Běloruska, která zachytila 'utrpení naší doby', získala Nobelovu cenu za literaturu
8. 10. 2015 – 22:06 | Zpravodajství | art
Běloruska Světlana Alexijevičová se zařadila mezi vybranou společnost nositelů Nobelovy ceny za literaturu. Minsk přesto nadšením nepřekypuje, byť prezident Alexandr Lukašenko nakonec přece jen pogratuloval laureátce.
"Naše země je bohatá na talenty a jsme přesvědčeni, že cena pro Světlanu Alexijevičovou není posledním vysokým mezinárodním oceněním za vynikající výsledky Bělorusů v oblasti vědy, literatury, lékařství a dalších sférách," uvedlo běloruské běloruské ministerstvo zahraničí. Cena prý vejde do dějin jako příspěvek k rozvoji běloruského národa, společnosti a státu.
Alexijevičová nečekala, že gratulace přijdou i z Lukašenkovy strany. Prezident, jehož režim otevřeně kritizuje, nakonec ale překvapil.
"Vaše umění nenechalo lhostejnými nejen Bělorusy, ale i čtenáře v mnoha zemích světa," uvedl prezident v blahopřání a dodal, že se z úspěchu spisovatelky "upřímně raduje".
O skutečné upřímnosti by však mohla Alexijevová silně pochybovat. "Státní moc se tváří, že neexistuju, v Bělorusku mě netisknou, neukazují v televizi," prohlásila spisovatelka na tiskové konferenci, svolané do Minska krátce po zprávě ze Stockholmu.
V nedělních prezidentských volbách podle svých slov hlasovat nebude. "Vždyť víme, kdo vyhraje, odhaduju, že dostane 76 procent hlasů," komentovala to Alexijevičová.
Radost z udělení Nobelovy ceny pravděpodobně nemá ani ruské vedení. Alexijevičová totiž dnes na tiskové konferenci zopakovala svůj kritický názor na vývoj ukrajinské krize a postup Moskvy označila za okupační. Mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov v reakci na to uvedl, že spisovatelka nemá dost informací, aby situaci v Donbasu mohla hodnotit. Peskov zvlášť zdůraznil, že tlumočí názor Vladimira Putina.
Oceněná spisovatelka, v běloruském originálu Svjatlana Aleksijevičová, se narodila v ukrajinském Ivano-Frankivsku běloruskému otci a ukrajinské matce. Z Běloruska, kde žije, musela kvůli pronásledování autoritářským Lukašenkovým režimem v roce 2000 emigrovat a žila v Itálii, Francii a Německu. Teprve po 11 letech se do Minsku vrátila.