Pokud Macron skutečně uspěje, stane se v jeho druhém a posledním funkčním období Evropská unie významnou geopolitickou mocností, která se vyrovná Číně a USA. Cíl utvořit evropskou supervelmoc se může zdát vzdálený, dokonce iluzorní. Okolnosti se ale sešly tak, že Macron má největší šanci tuto vizi prosadit.

Francie a Evropa

Ve svém prvním volebním období Macron stál ve stínu německé kancléřky Angely Merkelové. Ta ale z čela Německa odešla a její nástupce Olaf Scholz postrádá charisma a jeho rozjezd ve funkci je nejistý. Macron se nyní s vyšší prestiží, kterou mu poskytlo znovuzvolení, bude snažit EU dodat nové nápady i dynamiku.

Zdá se, že nedávné události potvrzují mnohé z argumentů o hlubší evropské integraci, které francouzský prezident dříve přednesl. Pandemie covidu-19 konečně přesvědčila EU, aby se společně zadlužila - což Macron navzdory německé skepsi dlouho prosazoval.

Navázání na tento úspěch by uvolnilo nové finance pro další společné evropské projekty a posílilo globální roli eura.

Válka na Ukrajině také vedla k příslibům zvýšení výdajů na obranu v celé Evropě, zejména v Německu. Jestli chce Evropa dosáhnout „strategické autonomie“ na Spojených státech, jak se Macron dlouhodobě zasazuje, vyšší vojenské výdaje jsou nezbytné.

Do karet argumentům pro evropskou soběstačnost nahrává i pravděpodobnost, že se do Bílého domu v roce 2024 vrátí Donald Trump. Nejednoho Evropana děsí představa, jak by USA pod Trumpovým vedením zvládaly Rusko.

Emmanuel Macron’s election victory over Marine Le Pen in charts https://t.co/M5OJsps9kh

— Financial Times (@FT) April 25, 2022

Macronova vize Francie byla vždy neoddělitelná od jeho vize Evropy. Po obou volebních vítězstvích, ať už v neděli večer nebo v roce 2017, vystoupil na pódium za zvuků unijní hymny - Ódy na radost od Ludwiga van Beethovena.

Francouzský prezident má zároveň v Evropě několik silných spojenců. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová sdílí jeho touhu po „geopolitické“ Evropě. Dobrý vztah má také s italským premiérem Mariem Draghim, který se stejně jako Macron živil jako investiční bankéř. Francouzský lídr si rozumí i s řeckým ministerským předsedou Kyriakosem Mitsotakisem. Francie a Řecko nedávno podepsaly dohodu o obraně, která odráží jejich společné obavy z Turecka.

Macronovy schopnosti

Uskutečnění Macronovy vize ale stále brání velké překážky. Francouzský prezident totiž umí být okouzlující a brilantní, ale i arogantní a nepříjemný.

Macron se umí rychle urazit i urážky rozdávat. Jeho první období v čele Francie poznamenaly plamenné diplomatické hádky. Během nedávné volební kampaně označil polského premiéra Mateusze Morawieckého za „krajně pravicového antisemitu“. Je velmi neobvyklé, aby se vedoucí představitelé EU takto napadali a vyvolává to vážné pochybnosti o Macronově schopnosti sjednotit evropskou sedmadvacítku.

Vyhrocené jsou rovněž vztahy francouzského státníka s některými spojenci mimo EU. Francie loni (velmi krátce) stáhla své velvyslance z USA a Austrálie kvůli tajnému podpisu bezpečnostního paktu AUKUS, který pro Francii znamenal ztrátu významného zbrojního obchodu. A Londýn vnímá Macrona jako nejmíň přátelského evropského lídra.

V kontrastu s těmito občas napjatými vztahy se spojeneckými zeměmi Macron zahájil nepovedenou ofenzivu šarmu, jejíž cílem bylo vybudovat vztahy s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. V letech před ruskou invazí na Ukrajinu se Francie neúspěšně a jednostranně snažila o sblížení s Moskvou. Macronova snaha udržet otevřenou komunikaci s Putinem - před začátkem války i nyní - se setkala s hlasitou kritikou a nedůvěrou ze strany středoevropských států. 

This is Macron’s chance to shape Europe’s future https://t.co/1EvQH5ossz

— Financial Times (@FT) April 25, 2022

Právě tyto rozpory v zásadní otázce Ruska a Ukrajiny nyní představují největší překážku Macronovy evropské vize. Velká část severní a střední Evropy vnímá Francii jako vůči USA instinktivně nepřátelskou zemi, která se zároveň příliš horlivě snaží o případné usmíření s Ruskem, než aby byla pro Evropu spolehlivým strategickým vůdcem.

Ben Judah z washingtonského nevládního institutu Atlantic Council tvrdí, že kvůli válce na Ukrajině je nyní mnoho zemí EU z hlediska evropské bezpečnosti „více než kdy jindy ochotno udržet ve hře Británii a USA“. Proto se obávají francouzských slov o „strategické autonomii“ EU. Obnovený význam NATO signalizuje nový zájem Finska a Švédska (oba členské státy EU) o vstup do aliance.

Macron má velkou příležitost v příštích pěti letech „vybudovat Evropu“. Úspěch však může vyžadovat víc než jen genialitu a energii. Bude vyžadovat také vlastnosti, kterými francouzský prezident neproslul - trpělivost a empatii.