Josef Líkař, Václav Řehák a bělohorská 'cukrárna'

MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Před pěti lety byl na Bílé Hoře v Praze odhalen památník dvěma odvážným mužům. Jména Josefa Líkaře a Václava Řeháka bychom rovněž našli mezi sedmdesáti dvěma popravenými 30. června 1942 na Kobyliské střelnici.

Na Kobyliské střelnici byli odbojáři kolem "cukrárny" popraveni 30. června 1942. Ilustrační snímek

Na Kobyliské střelnici byli odbojáři kolem "cukrárny" popraveni 30. června 1942. Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Františka Plamínková, podplukovník Josef Mašín, major Josef Jedlička, plukovník Josef Churavý a několik desítek dalších, většinou členů či spolupracovníků odbojové skupiny Obrana národa, bylo zastřeleno posledního červnového dne roku 1942 v pražských Kobylisích.

Nepřetržitý kolotoč poprav po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha probíhal denně (kupodivu s výjimkou nedělí) od soboty 30. května do pátku 3. července 1942. Exekuce se konaly v podvečerních hodinách, a obyvatelé nedalekých rodinných domků museli striktně dodržovat zákaz vycházení a otevírání oken od osmnácté večerní do šesté hodiny ranní. O následný "úklid" se postaralo pracovní komando SCHUPO (neboli "šupáci", jak členy Schutzpolizei nazývali občané okupovaného Československa).

Kromě pamětních desek pietního místa v Kobylisích nalezneme Řehákovo a Líkařovo jméno i na památníku, odhaleném před pěti lety na Bílé Hoře v Praze v parčíku mezi tramvajovou smyčkou a kostelem Panny Marie Vítězné.

Proč zrovna zde? Nedaleko odsud stál totiž (na dnešní adrese Karlovarská 327/45, Praha 6) domek rodiny Líkařů s pověstnou "cukrárnou". Tak se přezdívalo klempířské dílně Josefa Líkaře (1903 – 1942), v níž se za okupace vyráběly obávané odbojové "cukrovinky" – tedy výbušniny.

Josef.Likar.(1903-1942)

Josef Líkař,zdroj:Archiv

A nejen to. Kromě častých konspiračních schůzek zde pomocí cyklostylu a psacího stroje přicházely na svět mnohé z ilegálních z tiskovin a letáků, například až do počátku roku 1942 část nákladu časopisu V boj!, kam přispíval také pplk. Josef Mašín, který prý své články psal rovnou u Líkařů na jejich psacím stroji. Kromě výroby "cukroví" sloužila klempírna také jako zbrojnice, skladiště ilegálně držených zbraní.

Bělohorského klempířského mistra seznámil s Josefem Mašínem z proslulých Tří králů poštmistr Jan Drobný nedlouho po osudné Mnichovské dohodě. Do odbojové činnosti se postupně zapojila celá rodina - kromě manželky Marie také její bratři Václav a František Řehákovi, rovněž Antonín Steiner, Líkařův přítel a úředník generálního konzulátu ČSR v Istanbulu ve výslužbě.

Pořádná sbírka zbraní

Ve snaze získat spolehlivé spolupracovníky navázal kontakt s Líkařovými také další z "Králů" Josef Balabán. Spolu s Mašínem se snažili využít dočasného legislativního zmatku, kdy němečtí úředníci neměli ještě přesně zaevidované množství zbraní československé armády. Pod Mašínovým velením tak za pomoci Líkaře a jeho švagra Václava "Fešáka" Řeháka (1911 – 1942) vyjelo z ruzyňských kasáren po nocích v polovině března 1939 hned několik nákladních aut, naplněných zbraněmi i náboji.

Vaclav.Rehak.(1911-1942).Fesak

Václav Řehák,zdroj:Archiv

"Krátce, než nás Němci obsadili 15. března roku 1939, pracovalo se na akci zbraní," vzpomínala později Marie Líkařová. "Manžel i bratr dováželi v noci zbraně z ruzyňských kasáren, které se uschovávaly ve sklepě, v dílnách, dovážely se na Radost, do Zličína i do Řep. Zakopávaly se ve velkých barelech. V Řepích bylo zakopáno u Talacků v zahradě 230 pušek a náboje. Celkem 5 aut zbraní s náboji se rozebralo z ruzyňských kasáren. Akci vedl a zbraně vydal podplukovník Josef Mašín. Později po našem obsazení jezdili do Prahy, odkud vyvezli ohrožené letecké kulomety. Zbraně u nás uschované byly nejvíce browningy, pušky, 2 strojní pušky s náboji. V mém skladišti na zboží byly uloženy zbraně. V dílnách pod podlahou byly pušky, náboje a třaskaviny. Též měli přivézt 70 bedniček ručních granátů. Měly být maskovány jako marmeláda."

