Ne že by o vhodné kandidáty byla nouze. Jako jednoho za všechny jmenujme například Milana Kunderu. Problém je spíš v tom, že prestiž Švédské akademie dostala na frak do té míry, že by udílení ceny připomínalo asi spíš frašku. Akademie tedy vyhlášení ceny za letošek o rok odložila a napřesrok by měla předat ceny dvě.

Reputace švédských akademiků je v tahu

Je ovšem otázka, zda se do té doby podaří napravit reputaci této instituce, kterou v posledních měsících a týdnech poznamenaly aféry se sexuálním obtěžováním, korupcí a vyžvaněním jmen laureátů. Kvůli tomu už akademii opustilo několik členů, takže byla v podstatě neusnášeníschopná. Do věci se už musel vložit i sám pan král.

Jedna z členek akademie Katarina Frostensonová je totiž provdána za jistého Jeana-Claudea Arnaulta, jehož chování je – mírně řečeno – problematické. Nejen že neumí držet jazyk za zuby a od roku 1996 předem vyzrazoval jméno laureáta, ale navíc si zřejmě ve svých 71 letech i rád sáhne, protože jej 18 žen v rámci kampaně #MeToo na konci loňského roku obvinilo ze sexuálního obtěžování. Podle médií si dokonce dovolil hamtat i na korunní princeznu Viktorii, a to přímo v prostorách akademie.

To ale stále ještě nebylo všechno. Švédská akademie, založená v roce 1786, rozhoduje nejen o držitelích Nobelovy ceny za literaturu, ale každoročně rozděluje také asi tři miliony dolarů v podobě stipendií. A v minulosti finančně podporovala stockholmské soukromé kulturní centrum Forum, které vede právě Arnault s Frostensonovou. A pokud tohle není střet zájmů jako hrom, tak už asi nic.

Arnault sice veškerá obvinění odmítá, nicméně Frostensonová již na svou funkci ve Švédské akademii rezignovala. Kvůli ztrátě důvěry a kritice, jak se akademie ke skandálu postavila a jak ho řešila, odešla (nedobrovolně) i šéfka instituce Sara Daniusová. Skončili i čtyři další členové - Klas Östergren, Kjell Espmark, Peter Englund a Sara Stridsbergová. Další dvě členky akademie - Kerstin Ekmanová a Lotta Lotassová - jsou již delší dobu neaktivní.

Šéfka Švédské akademie Sara Daniusová rezignovala na funkci | zdroj: Profimedia

Nikdo z 18 členů akademie oficiálně rezignovat nemůže, protože všichni zastávají své funkce doživotně. Mohou se jen přestat účastnit chodu instituce, jejich místa ale nelze obsadit novými členy. Ta by tak teoreticky měla až do jejich smrti zůstat neobsazena. Ve stanovách je ale formulace natolik nejasná, že švédský král Carl XVI. Gustaf ohlásil jejich úpravu tak, aby z akademie bylo napříště možné odejít. Ponechme teď stranou, že i pan král kdysi neváhal prohnat kdejakou sukni.

Literatuře a politice (a fotbalu) přece rozumí každý

Po Nobelově ceně za mír je ta za literaturu asi nejkontroverznější. Fyzice, chemii, medicíně nebo ekonomice totiž rozumí málokdo, ale rozeznat mír od války zvládne každý a číst umí také kdekdo. A proto do toho také kdekdo kafrá.

Nobelův výbor to proto v minulosti často pořádně schytal, že ignoroval význačné autory a naopak vyznamenával ty nepříliš známé. Někteří spisovatelé cenu navíc odmítli nebo nepřevzali.

Z velkých jmen světové literatury Nobelovku nedostali například James Joyce, Jorge Luís Borges, Karel Čapek, Marcel Proust, Graham Greene, Vladimir Nabokov, Salman Rushdie nebo Arthur Miller.

V roce 1974 naopak cenu získali švédští autoři Eyvind Johnson a Harry Martinson, kteří byli členy Švédské akademie a ve světě je nikdo neznal. V roce 1997 se stal laureátem italský performer a dramatik Dario Fo, který byl vnímán spíše jako divadelní umělec, a v roce 2010 peruánský romanopisec a esejista Mario Vargas Llosa, který se soustředil mnohem víc na politiku než na literaturu. Když v roce 2004 cenu získala rakouská spisovatelka Elfriede Jelineková, rezignoval na protest i člen akademie Knut Ahnlund se slovy, že výběr pověsti ceny "nenapravitelně uškodil". Sporné bylo i udělení ceny zpěvákovi Bobu Dylanovi v roce 2016 nebo rok předtím běloruské novinářce Světlaně Alexijevičové. Jejich zásluhy jim samozřejmě nikdo neupírá, ale těžko lze tvrdit, že by z jejich pera vzešlo nějaké bůhvíjak převratné literární dílo.

Od roku 1901, kdy bylo ocenění uděleno poprvé, nebyla cena vyhlášena v letech 1914, 1918 a 1940 až 1943 a v roce 1935, kdy se nenašel nikdo, kdo by si ji zasloužil.

Správné rozhodnutí – ale co bude dál?

"Považujeme za nutné věnovat čas obnově důvěry veřejnosti v akademii, než bude vyhlášen další laureát," vysvětlil rozhodnutí Švédské akademie neudělit letos cenu její dočasný šéf Anders Olsson v prohlášení a připomněl, že předání ceny bylo pětkrát odloženo již v minulosti.

Neudělit letos cenu bylo vzhledem k situaci nevyhnutelné rozhodnutí. Přesto si akademie i nadále zjevně myslí, že má morální právo vybírat "nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru", jak napsal Alfred Nobel ve své závěti. Jediný rozdíl tedy bude v tom, že svůj verdikt zkrátka oznámí až příští podzim, kdy snad získá zpět důvěru a doplní pár chybějících členů. Skandál ale teprve začal a ještě dlouho bude středem pozornosti nejen švédské veřejnosti. Kdy v minulosti se stalo, aby před sídlem akademie na stockholmském náměstí Stortorget protestovaly stovky lidí? Zbavit se nálepky zpovykané a nafoukané intelektuální elity potrvá akademii ještě hodně dlouho.

Členka akademie Kristina Lugnová před posledním krizovým zasedáním prohlásila, že pokud se nepodaří Nobelovu cenu za literaturu udělit, měli by se vyměnit všichni členové. A to by asi opravdu bylo nejlepší řešení.

Anebo je situace daleko vážnější a končí éra prestižních a víceméně nenapadnutelných kulturních institucí? Kontroverze kolem udílení cen tu samozřejmě byly vždy, hlavně když se do umění začala míchat politika. Rozhodnutí z posledních let nicméně dokazují, že akademie prochází vedle morální i těžkou intelektuální krizí a v podstatě bezradně tápe.

Už před řadou let se ozývaly návrhy, aby se Nobelova cena za literaturu změnila na něco na způsob Nobelovy ceny za kulturu a aby se udělovala například i za umělecky hodnotné filmy. Rozbimbali snad teď akademici umíráček nejprestižnější literární ceně na světě? Anebo se na průšvihy brzy zapomene, všechno se srovná a zase budeme napjatě čekat na začátek října, abychom se dověděli jméno slavného laureáta, které většina lidstva do té doby v životě neslyšela?