Britští premiéři (premiérky) byli až na výjimky osobnosti s dobrou pověstí, uměřeným vystupováním, uspořádaným rodinným zázemím, špičkovým vzděláním a excelentní oxfordskou angličtinou. To vše patřilo k ostrovní tradici podobně jako čaj o páté.

Teď se kus téhle westminsterské tradice bortí. Do premiérského sídla na jedné z nejznámějších adres světa – Downing Street č. 10 – ve středu nastoupil Boris Johnson, blondýn s nevalnou pověstí, vznětlivý a neomalený tlučhuba, lhář se sklony k šaškovství a neuspořádanými rodinnými vztahy.

Pravda, také on má prestižní školy – Eton a samosebou Oxford. Jeho angličtina je perfektní a řečník je Boris obratný. Jinak ho ale mnozí Britové označují přívlastkem 'crazy', tedy šílený či bláznivý.

Brexit jako víra

Nahlíženo z kontinentální Evropy, leckoho napadne otázka, jak je možné, že tak excentrickou figuru, jakou je Boris Johnson, si vybere za vůdce právě strana, která se označuje jako konzervativní, tedy ta, která konzervuje (uchovává tradice).

Srozumitelně to už v květnu, dva měsíce před volbami šéfa strany, vysvětlil velezkušený a ctěný konzervativec Ken Clarke, ministr ve třech konzervativních vládách. "Brexiteři usilují o to, aby se strana sjednotila za kandidátem, který se bude nejvíc podobat (vůdci Strany pro brexit a vítězi evropských voleb v Británii) Nigelu Farageovi," řekl Clarke deníku Daily Express.

Johnson, stejně jako Farage, patří do kategorie, kterou brexiteři nazývají 'true believer', tedy ten, kdo věří v brexit. Je pokládán za protipól nerozhodné a tápající Theresy Mayové.

"Můžeme na konci října odejít a rozhodně známe postup, jak to udělat. Co teď potřebujeme, je vůle a rozhodnost," napsal nedávno na twitteru.

Svou kampaň na předsedu vedl Boris se slibem, že Británie opustí společenstvo bruselského prstenu k 31. říjnu. Jedno, zda s rozvodovou dohodou, anebo bez ní. A pokud monarchie odejde bez ní, nový premiér dodatečně uzavře s unií dohodu o volném obchodu, a tím se zbaví sporných částí dokumentu, který vyjednala Mayová.

Jak prosté, milý Watsone!

Kampaň, lži a video

Boris Johnson a Nigel Farage byli nejvýraznější tváře probrexitového tábora v kampani k referendu o členství Británie v Evropské unii před třemi lety. Takže je vlastně logické, že jeden z nich teď dostal brexit na starost.

Boris vedl kampaň energicky a účinně. Až na jednu maličkost – lhal v ní.

Klíčovou tezí jeho referendové agitky, kterou vydržel opakovat několik týdnů, byl slogan "posíláme Bruselu 350 milionů liber týdně, dejme je radši na NHS (státní zdravotní pojišťovnu)". Ve skutečnosti však unie stojí Británii něco přes 260 milionů liber, což potvrdil statistický úřad.

Budiž, řekněme tomu eufemisticky nepřesnost. Boris za ni byl po zásluze potrestán – křeslem ministra zahraničí ve vládě Jejího Veličenstva Alžběty II., v němž vydržel dva roky.

Brexitová lež (nepřesnost) však nebyla prvním Borisovým pokleskem tohoto typu. Už jako začínající novinář v listu The Times si vycucal z prstu citát, který přiřkl historiku Colinu Lucasovi.

Z timesů ho za to vyhodili. Boris pak přes Daily Telegraph zamířil do šéfredaktorského křesla týdeníku The Spectator, blízkého konzervativcům. Odtud to měl krůček do Dolní sněmovny.

Jako poslanec dál psal sloupky, v nichž hýřil sarkasmem a vtipem, jako zábavný a pohotový diskutér byl zván do televizních show. Stal se nepřehlédnutelnou politickou celebritou – také pro blonďatou kštici, kterou si podle několika svědků často cuchal před zrcadlem.

To vše pomohlo Borisovi k tomu, aby byl zvolen starostou Londýna.

Bingo pro Borise

Levicový deník The Guardian označil Borise, rodáka z New Yorku francouzsko-německo-švýcarsko-tureckého původu, za nejpřeceňovanějšího politika Británie. Stoupenci členství v unii, ale i mnozí konzervativci ho pokládají za šaška.

zdroj: YouTube

Boris je však (všemi mastmi) mazaný šašek. Má smysl pro humor, dokáže si dělat legraci z druhých, ale i sám ze sebe. Není žádný suchoprd a občas vyvádí psí kusy (viz video, na kterém zkouší novou londýnskou lanovku).

Premiérství je pro něj něco jako bingo – výhra, která spadne z nebe. Sám s ním nepočítal – pokud tedy uvěříme tomu, co říká.

V roce 2012, kdy byl podruhé zvolen starostou Londýna, v rozhovoru pro televizi Channel 4 řekl: "Moje vyhlídky na to, že se jednou stanu premiérem, jsou jen krapet vyšší, než že mě zabije frisbee, oslepí korek od šampaňského nebo že se zamknu v ledničce, případně se reinkarnuji jako oliva."

Teď ještě nedejbože zbývá, aby se Boris zamkl v ledničce. Popřejme mu, aby to přestál ve zdraví.

Good luck Boris!