V klempírně pak oba švagři vyráběli plechové obaly k bezpečnému uložení zbraní pro odboj, pouzdra i obaly na zápalné nálože. Trhaviny ve tvaru briket (dokonce obalované v mouru), přidávané do uhlí na tendrech lokomotiv, způsobily německým vojenským transportům nejednu těžkou chvíli.

Pekelné stroje jako cukroví

V "cukrárně" pravděpodobně vznikly i výbušné "pekelné stroje", použité přímo v srdci hitlerovské říše. Dva z nich, které explodovaly u budov policejního ředitelství a ministerstva letectví, dovezl v září 1939 do Berlína Mašínův švagr Ctibor Novák.

Nejznámější diverzní akcí byl ovšem výbuch v prostoru berlínského Anhaltského nádraží v prosinci následujícího roku, mající za cíl likvidaci říšského vedoucího SS Heinricha Himmlera. To se ovšem nezdařilo, přestože kufřík s výbušninou značky "Viktoria", opatřený ukrytým časovacím zařízením, explodoval 30. 12. 1940 díky průvodčímu a spolupracovníkovi odboje Janu Karlovi správně.

Salónní vlak vrchního esesmana totiž na poslední chvíli neočekávaně odklonili kvůli poruše na Friedrichovo nádraží, a Heinrich Himmler tak vyvázl se zdravou kůží. Exploze zdemolovala kolejiště, kam se přistavovaly vlaky nacistických pohlavárů, a rovněž psychologický dopad byl nemalý – pokus o atentát na šéfa SS i výbuch v centru Berlína vyvolal velký rozruch, a také značně morálně posílil domácí odboj.

Osudná schůzka s agentem Thümmelem 

Osudným se pro oba švagry stalo jaro 1942. Zatčen byl Josef Líkař i Václav Řehák. Ten sloužil v odboji také jako spojka (např. s generálem Aloisem Eliášem), ale především coby pobočník Václava Morávka ze Tří králů. Jistil jej při mnohých akcích, a jako jeden z mála se scházel s agentem A-54 Paulem Thümmelem, vysoce postaveným příslušníkem německého Abwehru, s nímž jinak udržoval kontakt skoro výhradně Václav Morávek. Některé schůzky se konaly přímo na Novém Městě v tzv. Pečkárně, tedy Petschkově paláci, sídle pražského gestapa i německé rozvědky, kde se vydával za Thümmelova informátora a spolupracovníka.

Právě na plánovanou schůzku s agentem Thümmelem poblíž pražského Prašného mostu se vydali Řehák s Morávkem osudného podvečera 21. března 1942. Řehák ve snaze zkontrolovat okolí šel napřed a padl do nastražené pasti. Na místě již čekali příslušníci gestapa a zajistili ho natolik rychle, že nestačil ani vytáhnout svou zbraň. Václav Morávek, který vše zdálky viděl, běžel příteli na pomoc. V následné přestřelce jej čekala smrt.

Po několikaměsíčním věznění byli jednatřicetiletý Václav Řehák i devětatřicetiletý Josef Líkař zastřeleni dne 30. června 1942 na Kobyliské střelnici spolu s podplukovníkem Josefem Mašínem a další sedmdesátkou osob.

Mezi jmény toho dne popravených najdeme i průvodčího Jana Karla (ano, toho, který pokládal nálož z "cukrárny" na berlínském nádraží) a bývalého legionáře "Černého Turka" Jiřího Zemana, opět průvodčího mezinárodních lůžkových vozů, pomáhajícího se svým rovněž popraveným zeťem Břetislavem Schweizarem s přepravou ilegálního materiálu, a zajišťujícím na trase Praha – Bělehrad – Istanbul kurýrní spojení pro Tři krále. Žádné z těch jmen by nemělo být zapomenuto.

Tagy: Česko domácí Československo druhá světová válka odboj dějiny a fakta české dějiny

Zdroje: vlastní