Dva amatérští archeologové v lednu našli jednu stříbrnou minci poblíž vesnice Schaprode na ostrově Rujána. Profesionální archeologové pak minulý týden objevili celý poklad. Jde o více než tisíc let staré prsteny, perly, náramky, ozdobné jehly či náhrdelníky, několik stovek částečně poškozených mincí a Thórovo kladivo. Nález se spojuje s dobou legendárního dánského krále Haralda I., zvaného Modrozub.

Jde o největší jednotlivý nález mincí z doby Modrozuba v oblasti jižního Baltu, podobně velké nálezy dosud pocházely pouze z Dánska.

Amatérský archeolog René Schön a třináctiletý Luca Malaschnitschenko lokalitu prohledávali s pomocí detektoru kovů, když druhý z nich našel kousek kovu, o němž se zprvu domníval, že jde jen o odpadek z hliníku. Když předmět očistili, pochopili, že jde o něco mnohem cennějšího. O svém objevu museli mlčet, aby dali profesionálům čas s plánováním, a byli přizváni k účasti na dalších vykopávkách.

Harald Modrozub udělal z Dánska křesťanskou zemi

Zhruba stovka z asi 600 mincí pochází podle expertů právě z doby panování Haralda Modrozuba. Ten sjednotil ve druhé polovině 10. století Dánsko, kolem roku 950 přijal křesťanství a založil několik biskupství. Dobytá území v Dánsku si pojistil četnými pevnostmi, stavěl kostely a mosty a zapojil zemi do globální obchodní sítě.

Harald (910-986) byl zkrátka komunikační génius. Podobně jako všichni vikinští náčelníci toužící po moci ovládal "networking", jak by se dnes moderně řeklo. Hostil své muže ve velké hale, kde tekla proudem medovina a kde byly orgie na denním pořádku. Dokázal se jim královsky odměnit, rozdával hodnotné dary a poskytoval bohatou kořist, takže věrně stáli po jeho boku v dobrém i ve zlém.

Díky svému loďstvu spojoval Balt s Atlantikem a dobyl velká území. Vládl oblasti dnešního Dánska, severního Německa, jižního Švédska a části Norska. Díky křesťanství navázal kontakt s vládci střední i západní Evropy a použil církve k upevnění moci. A také věděl, jak se učinit historicky nesmrtelným. V dánském Jellingu po sobě zanechal monumentální runový kámen, na němž mimo jiné hrdě hlásí: "Harald, který si podmanil celé Dánsko i Norsko a udělal z Dánů křesťany."

Dimenzi jeho aktivit dokládá původ mincí nalezených v Schaprode. Sahá od Anglie až po Orient. Nejstarší nalezená mince je damašský dirham z roku 714. Podle expertů byl poklad zakopán v osmdesátých letech desátého století.

Nesmrtelný díky Bluetooth

V případě té části nalezených mincí, které jednoznačně pocházejí z doby krále Modrozuba, jde o brakteáty. Ceněné dary, jimiž vládce odměňoval loajalitu svých nejbližších, z nich nedělalo ani tak množství stříbra (které bylo beztak nepatrné), jako spíš jejich nízký emisní náklad. A zároveň obsahovaly důležité poselství: Kříž, který na nich byl vyražený, měl svému držiteli připomínat, že křesťanství od této chvíle tvoří základ dánského království. Nález je významný právě v tom, že potvrzuje domněnky historiků.

Existuje několik teorií, proč se Haraldovi říkalo právě Modrozub (staronordicky Haraldr blátonn, dánsky Harald Blatand), i když toto přízvisko mu daly pravděpodobně až pozdější generace. Za jeho doby by si mu tak asi těžko někdo troufl říkat.

A ještě pozdější generace pak slavného krále učinily vpravdě nesmrtelným. Anglická verze Haraldova přízviska – Bluetooth – dala v roce 1997 název technologii pro bezdrátový přenos dat. Jejího vynálezce Jima Kardacha ze společnosti Intel totiž při četbě knihy Rudý Orm od Franse Gunnara Bengtssona fascinovala Modrozubova schopnost komunikace a i to, jak sjednotil Dánsko, což se mu pro tuto technologii zdálo příznačné. A aby toho nebylo málo, vytvořily královy iniciály HB i známé logo Bluetooth: Jde o vázané runy Hagalaz a Berkana.

zdroj: Profimedia