Lenin žil, Lenin žije a Lenin bude žít. Větru, dešti, mrazu ledu i sněhu navzdory.

Romantické snímky polárníků mířících na saních nebo lyžích k severní točně budou definitivně patřit do 'roztáté' historie. Pól se ocitne pod vodou.

Rozbory vrtů u pobřeží Antarktidy odhalily pozůstatky po deštném pralese, který se rozkládal v polární oblasti před 90 miliony let. Jednou se tam může vrátit...

Všechno v přírodě má svůj význam a ani poněkud zvláštní zbarvení tučňáků není jen tak. Poskytuje těmto roztomilým ptákům ochranu a pomáhá jim přežít v drsném prostředí.

Pokud byste na mapě měli najít oblast nejhustěji posetou vulkány, možná byste ukázali na západní pobřeží USA, Japonsko anebo (donedávna nejsprávněji) Východoafrický rift, jehož vrcholem je hora Kilimandžáro. Nový objev 91 sopek ukrytých pod antarktickým ledovým příkrovem však prvenství zřejmě přesouvá až na jižní pól.

Není tomu tak dávno, co vědecké týmy světových mocností – Spojených států, Velké Británie, Ruska, ale třeba také Japonska – závodily o první navrtání tajemných podledovcových jezer ve věčně zmrzlé Antarktidě. Srovnatelné útvary se nikde jinde na světě nevyskytují. Kontinentální ledovcový štít se v dnešní době nachází kromě Antarktidy už jen v Grónsku, tam jsou ale podložní nádrže periodicky propojené s povrchem. Antarktická podledovcová jezera oproti tomu mohou být odříznutá pod kilometry ledu až miliony let.

Není složité si domyslet, kde přišly antarktické Krvavé vodopády ke svému strašidelnému jménu. Složitější ale bylo zjistit, odkud se jejich charakteristická barva bere. Původně byly podezřívány červené řasy, ale „viníkem“ je nakonec staré dobré železo.

Hledání života na dalších planetách sluneční soustavy a tedy v prostředí životu nepříliš nakloněném je zrcadleno odhalováním jeho tuhých kořínků tady na Zemi. Že Antarktida není jen velká zmrzlá placka, to už dávno víme, ale přesto nám opět dokázala, že život toho vydrží daleko víc, než předpokládáme.