Když po pádu komunismu šly ve východním bloku k zemi sochy bolševických potentátů, jedna z nich mohla být v klidu: Stojí dodnes a asi ještě dlouho stát bude. Vladimír Iljič Lenin hledí z antarktického ledu k Moskvě už 62 let.

Jako jižní pól nedostupnosti se označuje bod v Antarktidě, který leží v největší vzdálenosti od celého pobřeží tohoto kontinentu. Je ve výšce přes 3700 metrů nad mořem a stovky kilometrů od jižního pólu. Jde o vůbec nejobtížněji dosažitelné místo na Zemi. Teplota zde nestoupá nad mínus 50 stupňů Celsia, ale většinou tu je tak sedmdesát pod nulou.

Konvoji osmnácti sovětských polárníků s těžkou technikou vedených Jevgenijem Tolstikovem se v prosinci 1958 podařilo k tomuto bodu proniknout a zřídit zde malou stanici z prefabrikovaných domků. Na střeše umístili bystu komunistického vůdce Vladimíra Iljiče Lenina, kterého v rámci propagandy natočili tak, aby hleděl směrem k Moskvě. Polární výprava měla zásoby jídla a paliva na půl roku, ale vydržela zde pouhých dvanáct dnů.

Leninova bysta stála na střeše sovětské stanice | zdroj: www.youtube.com

Americká expedice v roce 1965 natočila Lenina směrem na Západ, o dva roky později jej ale další sovětská výprava znovu obrátila k Moskvě. Od té doby se mnohé změnilo, padl Sovětský svaz a většina Leninových soch a byst, které se za sovětských časů vyráběly v masovém měřítku, se začala strhávat a likvidovat.

Poprvé bez použití těžké techniky dorazil na jižní pól nedostupnosti v lednu 2007 britsko-kanadský tým polárníků, kteří zjistili, že sovětská stanice je dávno celá pod sněhem a ledem. Nemohli se tedy zapsat ani do návštěvní knihy, kterou tu Sověti v roce 1958 zanechali, nicméně Lenin kouká z ledu pořád. A že je bysta stále na svém místě, zjistila i zatím poslední expedice v roce 2011.

Třebaže se poloha pólu nedostupnosti může měnit, Lenin zůstává pevným bodem pro další expedice. Bysta bolševického vůdce tu stojí už téměř 62 let, čili prakticky po dobu jednoho lidského života - navíc v místě, kde lidská bytost dlouho přežít nemůže.