Kancléřka Merkelová z konzervativní unie CDU/CSU po volbách vyklidí politické pole a po čtyřech volebních vítězstvích křesťanských demokratů se rýsuje triumf jejich největšího konkurenta a současného koaličního partnera - Sociálnědemokratické strany Německa (SPD). Do Spolkového sněmu by se podle průzkumů dostali ještě Zelení, liberálové z FDP, Alternativa pro Německo (AfD) a postkomunistická Levice.

Když byl před devíti měsíci těsně zvolen předsedou CDU dobrácky usměvavý Armin Laschet, měla konzervativní unie v předvolebních průzkumech 34 procent a SPD patnáct. Zdálo se být jisté, že Laschet vystřídá Merkelovou jako nový spolkový kancléř a bude si moci vybírat, s kým bude chtít vládnout. Teď zbývá do voleb týden a nejrůznější průzkumy přisuzují SPD plus mínus 25 procent a unii dvacet.

Touha po změně, únava z konzervativců, nebo přešlapy kandidátů?

Je třeba podotknout, že preference SPD stoupají především díky tomu, že strana a její kancléřský kandidát Scholz využívají slabosti a chyb svých konkurentů.

CDU si v osobě Annegret Kramp-Karrenbauerové a Armina Lascheta dvakrát po sobě do svého čela zvolila neslané nemastné předsedy, kteří se úzkostlivě vyhýbali jakékoli kritice politiky Angely Merkelové. Mezi občany i členy strany mnohem oblíbenější výrazní (byť poněkud kontroverzní) politici Markus Söder či Friedrich Merz se neprosadili.

Laschet samozřejmě udělal pár chyb a záběry, jak se směje při návštěvě povodněmi zničených oblastí, mu asi uškodily ze všeho nejvíc. Ale jinak mu vlastně není co vytknout. Cílem jeho kampaně bylo stavět na partajní tradici a nikoho nijak zvlášť nenaštvat. Kampani chybělo nějaké zvláštní poselství - kromě Laschetovy nezřízené touhy usednout po Merkelové do křesla spolkového kancléře.

Laschetovi zkrátka chybí potřebný tah na branku a dokonce i nezkušená šéfka Zelených Annalena Baerbocková se v průzkumech k otázce, kdo by měl být příštím spolkovým kancléřem, umisťovala před ním. Což je na pováženou vzhledem k tomu, že její popularitu značně poškodily četné přehmaty jako přikrášlený životopis, nepřiznané stranické vánoční bonusy a její kniha s opsanými formulacemi bez uvedení zdroje.

Olaf Scholz naopak v celé – byť rovněž nevýrazné – kampani na rozdíl od svých hlavních konkurentů neudělal žádnou zásadní chybu. Přesně podle hesla ‚kdo nic nedělá, nic nezkazí‘. Patří mezi nejoblíbenější politiky v zemi, a navíc cíleně napodobuje styl Merkelové - včetně jejího typického gesta prstů svírajících tvar kosočtverce.

Příčinou rýsující se změny v čele Německa je ovšem i celková změna atmosféry ve společnosti. Síla a úspěch CDU/CSU vycházely vždy z toho, že se křesťanských demokratům dařilo oslovovat voliče nejrůznějšího zaměření: Od nábožensky založených přes sociálně slabší, drobné podnikatele, střední vrstvy a bohaté průmyslníky až po konzervativce stojící hodně vpravo.

Role náboženství ale ve společnosti výrazně slábne, sociální témata nahradily otázky životního prostředí, kde hrají prim Zelení, ekonomicky silné vrstvy lépe oslovují liberálové z FDP a konzervativci a nacionalisté dají svůj hlas spíše protiimigrantské AfD. Konzervativní unie se tak z reprezentantky tradičních hodnot stala v jistém smyslu jakýmsi volebním sdružením příznivců Angely Merkelové, byť i její popularita v poslední době upadala. Nikdo samozřejmě není nenahraditelný, ale kancléřčin odchod je pro CDU/CSU těžkou ranou a jednou z hlavních příčin drolící se podpory mezi německými voliči.