Bernadettu Soubirousovou (1844-1879), nejstarší z devíti dětí pradleny a zchudlého mlynáře, který ztrátu svého mlýna utápěl v alkoholu, od dětství trápilo chatrné zdraví. Do školy nechodila a zřejmě kvůli podvýživě měřila jen metr čtyřicet. Jedenáctého února 1858 vyrazila drobná čtrnáctiletá dívka se svou sestrou Toinettou a kamarádkou Jeanne na dříví, když se jí před jeskyní Massabielle u Lurd zjevila krásná žena v bílých šatech přepásaných modrou šerpou. Na každé noze měla žlutou růži a v ruce růženec téže barvy. Dívka se instinktivně začala modlit růženec. Když skončila, zjevení zmizelo.

Navzdory matčiným zákazům následovala další setkání se záhadným zjevením, během nichž Bernadette pila z pramene, který na pokyn tajemné dámy sama objevila. Dívka na místo chodila dva týdny a žena jí připomínala, že zde mají kněží postavit kapli a pořádat procesí.

Církev děvčeti uvěřila

Bernadette se svěřila se svými záhadnými setkáními knězi Dominiquovi Peyramaleovi, který byl ale vůči celé věci zpočátku značně skeptický. Požádal proto dívku, aby se zeptala paní na její jméno. Učinila tak při šestnáctém setkání a žena jí prý odpověděla, že je "Neposkvrněné početí". Tehdy Peyramale historce uvěřil, protože považoval za vyloučené, aby nevzdělaná čtrnáctiletá dívka z chudých poměrů, která nechodila k přijímání, znala církevní dogma o neposkvrněném početí, které vyhlásil papež Pius IX. teprve čtyři roky předtím. Od této chvíle byl kněz přesvědčen, že se Bernadette skutečně osobně setkala s Pannou Marií.

Nakonec se ze zjevení stala veliká událost sledovaná tisícovkami lidí, přesto byla Bernadette jediná, kdo ženu viděl a komunikoval s ní. Po osmnáctém setkání zjevení skončila.

Byť sama Bernadette nikdy přímo neřekla, že se jí zjevovala Panna Marie, katolická církev její vize v roce 1862 potvrdila a městečko Lurdy v podhůří Pyrenejí se stalo jedním z největších a nejznámějších křesťanských poutních míst.

Zázračný pramen a neporušené tělo svaté Bernadette

Voda z pramene u Massabielle již druhý den po jeho objevení uzdravila údajně prvního nemocného. Od té doby zde prý byly zázračně uzdraveny tisíce lidí, přičemž některé z těchto případů jsou považovány za lékařsky nevysvětlitelné. Do konce roku 2020 jich církev sedm desítek klasifikovala jako zázraky.

Soubirousová se později naučila číst a psát, v červenci 1866 vstoupila do kláštera Milosrdných sester v Nevers a přijala jméno sestra Marie Bernarda. Zemřela v roce 1879 v pětatřiceti letech.

V roce 1909 poprvé exhumovali její tělo a zjistili, že téměř nepodléhá rozkladu, což zůstává dosud nevysvětleným jevem. Později ostatky umístili do skleněného relikviáře kláštera v Nevers, kde je uloženo dodnes. Papež Pius XI. Bernadettu Soubirousovou v roce 1925 blahořečil a o osm let později ji prohlásil za svatou.