Malba stará 70 tisíc let přepisuje dějiny, dřívější teorie neplatí

Na první pohled působí nenápadně. Vybledlý obrys lidské ruky na stěně vápencové jeskyně, zčásti překrytý mladšími malbami, snadno přehlédnutelný i pro pozorného návštěvníka. Právě takový motiv však dnes mění naše chápání pravěku. V jeskyni Liang Metanduno na indonéském ostrově Muna objevili archeologové skalní umění, které je s velkou pravděpodobností nejstarší na světě. Jeho stáří dosahuje nejméně 67 800 let a nejde jen o další rekord v tabulkách archeologie. Tento otisk ruky otevírá nové otázky o lidské kreativitě, symbolickém myšlení i o cestě, kterou se první lidé dostali až do Austrálie.

Malba vznikla jednoduchým, ale překvapivě působivým způsobem. Pravěký člověk přitiskl ruku ke stěně a kolem ní rozprášil směs červeného okru a vody. Po odtažení ruky zůstal na skále negativní obrys. V tomto případě však autor neskončil u základního gesta. Prsty byly dodatečně upraveny, zúženy a prodlouženy tak, že připomínají drápy. Právě tento detail dává malbě mimořádný význam. Nejde jen o stopu přítomnosti, ale o vědomý zásah, který naznačuje symbolický záměr a schopnost abstraktního uvažování.

Stáří malby vědci určili pomocí analýzy tenkých kalcitových krust, které se vytvořily na jejím povrchu. Tyto minerální vrstvy fungují jako přírodní časová pečeť a umožňují určit minimální možné datum vzniku obrazu. Výsledek překonal dosavadní rekordy a posunul počátky jeskynního umění o tisíce let hlouběji do minulosti. Jeskyně Liang Metanduno navíc nebyla využita jen jednorázově. Lidé se do ní vraceli po desítky tisíc let a vytvářeli zde nové malby ještě dlouho poté, což z ní činí výjimečné svědectví kontinuální kulturní tradice.

Sulawesi jako křižovatka dávných světů

Poloha Sulawesi dává tomuto objevu mimořádný význam. Ostrov leží na severní mořské trase mezi pevninskou Asií a dávným superkontinentem Sahul, který v období nižší hladiny moří spojoval Austrálii, Novou Guineu a Tasmánii. Právě tudy mohli první lidé postupovat na cestě do Austrálie. Dlouhou dobu převládal názor, že Homo sapiens dosáhl Sahulu zhruba před 50 000 lety. Nové důkazy ze Sulawesi však naznačují, že se moderní lidé v této oblasti pohybovali a vytvářeli složité symbolické umění už o téměř dvacet tisíc let dříve.

zdroj: Profimedia.cz

To výrazně posiluje teorii, že severní Austrálie byla osídlena nejméně před 65 000 lety. I když nižší hladina moří umožnila vznik pevninských mostů mezi některými ostrovy, lidé museli stále překonávat otevřené moře a postupovat regionem formou ostrovních přesunů. Skalní umění na Sulawesi tak nepřímo dokládá nejen přítomnost lidí, ale i jejich technické schopnosti, orientaci v krajině a odvahu vydávat se do neznáma.

Objev na Muna navazuje na celou sérii nálezů z posledního desetiletí. Na Sulawesi byly již dříve objeveny otisky rukou a zvířecí postavy staré kolem 40 000 let, lovecké scény i narativní výjevy zobrazující lidi a zvířata. Každý z těchto objevů postupně rozbíjel starou představu, že umění a abstraktní myšlení vznikly náhle v Evropě během doby ledové. Dnes je stále zřejmější, že symbolické chování bylo hluboce zakořeněné v lidské kultuře dávno před příchodem Homo sapiens do Evropy.

Kdo byl autorem nejstaršího obrazu

Otázka autorství však zůstává otevřená. Někteří badatelé upozorňují, že nelze s naprostou jistotou vyloučit ani jiné lidské druhy. Ve Španělsku byly nalezeny okrové značky a otisky rukou staré přes 64 000 let, které jsou připisovány neandertálcům, a v Asii se pohybovali také denisované, o nichž stále víme jen velmi málo. Kritici upozorňují, že špičaté prsty mohly vzniknout i náhodným pohybem ruky při malování. Jiní naopak vidí v úpravách jasný záměr a důkaz symbolického myšlení, které je pro moderní lidi typické.

Ať už byl autorem kdokoli, význam tohoto otisku ruky je nepopiratelný. Nejde jen o nejstarší známé skalní umění, ale o intimní zprávu z hluboké minulosti. Je to tiché svědectví o tom, že už před téměř sedmdesáti tisíci lety lidé nejen přežívali, ale také přemýšleli, tvořili a hledali způsoby, jak zanechat stopu svého bytí.

Na stěně jeskyně Liang Metanduno se tak setkává minulost s přítomností. Jediná ruka, dávno pryč, nám připomíná, že lidská potřeba vyjadřovat se, sdílet významy a tvořit symboly je starší, než jsme si kdy dokázali představit. A možná právě v těchto nenápadných obrysech, skrytých ve stínu tropických jeskyní, leží skutečný počátek lidského příběhu.