Musíme si popravdě říct, že koronavirus může být nejhorší pandemií od španělské chřipky. Pokud dojde na nejhorší reálné scénáře. K těm jsme se zatím nedostali. Namísto toho se z téměř pětapadesáti tisíc uzavřených případů onemocnění přes jednapadesát tisíc lidí zotavilo a tři tisíce zemřelo. Na obyčejnou chřipku jen za minulý rok zemřelo podle odhadů Centra pro kontrolu a prevenci nemocí minimálně čtrnáct tisíc nemocných. Tu samou chřipku, kterou každoročně onemocní snad každý z nás.

V autech, do kterých ládují zmobilizovaní občané své zásoby na konec světa, zemře ročně okolo 1,25 milionu účastníků provozu. Denně ze silnic černá auta pohřebních ústavů odvezou přibližně 3 287 těl. Denně tak oceloví koně ukončí předčasně stejné množství životů jako virus za celou dobu své dosavadní působnosti.

A zatímco se na poličkách evropských domácností kupí pytle s moukou a sklepy praskají trvanlivými konzervami, vyhladoví na planetě Zemi celý tisíc lidských tvorů. Nepravděpodobně vysoké číslo? Máte pravdu, je to jeden tisíc každou hodinu, pětadvacet tisíc každý den a 9,1 milionu ročně – podle odhadů Organizace pro výživu a zemědělství.

Mezitím je Arktida o osmnáct až osmadvacet stupňů Celsia teplejší než za poslední tři miliony let. Oxid uhličitý v atmosféře roste, živočišných druhů ubývá, rostliny mizí, vody zanášejí škodlivé látky způsobené těžbou a čistý vzduch přestává být samozřejmostí. Snad každý nádech ve velkoměstě zanáší naše plíce, stejně jako výfuky aut a komíny továren. Jenže klimatickou krizi nechytíme, neumřeme na ni hned. Tak proč panikařit kvůli problémům našich budoucích já?

Čistší ovzduší a chudší boháči

Epidemii koronaviru můžeme vnímat také jako globální sociologický ukazatel. Mainstreamová média přispívají ke kolektivní panice. Lidé s nimi hru hrají. Mnozí se pohoršují nad zjednodušeným přemýšlením svých spoluobčanů – symbolem se stal muž s košíkem naplněným moukou s plynovou maskou přes obličej.

Korona-sociologický experiment však v důsledku přináší pozitivní sdělení o stavu naší společnosti. Pokud masová medializace jakékoliv hrozby může vést k očekávání krizových scénářů a maximální opatrnosti, máme z půlky vyhráno. Teď stačí zaměřit objektivy tím správným směrem: nejen na malé viry poletující ve vzduchu, ale i na všechny a všechno, co tento vzduch vytváří a dýchá, a v neposlední řadě na vzduch samotný.

Už nyní se však svět překvapivě mění k lepšímu. Čína v roce 2018 vyprodukovala nejvíce emisí ze všech zemí světa, více než celou čtvrtinu celkového množství. Nyní se díky ochranným opatřením proti koronaviru, uzavírání továren, omezenému přesunu obyvatel a dalším postupům ovzduší nad epicentrem koronaviru Wu-Chanem zlepšilo o 10-30 procent.

Co se týče životního prostředí, dostává se Čína do čísel, která by nám ještě před epidemií každý vyvrátil, popřel, řekl, že to není možné. Pokud bychom tak výrazně omezili průmysl, svět by se přece přestal točit! O zhruba dva měsíce po zavedení regulací nemáme o nic horší život, nejsme o nic chudší.

Nemá cenu si lhát do kapsy, epidemie viru světovou ekonomiku přece jen ovlivňuje. Jmění nejbohatších lidí světa kleslo kvůli šíření koronaviru během pouhého jednoho týdne o 444 miliard dolarů. A kým jsou myšleny nejbohatší osoby světa? V první řadě tři muži, kteří během onoho jediného týdne přišli o 30 miliard dolarů: Bill Gates stojící za Microsoftem, Jeff Bezos vládnoucí Amazonu, a Bernard Arnault, vlastník řady firem, včetně výrobny koženého zboží pro firmu Louis Vuitton. Pokud to takhle půjde dál – a miliardáři přijdou o peníze, jejichž úbytku si vůbec povšimnou – chudáci pánové nebudou mít za chvíli ani pětník na další vykořisťování svých zaměstnanců, stahování zvířat z kůže nebo nedovolené špiclování svých zákazníků.

Z čeho mít skutečně strach

Samozřejmě, koronavirus je problém, který není radno podceňovat, je třeba mu věnovat dávku pozornosti, informovanosti i opatrnosti. Stejně tak si náš zájem a činorodost zaslouží problémy hladovění, globální klimatické krize, chudoby, násilí, vražd, rasismu a další desítky témat.

V globalizovaném světě se můžeme nakazit stejně dobře koronavirem jako nenávistí a lhostejností. Ani jednomu není dobré propadat, je třeba se bránit. Zatímco na nový vir bude lék možná už v květnu, vytrácející se lidskost vakcínou nevyléčíme, požáry v Amazonii a Austrálii neuhasíme, vymírající druhy nepřivedeme zpět k životu. Proto je třeba se ptát, z čeho bychom měli mít skutečně strach.