Johnsonův vstup do boje o budoucnost Británie na straně příznivců brexitu znamenal bod zlomu. Politik proslulý především svými vlasy a zapamatovatelnými výroky se stal nejvýraznější a zároveň nejpopulárnější osobností celé kampaně – v průzkumech před hlasováním čněl vysoko nad vlastním stranickým šéfem Cameronem.

Tým snů má problém

Fakt, že mu nakonec vyšla riskantní sázka na brexit, jej logicky vystřelil mezi přední uchazeče o premiérské křeslo. Pomohlo mu navíc, že jeho kandidaturu podpořil další vlivný straník a potenciální pretendent, dosavadní ministr spravedlnosti Michael Gove.

Zatímco Johnson se prezentoval jako „hlas lidu“, Gove byl jakýmsi intelektuálním lídrem zastánců vystoupení a na rozdíl od Johnsona si udržuje relativně dobrou pověst v obou táborech rozdělených konzervativců.

Ukazuje se však, že tento „dream team“ by nemusel mít cestu k ovládnutí Británie úplně snadnou. A architektem jejich neúspěchu by paradoxně mohli být soupeři z neúspěšného tábora Remain.

Zastavit „Borise“ by měla dlouholetá ministryně vnitra Theresa Mayová, představitelka neformální skupiny přezdívané ABB (Anyone But Boris – „kdokoli jiný než Boris“). Šedesátiletá Mayová se do vyostřené kampaně na rozdíl od premiéra Camerona nebo ministra financí George Osborna příliš nezapojovala a sama sebe označovala za „umírněnou příznivkyni setrvání v EU“.  

Zatímco Johnson reprezentuje radikální a populistickou část strany, která nejde pro ostrá slova daleko, ministryně vnitra je solidní a zkušená politička z modernistického křídla, která měla blízko k premiérovi, ale zas ne tolik blízko, aby ji to v zápase o stranické vedení diskvalifikovalo.

Bezohledný klaun

„Potřebujeme jednotu, stabilitu, spolehlivost a profesionalitu,“ prohlásil o ní její kolega a poslanec za obvod Rutland a Melton Alan Duncan. „Potřebujeme někoho, kdo se dobře vyzná v domácí i zahraniční politice a dokáže efektivně vnitřní záležitosti země, aniž by přitom ztrácel důstojnost.“

Duncan tím naznačoval výhrady značné části straníků vůči Johnsonovi. Ten je považován za neřízenou střelu a jeho odpůrci mu pro jeho způsob vystupování často přezdívají „klaun“. Londýnský exstarosta navíc znechutil mnoho konzervativců tím, že ve svém razantním boji za brexit nebral ohledy na premiéra Camerona, když přispíval k veřejnému rozštěpení strany a podrýval svými kritickými výroky autoritu vlády.

Johnsonovým šancím na premiérské křeslo nepomáhá panika okolo odhlasovaného vystoupení z Evropské unie, se kterým zřejmě vážně nepočítal ani on sám. Výzvami k rozvážnému postupu, k zakopání příkopů a ke sjednocení referendem nevídaně rozdělené země se snaží své postavení vylepšit, v Dolní sněmovně má proti sobě ale jasnou většinu příznivců setrvání v unii, mezi něž se řadí zhruba dvě třetiny konzervativních poslanců. Ti mu jeho rozhodující roli v kampani jenom těžko zapomenou.

„Říct, že je neoblíbený, by bylo hodně mírné tvrzení,“ cituje například deník The Telegraph vyjádření jednoho bývalého člena vlády.

Bude mít Británie premiérku?

Mayová má oproti tomu nezkaženou pověst a pomáhá jí i fakt, že byla na rozdíl od Johnsona významnou součástí Cameronovy vlády a v očích voličů by tak mohla být legitimnější vůdkyní země bez toho, aby se musely vyhlásit nové volby.

Johnson jako řadový poslanec, navíc ve vyostřených vztazích s většinou vlastních kolegů v parlamentu, by byl v čele země přijatelný jedině po vítězství v předčasných volbách, které z logických důvodů nechce Konzervativní strana riskovat.

Johnsonovy ambice by nakonec mohl překazit i konsenzuálnější kandidát z jeho vlastního tábora příznivců brexitu – už nyní jich několik svoje přihlášení do souboje zvažuje. Nad kandidaturou se podle vlastních slov „zamýšlí“ třeba bývalý ministr spravedlnosti Liam Fox, mimo jiné těžící z výhody toho, že je Skot a tím pádem by mohl být v lepší pozici zabránit případnému rozpadu Spojeného království.

Definitivně o osobě příštího konzervativního lídra a pravděpodobně tedy i o premiérovi zodpovědném za vyvedení Británie z Evropské unie rozhodnou až řadoví členové Konzervativní strany v září. Nicméně vybírat budou pouze mezi dvěma jmény v závislosti na tajné volbě poslanců v Dolní sněmovně, která by měla proběhnout již 5. července.

Pokud se mu nepodaří do té doby získat na svou stranu klíčové členy Cameronova týmu a tím pádem nepřátelského tábora Remain, jako je ministr financí George Osborne a ministr zahraničí Philip Hammond, nemusí se Boris Johnson v tomto užším výběru vůbec ocitnout.