Dívka se narodila roku 1844 v Lurdech. Byla nejstarší z devíti dětí v rodině mlynáře a pradleny, kteří zchudli. Dospělosti se dožili jen dva z jejích sourozenců. Sama Bernadette se už jako dítě potýkala s mnoha zdravotními problémy. Jako malá onemocněla cholerou, celý život ji trápilo astma. Prý kvůli chatrnému zdraví nechodila ani příliš do školy. Situace se navíc zhoršila natolik, že rodina žila ve sklepní místnosti, bývalém vězení, kterou jí poskytli příbuzní.

Jedenáctého února 1858 Bernadette se svou sestrou Toinette a jednou přítelkyní sbíraly dříví v lese poblíž jeskyně Massabielle. Právě tehdy prý zažila první ze svých 18 zjevení - spatřila mladou paní. O tři dny později měla vidění znovu a potřetí, 18. února, jí bylo sděleno, ať chodí na ono místo po následujících čtrnáct dnů.

Během dalších zjevení Bernadette odkryla zapomenutý pramen, který zde tekl, a paní dle dívčiných slov řekla, ať pije jeho vodu a konzumuje bylinky rostoucí opodál. Později jí prý ona žena ve zjevení pověděla, že na tomto místě by měla být vystavěna kaple a pořádána procesí.

Ač byla krásná paní považována za Pannu Marii, nikdy prý Bernadette nesdělila své jméno, pronesla však, že je "neposkvrněné početí". Neposkvrněné početí Panny Marie bylo pouhé čtyři roky předtím papežem ustanoveno jako dogma, těžko však říct, zda o tom Bernadette mohla vědět. Byla katoličkou, hlubší znalosti náboženství však prý neměla.

Bernadettino tvrzení vzbudilo senzaci. Její sestra i přítelkyně tvrdily, že nic neviděly, matka zpočátku nechtěla znovu na ono místo Bernadette pustit a vyhrožovali jí i četníci. Nicméně nakonec se ze zjevení stala veliká událost sledovaná tisícovkami lidí.

Bernadette byla podrobena přísným výslechům ze strany katolické církve i vlády, nicméně trvala na svém. A tak katolická církev v roce 1862 označila její výklad za věrohodný. Bernadette žádala církevní hodnostáře o vznik zmíněné kaple, což se později také stalo. Již brzy po dívčiných viděních se začaly objevovat příběhy o případech zázračného uzdravení, což zvyšovalo zájem věřících. Dnes jsou Lurdy jedním z nejpopulárnějších poutních míst světa.

Církev loni oznámila, že uznává sedmdesáté nevysvětlitelné uzdravení spojené s Lurdami, ovšem do Lurd zdaleka nejezdí jen nemocní věřící. Navštěvovanějším místem ve Francii je už jen Paříž a do městečka a svatyně zavítají i turisté, kteří se nedefinují jako věřící. Lurdy mají i svůj online obchod se suvenýry a možností zaslání vody z tamního pramene.

Příliš krátký život

Bernadette později navštěvovala klášterní školu, kde se naučila číst a psát. V 60. letech, prý unavená vším humbukem, začala přemýšlet, že vstoupí do kláštera. To nakonec učinila v roce 1866. Stala se členkou řádu Milosrdných sester při klášteře svatého Gildarda v Nevers. Přijala jméno Marie Bernarda, měla prý veselou povahu, ale zdraví se jí nevrátilo. Trpěla tuberkulózou kostí a rakovinou. Zemřela 16. dubna 1879 v pouhých 35 letech.

V roce 1909 poprvé exhumovali její tělo a shledali ho jako neporušené. O 10 let později lékař, který tělo zkoumal, oznámil, že je patrna mumifikace. V půli 20. let ostatky umístili do proskleného relikviáře v klášteře v Nevers, kde je dodnes. V roce 1933 byla Bernadette, neboli Marie Bernarda, prohlášena za svatou.

Vděk za šťastný útěk

Bernadette se stala inspirací pro řadu děl a svůj otisk zanechala i v (pop)kultuře. Známá je i příhoda rakouského židovského spisovatele Franze Werfela. Ten byl se svou ženou Almou v roce 1940 na dramatickém útěku do Spojených států. V Lurdách si vyslechl příběh o Bernadettě a slíbil prý, že pokud se dostane šťastně do bezpečí, napíše o dívce knihu. Tak se také stalo. Píseň o Bernadettě vyšla v roce 1941 a ještě za války byl podle ní natočen i film. V 80. letech pak hudebníci Jennifer Warnesová a Leonard Cohen napsali píseň Song of Bernadette.

zdroj: youtube.com