Byl to zvláštní člověk. Ačkoliv pocházel z dobře zajištěné rodiny armádního důstojníka, která udržovala styky i s uměleckými kruhy, jeho životní cesta nabrala jinou dráhu. A zřejmě měl také komplikovanou, vznětlivou povahu. 

V roce 1721 sice nastoupil do prestižní školy v londýnském Westminsteru, ale už o dvě léta později studium z neznámých důvodů ukončil a začal sloužit jako voják u Východoindické společnosti. Později se stal úředníkem v jejích službách a od roku 1728 žil v Bombaji.

Do Anglie se vrátil až za 12 let, neboť mu umíral otec. Dědictví spravovala Johnova matka Lucy, ta však syna odmítla finančně podpořit, neboť neschvalovala jeho bohémský život a slabost pro hazard. 

Příběh zpoza mříží 

V roce 1748 se Cleland dostal do vězní kvůli dluhu ve výši 840 liber. Strávil tam něco přes rok, ovšem nezahálel. Za mřížemi dopsal své nejslavnější dílo - kontroverzní román Paměti rozkošnice, známé však spíše pod jménem hlavní hrdinky Fanny Hill.

Děj knihy, která způsobila pořádný fičák, je prostý. Šťastně vdaná a dobře zajištěná Fanny ve dvou dlouhých dopisech adresovaných své přítelkyni vzpomíná na své mládí, kdy jako chudá venkovská dívka odešla za prací do Londýna a skončila ve veřejném domě. 

Cleland pohledem bývalé prostitutky popisuje jednak dvojí život mnohých navenek spořádaných mužů - od úředníků přes obchodníky až po politiky. Hlavně však líčí detailní popisy sexu i různých úchylek, což bylo v době, kdy román ve dvou dílech vyšel, prostě příliš.

Ilustrace Édouarda-Henriho Avrila | zdroj: Wikipedia.org

Takže krátce poté, co se Cleland v roce 1849 z vězení dostal, ho opět zatkli.

Pak se od nemravné knihy distancoval, o pár měsíců později román nicméně vyšel ve výrazně zcenzurované verzi, která navzdory další silné kritice "prošla". Postupně pak kniha začala žít svým vlastním životem a obíhala v různých upravených a zvulgarizovaných verzích. Ta původní je přitom z dnešního pohledu překvapivě "decentní" až poetická a bývají vyzdvihovány i její literární kvality. 

Cleland později napsal ještě několik novel a divadelních her, ty však zapadly. Provokativní autor se až do konce života živil převážně psaním článků pro noviny a časopisy. Veřejně prý též také spílal matce, že mu nepřispívá na živobytí. 

Vydání původní verze svého díla se nedožil. Zemřel v roce 1789, zatímco kniha v necenzurované podobě vyšla kniha až sto roků poté, co poprvé spatřila světlo světa. 

Ve 20. století se pak dočkala celkem pěti filmových adaptací! Ta první vznikla v roce 1964 ve Spojených státech a Fanny ztvárnila italská kráska Letícia Románová, poslední před 12 lety v britské produkci s Rebeccou Nightovou v hlavní roli.