Žili jsme si jako králové, teď sedíme na holé zemi, řekl Jakín Habaš z iráckého Karakúše. Toto město ležící východně od Mosulu obývali hlavně křesťané, ale většina z nich prchla před radikály z Islámského státu (IS). Habaš sedí s příbuznými v jednoduchém stanu v Irbílu nad večerním jídlem postního měsíce ramadánu a popisuje rychlou proměnu života celé rodiny od chvíle, kdy IS vstoupil do města.

"Ukradli synův traktor, ukradli 50 tun žita a pšenice, ukradli všechno. Vše, na čem jsem po celý život pracoval, bylo v okamžiku pryč," říká vedle plačící manželky.

Důvod, proč se z lidí stali v krátké chvíli uprchlíci, anebo v korektní terminologii osoby přemístěné v rámci své země, jsou různé. Všichni ale mají jedno společné - pocit naprosté ztráty. Náhle a často v situaci, kterou nemohou nijak ovlivnit, musejí opustit vše, na čem stojí život - přátele, komunitu, domov, majetek, práci, školu - a utéci někam, kde je bezpečněji.

Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky do konce roku 2015 vyhnal konflikt v Iráku z domovů 4,4 milionu lidí a dalšího půl milionu kvůli němu odešlo do exilu. Od konce loňského roku toto číslo ještě stouplo, humanitární agentury odhadují, že kvůli nedávno zahájeným bojům o Fallúdžu je na útěku 14 tisíc rodin - 84 tisíc lidí.

Bezpečné místo, kam se uchýlili, je pusté a bezútěšné. Táborem určeným těm, kdo prchají z Fallúdže, horký vítr rozviřuje prach a plastové sáčky, které poletují mezi řadami stanů postavených v písku. Žádný strom ani keř ani proužek trávy pustý obraz neoživí. Nad hlavou nelétají ptáci, protože pro ně na tomto místě nic není. Panorama narušují jenom sloupy černého dýmu zvedající se na horizontu z místa, kde tito lidé měli domov a z nějž je nyní bojiště.

Hamíd Ábid utekl stejně jako všichni obyvatelé ze své vesnice u Fallúdže. Pocit ztráty lidí v táboře v mnoha případech násobí fakt, že úřady některé členy rodin zadržely z obav, že může jít o stoupence IS, kteří se vmísili mezi civilisty. "My jsme odešli všichni - celá vesnice, 3000 lidí - a nevzali jsme si nic než šaty. Když jsme se dostali ven, odvedli nás lidé z Hašd na základnu Mazraa a oddělili muže a mladé hochy od žen a dětí," vypráví Ábid. Hašd jsou šíitské milice, které bojují proti IS po boku irácké armády.

Muži a chlapci musejí projít bezpečnostní kontrolou. Jejich jména jsou prověřována v rámci databáze a jsou vyslechnuti. Maskovaní informátoři z Fallúdže pomáhají hledat ty, kteří spolupracovali s IS. Iráčané slibují těm, jimž dokážou útoky a zabíjení civilistů, trest.

Když šel reportér CNN táborem, naplnily ženy jeho notes jmény mužů odvedených do vazby a nezvěstných. V každé rodině pohřešují syna, bratra nebo otce.

V tomto bohem zapomenutém táboře jsou lidé odtrženi od světa. Nefunguje tu mobilní telefon, doprava, elektřina a není zde tekoucí voda. I když mají právo odejít do jiné části provincie Anbár, pro vstup do Bagdádu potřebují zvláštní povolenku, protože federální úřady chovají velkou nedůvěru vůči lidem, kteří žili dlouho pod kontrolou IS.

"Nemáme peníze ani práci, potřebujeme léky pro děti. Ano, máme ošacení a je zde dost jídla, ale nemůžeme v této situaci zůstat navždy," říká Muntaha Ahmadová z Fallúdže. Možná, že zde nejsou navždy, ale určitě nadlouho, neboť tisíce domů ve Fallúdži je zničeno nebo poškozeno a město se podobá měsíční krajině pokryté rozbitým betonem. Lidi z Fallúdže čelí stejnému osudu jako tisíce ostatních Iráčanů - nemají se kam vrátit.