Kocour, který nenosí domů myši. Jeho záliba vás pobaví!

Většina majitelů koček se děsí, že jim jejich mazlíček jednou přinese domů mrtvou myš nebo ptáka. Ale v poklidné čtvrti Mairangi Bay v Aucklandu řeší úplně jiný problém. Tamní domácnost se stala základnou pro zločineckou kariéru kocoura jménem Leo – nebo, jak mu dnes říkají sousedé, Leonardo da Pinchy. Teprve patnáctiměsíční kocour si získal místní slávu nikoliv roztomilým předením nebo akrobacií na škrabadle, ale důsledným pleněním prádelních šňůr i ložnic. Leo se totiž zhlédl v kradení prádla. A ne ledajakého – mezi jeho oblíbené kousky patří hedvábné trenýrky, silné pracovní ponožky (nejlépe i se skřipci) a v jednom obzvlášť trapném případě také zcela nový kašmírový svetr za 300 novozélandských dolarů, tedy asi 4 200 korun.

„Dcera mi volala do práce a říkala: ‚Je to špatné, fakt špatné, tohle je to nejhorší, co kdy přinesl,‘“ vzpomíná jeho majitelka Helen North. „A měla pravdu – ten svetr byl nádherný. Chvilku jsem si říkala: ‚Hmm, mohla bych si ho nechat?‘ Ale nemohla jsem.“

North se místo toho obrátila na sousedskou skupinu na WhatsAppu a snažila se navracet věci původním majitelům. Její oblíbená zpráva: „Nejsou tohle vaše spoďáry?“

zdroj: Profimedia.cz

Zloděj s jemným čumákem

Jenže Leo se nehodlal zastavit. Ponožky, kalhotky, dětské oblečení, a dokonce i pětimetrový plyšový had. Jeden rekordní den donesl domů devět kusů oblečení – dost na to, aby si z toho člověk poskládal celý outfit, pokud by mu nevadila směs kojeneckého body, pánských trenýrek a dětského dresu.

„Dnes ráno přinesl svetr v 8:10,“ kroutí hlavou North. „A to obchody ještě ani nebyly otevřené.“

S tím, jak se doma hromadily desítky kusů oblečení bez majitele, rozhodla se North rozšířit pátrání po Leových „obětech“ i na Facebook. Zveřejnila fotky, omluvu a adresu. A lidé se skutečně začali ozývat – třeba žena, která poznala své růžovo-fialové kalhotky, nebo chlapec, kterému Leonardo donesl zpět jeho oblíbený sportovní dres s vytištěným jménem na zádech.

K žádnému sousedskému hněvu ale nedošlo. Naopak. „Všichni si myslí, že je úžasný,“ říká North. „Někteří jsou dokonce zklamaní, že jim ještě nic neukradl.“ Výjimkou je jen jedna žena alergická na kočky, která teď raději suší prádlo doma. Helen North se samozřejmě snažila Leovu posedlost zkrotit – zkoušela ho držet doma, nabízela mu oblečení přímo v bytě, aby si „kradl“ jen tam. Nic nezabralo. „Chce jen věci, které mít nemá,“ konstatuje. Online rada, že by mu mohl pomoci kočičí kamarád, ji nenadchla. „Ještě by ho to naučil taky.“

Leova zlodějská kariéra začala před rokem, když poprvé směl ven. Od té doby jede naplno. Jeho rodina doufá, že jde jen o pubertální fázi. „Doufám, že z toho vyroste, protože tohle dělat patnáct let fakt nechci. Je s tím strašně moc papírování.“

A tak zatímco se v Mairangi Bay dál věší prádlo na šňůry, Leonardo da Pinchy zůstává na svobodě. A čtvrť si pomalu zvyká, že jejich nejzáhadnější zloděj je jen kočka s poněkud neobvyklým vkusem.