblíž do listopadu 1983.

Tehdy NATO pořádalo obdobné manévry Able Archer (Skvělý lučištník). A svět se ocitl povážlivě blízko jaderné apokalypse.

Nebezpečnou situaci dokládají dokumenty z archivů americké Ústřední zpravodajské služby CIA, americké Národní bezpečnostní agentury NSA a sovětského Výboru státní bezpečnosti KGB, dnes ruské Federální služby bezpečnosti FSB (popsáno tady).

Stupňující se závody ve zbrojení, nové jaderné zbraně v Evropě, nedůvěra a chybný odhad sovětských generálů vyústily do děsivě nebezpečné situace.

Stačilo málo a…

Desetidenní cvičení Able Archer simulovalo změnu konvenční války v Evropě na válku jadernou. Američané s evropskými spojenci takový scénář nacvičovali pravidelně, obdobně jako na druhé straně Sovětský svaz se státy Varšavské smlouvy, tedy i s Československem.

Cvičení Able Archer bylo vyvrcholením dvouměsíčních manévrů Autumn Forge, do kterých se zapojilo 40 000 vojáků aliančních států.

Podle jeho scénáře nastal konflikt na Balkáně. Modří (NATO) se angažovali v pomoci Jugoslávii, kde se uskutečnila prozápadní revolta. Oranžoví (Varšavská smlouva) tam nasadili vojenské jednotky a poté vtrhli také do Finska. Ohrožovali přitom i alianční státy Řecko a Norsko.

Během manévrů západní spojenci cvičně nastavili režim pohotovosti na nejvyšší možnou úroveň. V sovětském generálním štábu to vyvolalo zděšení.

Cvičení, které vypadalo velmi realisticky, někteří lidé v sovětském vedení začali pokládat za klamný manévr, který má zakrýt chystaný útok na jejich zemi. Jejich neklid vystupňovala komunikace aliančních jednotek pomocí nových šifrovaných komunikačních systémů, které nedokázali rozluštit.

Sovětská armáda uvedla do pohotovosti 70 raket SS-20 s jadernými hlavicemi. Sovětské jaderné ponorky odpluly pod arktický led, aby je nezachytily americké sonary a na bombardéry rozmístěné v NDR a Polsku byly připevněny jaderné pumy.

Stačilo jediné nedorozumění, chybný odhad situace a jaderná mašinerie se dala do pohybu.

V Kremlu spali na tři směny

Generál Varfolomej Korobušin, tehdejší náčelník štábu strategických raketových sil, označil počátek osmdesátých let minulého století za období příprav na válku. Členové Ústředního výboru komunistické strany tehdy prý spali na tři směny, aby byli kdykoli připraveni na útok Američanů a NATO.

Během cvičení Able Archer byli všichni ve stavu panického napětí.

Manévry se uskutečnily ve vyhrocené době následující poté, co americký prezident Ronald Reagan označil Sovětský svaz za „říši zla” a vyhlásil program „hvězdných válek“. A jen několik týdnů před jejich začátkem Sověti sestřelili jihokorejský civilní boeing s 269 lidmi na palubě, který patrně pokládali za špionážní letoun.

Sovětské generály v tomto období děsilo zejména rozmístění stovek amerických jaderných raket středního doletu Pershing II v Evropě. Sami přitom měli ve východní Evropě rozmístěny rakety SS-20.

Krátce před cvičením Able Archer řekl sovětský generální tajemník Jurij Andropov americkému velvyslanci v Moskvě Averellu Harrimanovi, že „obě země se blíží k červené čáře a jediný špatný odhad může spustit jadernou válku“.

K ní patrně bylo blízko od 7. do 11. listopadu 1983, kdy cvičení vrcholilo.

Jsme na tom líp?

Analytici i historikové se liší v hodnocení, jak nebezpečná situace tehdy byla. Podle někdejšího šéfa australské tajné služby Paula Dibba však byl svět blíž jadernému konfliktu než při karibské krizi v roce 1962, v jejímž pozadí bylo rozmístění sovětských raket středního doletu na Kubě.

„Manévry mohly spustit neúmyslnou katastrofu. Jaderné kapacity připravené k okamžitému úderu přitom byly na straně Spojených států a Sovětského svazu řádově vyšší než v době karibské krize v roce 1962,“ upozornil Dibb.

NATO zaznamenalo aktivitu sovětských vojsk, které měly na starost vedení jaderné války. Jejich vážnost si však plně neuvědomovalo.

Oleg Gordievskij, informátor západních tajných služeb CIA a MI6, který přeběhl na Západ, tehdy varoval před panikou v sovětském vedení. A MI6 upozorňovala britskou vládu: „Nemůžeme vyloučit možnost, že přinejmenším někteří sovětští činitelé a důstojníci si chybně vyložili Able Archer jako reálnou hrozbu“. Obdobné varování dostal i Bílý dům.

Dokumenty CIA (zde) také odkazují na další informační zdroj, československého zpravodajského důstojníka s vazbami na sovětskou tajnou službu. KGB. Podle něj byl strach z útoku v Moskvě „hluboce zakořeněný“.

Nakonec jak Reagan, který se s Gordievskim setkal, tak tehdejší britská premiérka Margaret Thatcherová, analýzám uvěřili. Západ se dohodl se Sověty na režimu, jakým budou předávány informace o manévrech.

Dá se na to spolehnout i dnes?